Německou knižní cenu letos získala za román Blutbuch (Kniha krve) osoba jménem Kim de l'Horizon, která se identifikuje jako nebinární. Česko-německý autor Jan Faktor, který byl na prestižní ocenění nominován za autobiografický román Trottel (Blbec), neuspěl.
„S obrovskou tvůrčí energií hledá nebinární vypravěčská postava v románu Blutbuch od Kim de l'Horizon svůj vlastní jazyk,“ ocenila porota. „Forma románu je v neustálém pohybu. Každý jazykový pokus od obrazné scény až po esejistickou vzpomínku rozvíjí naléhavost a literární inovaci, což porotu provokovalo a nadchlo,“ dodala.
Osoba Kim de l'Horizon záměrně ponechává svůj životopis nejasný. Na přebalu knihy je uvedeno, že byla narozena v roce 2666. Podle Burzovního spolku německých knihkupců, který cenu uděluje, se ale narodila v roce 1992 u Bernu a ve Švýcarsku rovněž vystudovala germanistiku a filmovou a literární vědu.
Faktor neuspěl
Faktor, který od konce 70. let žije v Německu, se do užšího výběru na Německou knižní cenu nedostal poprvé. Po ocenění sahal už v roce 2010 s rovněž autobiografickým románem Jiříkovy starosti o minulost. Cenu tehdy rovněž nezískal, zklamaný ale nebyl. V rozhovoru tehdy svou taktiku přirovnal k jízdě autem po městě.
„Když vidím vepředu (na semaforu) zelenou, tak počítám s červenou,“ prohlásil. Nyní, jak řekl, k nominaci přistupoval ještě volněji než tehdy. „Nejsem na tom emocionálně závislý,“ prohlásil a poznamenal, že jeho krédem je s ničím nepočítat. „Ta knížka to musí zvládnout sama,“ dodal.
Jiříkovy starosti o minulost, které jsou zatím jediným přeloženým románem napsaným Faktorem v němčině, kdysi spisovatel označil za velice českou knížku. S Trottelem je to naopak, ačkoli je román s Českem a Prahou stále úzce spjatý. „Není to knížka česká, ale německá. Je ale vhodná i pro Čechy,“ říká. Důležitou roli hraje česká metropole a normalizace 70. let. Podle Faktora bude pro Čechy zajímavé nahlédnout i do nitra Enderácka, jak označuje NDR, tedy východní Německo.
Překladatelský oříšek
Na případný český překlad si ale čtenáři budou muset počkat. S Trottelem se totiž Faktor vrací ke kořenům své experimentální tvorby. „Mám pocit, že kdyžtak tu knížku budu muset napsat ještě jednou česky, protože v té experimentální formě to není přeložitelné,“ říká. Ke spolupráci by si v takovém případě zřejmě přizval Radovana Charváta, se kterým do češtiny přeložil Jiříkovy starosti o minulost.
Jako pověstný překladatelský oříšek číhá na vhodné převedení do češtiny už samotný název románu. Trottel sice znamená blbec či hlupák a čeština zná i germanismus trotl, ale ani jedno podle Faktora zcela neodpovídá německému významu.
„V němčině to není úplně zlý (význam), je to tolerantní. Je přiblblý, ale milý, není to někdo úplně pitomý. V češtině je slovo blb moc blbé a idiot už je moc,“ říká s tím, že na toto téma s Charvátem diskutoval. Faktor už nicméně tuší, jak by se s tímto problémem mohl vypořádat. „V češtině už mě něco napadlo. Neprozradím to, ale mám nějaké řešení v hlavě,“ říká.
Zatímco na Jiříkových starostech o minulost pracoval Faktor až do vydání 25 let, Trottel vznikl výrazně rychleji. Psát ho začal v létě 2018, kdy v rámci stipendia pobýval v braniborském Rheinsbergu uprostřed lesů a jezer. Do Rheinsbergu tehdy přijel s papírkem, který dva roky nosil v peněžence a na kterém měl německy napsáno: „Co je důvodem mé dobré nálady? Zkrátka všechno.“
„Z těchto dvou řádek se zrodil celý román, více jsem neměl. Ze dvou řádek se může zrodit čtyři sta stránek. Udivilo mě to, když jsem se rozjel, že mi to jde lehce,“ vypráví o začátku psaní. Obě zmíněné věty jsou uvedeny hned pod titulem románu. „Není to motto románu, ale jeho esence,“ vysvětluje. „Je to trochu nesmyslné a nepatřičné mít v každé světové situaci dobrou náladu, protože hrůz se děje hodně. A když všechno, tak to zahrnuje všechno, což vlastně nejde, takže tento rozpor jsem byl nucen vyplnit,“ poznamenává.
Ne normalizace, ale normalita
Německé recenze vyzdvihují lehkost a jazykovou hravost, zároveň ale poukazují na to, že čtenář je hned od první chvíle konfrontován s rodinnou tragédií, kterou je sebevražda Faktorova syna před deseti lety. „Bylo mi jasné, že když budu psát něco nového, tak nebude možné tu smrt ignorovat a nepsat o ní,“ říká.
Románem Trottel dává Faktor čtenářům možnost nahlédnout do hlubin svého života, jehož součástí byl odpor k normalizaci či odchod do východního Berlína, kde se dostal do podivného politického undergroundu ve čtvrti Prenzlauer Berg, založil rodinu a objevil vášeň pro kapelu Rammstein.
Ve východním Berlíně, kam odešel za manželkou, našel Faktor určitou míru svobody, která mu v Praze chyběla. „V 70. letech tady byla jakási kontinuita normálnosti, nebyla to normalizace, ale normalita,“ říká. Ve východním Berlíně také cítil závan Západu. „Východní Berlín byla taková oáza, západní Berlín byl blízko, žili tu korespondenti. Netroufali si (režim) do toho moc práskat a zároveň Západ tu byl tak blízko, že jsme mediálně žili na Západě,“ vysvětluje. Dodává, že východní Německo bylo v Československu sice vnímáno jako ideologicky upjatější, pod povrchem to ale podle něj bylo jiné.
Ocenění pro nejlepší německojazyčný román roku uděluje od roku 2005 Burzovní spolek německých knihkupců vždy v předvečer Frankfurtského knižního veletrhu. Ten začíná 19. října.
