Česká kina uvádí britský snímek Jeden život, který vypráví o Nicholasi Wintonovi. Britský makléř si dlouho nechával pro sebe, že pomohl před druhou světovou válkou zachránit z Československa 669 převážně židovských dětí. Hraný film se natáčel i v Česku, Nicholase Wintona ztvárnili Anthony Hopkins a Johnny Flynn.
„Jeden život je připomínkou, že otec byl obyčejným mužem. Vykresluje ho jako běžného člověka, který ale udělal malou věcí velký rozdíl v životech lidí,“ říká Nicholas Winton mladší. V životopisném vyprávění hraje Anthony Hopkins stárnoucího Wintona, který se ohlíží za svou minulostí. Johnny Flynn jej ztvárnil v době, kdy zachránce více než šesti set dětí vypravoval z okupovaného Československa vlaky do Británie.
Sledovat příběh svého otce ve filmu je pro Wintona mladšího podle jeho slov emotivní. „Anthony Hopkins vypadá opravdu hodně jako můj otec. Má jeho chování, způsob chůze, pohyby. Je to jako vidět na plátně mého otce. Takže je to pro mě i trošku náročné se na to dívat,“ přiznává.
S filmaři v čele s režisérem Jamesem Hawesem a scenáristkou Lucindou Coxonovou spolupracovala ale především jeho sestra Barbara, podle jejíž knihy snímek vznikal. „Barbara byla historičkou naší rodiny, takže byla i tím zásadním člověkem, který pomáhal scenáristům, aby většina filmu odpovídala skutečnosti,“ podotkl Winton mladší. Premiéry snímku se jeho sestra nedožila.
Muž z doby, kdy lidé emoce nesdíleli
O Wintonově činu se svět také dozvěděl před kamerami, když stanice BBC v roce 1988 zorganizovala setkání s dětmi – v té době už dávno dospělými –, které pomohl zachránit. Do poslední chvíle netušil, že diváci ve studiu jsou ve skutečnosti ti, které rodiče z pražského nádraží vysílali do Británie s nadějí, že se jejich potomci zachrání.
To vše se odehrálo téměř půlstoletí před odvysíláním pořadu. Ani rodina neznala podrobnosti o této Wintonově životní kapitole. „Vyrostl v době, kdy lidé své emoce příliš nesdíleli,“ podotýká jeho syn. „Spousta lidí nemluvila o věcech, které udělala. Víc než o minulost se zajímal o přítomnost a o budoucnost.“
Pozornost, kterou svým příběhem přitáhl, mu prý přišla důležitá jen do té míry, pokud mohla pomoci jeho charitativním aktivitám. „Kdykoliv mu například někdo udělil nějakou cenu, tak řekl: ‚A co s tím mám dělat? Uložit do šuplíku a zapomenout na to?‘ Protože jeho život to nijak nezměnilo. Důležité pro něj bylo měnit životy ostatních,“ uvedl Winton mladší. Jeho otec byl za své činy několikrát vyznamenán, dokonce povýšen do rytířského stavu. V roce 2007 ho čeští studenti také navrhli na Nobelovu cenu za mír.
Natáčelo se na pražském nádraží
Dramatický osud Wintona a Wintonových dětí, jak se jim začalo říkat, zaujal i filmaře. Pozapomenuté činy připomněl zejména slovenský režisér Matej Mináč, ať už hraným titulem Všichni moji blízcí či dokumenty Síla lidskosti a Nickyho rodina. Konzultovat svůj záměr mohl ještě s Nicholasem Wintonem, který se dožil sto pěti let. Zemřel v roce 2015.
Tvůrci snímku Jeden život využili možnost natáčet v autentických lokacích. Zejména na pražském hlavním nádraží. Na první nástupišti tu dnes stojí památník v podobě sochy, která zobrazuje Wintona s dvěma malými dětmi a kufrem.
Režisér James Hawes zvlášť vzpomíná na svou první návštěvu, kdy se při obhlídce setkal s uprchlíky z Ukrajiny. „Byli v pozadí, viděl jsem je přes Wintonovo rameno. Nenapadla by vás silnější ukázka toho, proč je tento příběh dnes pořád tak relevantní,“ zmínil.
Poselství aktivního dobra
Za poselství, které je třeba stále předávat, považuje čin Nicholase Wintona i jeho syn. Vypráví o něm i ve školách. „Tátův příběh je pro nás skvělý příklad toho, jak každý z nás může změnit svět. Jak aktivním konáním můžeme udělat velký rozdíl v životech jiných lidí. Zastával takovou filozofii ‚aktivního dobra‘. To znamená, že abyste byli dobrými lidmi, musíte něco dělat. Nestačí jen nebýt zlý, to z vás ještě dobrého člověka neudělá,“ shrnul.
Lidsky silný příběh si lze připomínat nejen v kinech. Švandovo divadlo v Praze má už více než rok na repertoáru Kabaret Winton, hra se vrací k osudu takzvaných Wintonových dětí. Staví na skutečností inspirovaném příběhu dvou sester – jedna vlakem vypraveným do bezpečí odjela, druhá ne. A konkrétní osud jednoho ze zachráněných děvčat, Věry Diamantové, zpracoval do knihy česko-americký výtvarník Petr Sís.
