Glosa: Říct ďáblu ne. Padesátiletí Plastici mají být nač hrdí

Nechce se tomu věřit, je to ale tak – kapela Plastic People of the Universe slaví padesát let existence. A má být na co hrdá. Polovinu z půlstoletí existence přitom působila v podmínkách, jež by jistě vydaly na pěkně drsný film.

Film, jehož scénář psaly na jedné straně mocenské struktury, tedy především StB a policie jako taková, na straně druhé pak hudebníci sami a jejich přátelé a podporovatelé. Jedny hnala nenávist ke všemu svobodnému, druhé naopak láska k témuž. Je tedy jasné, že na neřešitelný dramatický konflikt bylo zaděláno již od samého počátku.

Dost a dost

Nicméně když před padesáti lety Milan „Mejla“ Hlavsa Plastiky (pro přesnost, tehdy se tak ještě nejmenovali) s několika spoluhráči zakládal, těžko mohl tušit, co všechno tím na sebe přivolává – a kdoví, zdali by si to nerozmyslel. Protože tlaky to byly skutečně silné a z dnešního pohledu nepředstavitelné.

Plastiky mezi své oblíbené umělce počítali jak Václav Havel, tak třeba newyorský hudebník Lou Reed. Nelze též nepřipomenout „plastikovskou“ komunitu, v níž se setkávala „ulice s univerzitou“ kapely, která kolem sebe soustřeďovala početnou komunitu výtvarníků, fotografů a filmařů, básníků, literátů či filozofů.

O historii Plastiků toho bylo již napsáno dost a dost – o stahující se smyčce, v níž nakonec uvízli na jaře 1976 někteří muzikanti, ale také ideový vůdce kapely, kunsthistorik a básník Ivan Martin Jirous. O procesu, který vedl k vzedmutí solidarity a vzniku Charty 77, o dalších procesech a vězněních, pronásledováních, výsleších a tak dál. Pokusme se ale spíše než o opakování známých faktů popsat, v čem spočíval význam téhle naprosto jedinečné kapely.

Nezaměnitelný rukopis

A jedinečnou skutečně byla – již obsazení nebylo zrovna obvyklé: vedle kytary a později kláves (Josef Janíček), basy (Milan Hlavsa) a bicích (především Jan Brabec) ještě elektrifikovaná viola (Jiří Kabeš) a saxofon (Vratislav Brabenec).

Jedinečnou byla i hudba, a to dokonce i ve světovém měřítku. Hlavsovy skladby sice vycházely z rockové abecedy, často založené na výrazných basových motivech, k tomu je ale ještě třeba připočíst již zmíněnou violu, jež nehrála roli pouze nějakého zvukomalebného doprovodu, ale do celkového, dosti temného zvuku výrazně vstupovala. Stejně jako divoké free-jazzové kreace saxofonu.

Hlavsův rukopis byl nezaměnitelný, postupem času si troufal na rozsáhlejší útvary, jakými bylo například hned druhé album Pašijové hry velikonoční (1979), zpracovávající biblické téma, nebo album Jak bude po smrti (1979), věnované odkazu filosofa a spisovatele Ladislava Klímy.

Později se pouštěl do složitě aranžovaných kompozic – vespod ale vždy tepala jeho charakteristická basa. Nechával se inspirovat i soudobou vážnou hudbou, stejně jako hudbou středověkou.

Další jedinečností byla textová stránka písní: Hlavsa důsledně, a dlužno dodat, že mistrně, zhudebňoval poezii, a to jak domácí (hodně verše plastikovského Vratislava Brabence, Egona Bondyho, ale i Ivana Wernische, Milana Nápravníka či K. H. Máchuy, tak zahraniční, například Christiana Morgensterna. V tom byli Plastici průkopníci, následovaní dalšími kapelami z našeho undergroundu, ale i alternativními skupinami.

Punkové „udělej si sám“

Byla řeč o albech. Jak je možné, že skupina, tak pronásledovaná režimem, vydávala alba? Ano, je to tak, hned několik, a to dokonce na Západě. Včetně debutu Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned (1978). Kousek, který se za komunismu nepodařil žádné z oficiálních kapel, jedině snad Karlu Gottovi. I to potvrzuje jedinečnost Plastiků.

Daleko dříve než západní punkové a novovlnné kapely Plastici prokázali, že k vydávání alb není potřeba oficiální hudební vydavatelství, že k jejich nahrávání nejsou zapotřebí bohatě vybavená profesionální studia, ale postačí jedna odhlučněná místnost, magnetofon a šikovný zvukař, čímž položili základy hudebního samizdatu, zároveň tak předběhli punkový přístup DIY, „udělej si sám“.

