Jedna z nejtajemnějších a nejvíce fascinujících postav, mimozemšťan Thomas Jerome Newton, se objevil i na českém jevišti. K pozoruhodné dokonalosti ho ve filmu Muž, který spadl na Zemi dovedl jeho představitel David Bowie. Newtona si originální umělec vypůjčil později také do muzikálu Lazarus, svého posledního velkého díla. Světovou premiéru měla inscenace měsíc před Bowiho smrtí v roce 2016, českou 12. října v pražském Divadle Komedie. V hlavní roli se alternují Igor Orozovič a Ondřej Ruml.
Lazarus se jmenuje singl, který vyšel na poslední desce Davida Bowieho Blackstar. Je považována za jeho epitaf. Také stejnojmenný muzikál psal Bowie, spolu s irským dramatikem Endou Walshem, v době, kdy už věděl, že jeho život se chýlí ke konci. Vystavěl ho kolem svých písní a postavy, kterou hrál o čtyřicet let dříve ve filmu Muž, který spadl na Zemi. Newton, osoba snad mimozemského původu, je elegantní, tragická, tajemná a mnohoznačná.
Podle režiséra Mariana Amslera nemají diváci čekat lineární příběh. Ze společné práce hudebního inovátora Bowieho a experimentálního dramatika Walshe vzešla inscenace, která připomíná spíše Bowieho videoklipy, plné pocitových a asociativních výjevů.
„Walsh si vymyslel základní kostru, kde vidíme hlavního hrdinu přežívat už jen v bytě, kde sedí, dívá se na televizi a ztratil jakoukoliv vůli žít. A připsal mu tam postavy, které se ho snaží z letargie vytrhnout. Nicméně příběh je celý halucinogenní, často nevíme, jestli se děje opravdu, nebo jestli se to celé odehrává jen v hlavě hlavního hrdiny,“ naznačuje Amsler.
Podobně nejednoznačně vnímají hlavní postavu i oba její představitelé. Ondřeji Rumlovi scénář připomněl film K-PAX neboli Svět podle Prota. „S úžasným Kevinem Spaceym v roli mimozemšťana, u něhož se ve finále zjistí, že není mimozemšťan, že jenom utrpěl obrovské trauma, které ho dovedlo až do fáze, že se zbavil své osobnosti,“ připomíná Ruml. Tato interpretace je prý pro něho jedním z možných vysvětlení jeho postavy v muzikálu Lazarus.
Také Igor Orozovič má o mimozemském původu hlavního hrdiny své pochybnosti. Muzikál vnímá jako příběh o vyhořelém člověku, který neví, co s ním bude dál, zároveň je zanesen minulostí. „Mluví se o něm jako o mimozemšťanovi asi v takové míře, jako se říká o Davidu Bowiem, že je mimozemšťan. Ten člověk je prostě mimo. Je někde jinde, je ztracený a potřebuje se najít – a hledá tu svoji planetu, kde bude spokojený. Což vlastně hledáme každý,“ nepochybuje Orozovič.