A přestože jejich nahrávky vznikaly za skutečně nevstřícných podmínek, víceméně v ilegalitě, na jejich kvalitě to nic nemění, ba spíše naopak – energii a nasazení by jim mohly závidět mnohé profesionální kapely. Aby ne, vždyť šlo skutečně o vše. O integritu, uměleckou i občanskou, jakkoli to možná zní klišovitě.

Politikum par excellence

Abychom se ale na Plastiky podívali ještě z většího odstupu, důležité také bylo, že právě oni ukázali, že je možné dělat vlastní zcela necenzurovanou muziku. Jinými slovy, že to lze se postavit a „říct ďáblu ne“ a že lze, byť za cenu velkých a dnes možná i těžko představitelných osobních obětí, setrvat na umělecké úrovni. A nejen to, ale že tím vlastně kladou rovnítko mezi uměleckou tvorbou a morálkou. Protože stačilo přeci jen kývnout…

Mluví se někdy o tom, zdali byli Plastici kapelou politickou, či ne – debata je však v podstatě zbytečná: přestože se totiž s pár výjimkami ve své hudbě přímým politickým či „disidentským“ stanoviskům vyhýbali, již samotná jejich existence, jejich zcela svobodné vyjadřování bylo politikum par excellence. Ostatně, v přítomnosti Ivana Martina Jirouse, který boji za svou svobodu obětoval téměř vše, to ani jinak nešlo. A tohle moc dobře věděla. A bála se.

Klestit cestu

O významu Plastiků a jejich již několikrát vyzdvižené jedinečnosti svědčí i to, že na jejich polistopadové koncerty chodili i posluchači přinejmenším o jednu generaci mladší. Kromě toho, jejich skladby po roce 1989 aranžovali hudebníci spjatí se souborem současné vážné hudby Agon, viz alba Pašijové hry (2004) a Obešel já polí pět (2010), symfonickou verzi desky Co znamená vésti koně (2017) zase kapela připravila s Filharmonií Brno.

Koneckonců, byli to právě Plastici, jak napsal v roce 1984 v průvodním textu k jejich albu Hovězí porážka Václav Havel, „kdo začal – osaměle – klestit před lety cestu, po níž se dnes ubírá téměř všechna československá rocková hudba, která za něco stojí. Jako by to byli prostě oni, kdo první začal v československé rockové hudbě mapovat některé dominantní pocity a zkušenosti člověka této chvíle a hledat zdejšímu prostředí, tradici i jazyku přiměřený způsob jejich vyjádření.“

A přestože jsou Plastici v současnosti skupina rozštěpená na dvě frakce, na jejím přínosu a významu to pranic nemění. Mimochodem, na 1. prosince je plánován v pražské Akropoli narozeninový koncert, na němž s kapelou vystoupí i řada hostů.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
před 5 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své dnešní narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 8 hhodinami

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
před 21 hhodinami

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026

Peníze či drogy za „správný“ lístek. Film viní Fidesz z kupčení s hlasy

Vládní Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána před dubnovými volbami do parlamentu čelí obvinění z masového kupčení s hlasy, píše server BBC News s odkazem na dokumentární film s názvem Cena hlasu. Snímek nezávislých tvůrců dlouhodobě mapoval praktiky, které nyní v průzkumech zaostávající strana používá ke zvrácení výsledků. Představitelé Fideszu obyvatelům maďarských žup prý nabízí třeba peníze, práci, potřebné léky nebo nelegální drogy.
27. 3. 2026

Noc s Andersenem má děti opět přivést k zájmu o literaturu

V celé řadě knihoven, škol a na dalších místech po celém Česku se chystají na Noc s Andersenem. Akce se koná každým rokem na podporu dětského čtení a čtenářství u příležitosti výročí narození tohoto dánského pohádkáře. Večerní program, či dokonce nocování mezi knihami, připravily na noc z 27. na 28. března pro zájemce stovky knihoven a škol po celém Česku, ale také v dalších zemích.
27. 3. 2026

VideoDevadesátiny oslaví Svěrák díky přenosu nejen v divadle, ale i v kinech a rádiu

Své devadesáté narozeniny, které připadají na 28. března, oslaví Zdeněk Svěrák v sobotu v Divadle Járy Cimrmana. Večer, odkazující mimo jiné k improvizacím z počátků Svěrákovy tvorby, bude přenášet Radiožurnál a také 180 kin. Podrobnosti prozradili v pátečním Studiu 6 oslavencův syn, režisér Jan Svěrák, a moderátor Vladimír Kroc. Česká televize scenáristu, dramatika, ale i autora písňových textů v den jeho narozenin připomene například pořadem z cyklu Úsměvy nebo oscarovým snímkem Kolja.
27. 3. 2026
Načítání...