V lednu před devadesáti lety otiskly Lidové noviny první epizodu obrázkového seriálu Ferda Mravenec. Příběhy mravence s typickým puntíkatým šátkem, který dělá „práce všeho druhu“, jsou z tvorby Ondřeje Sekory zřejmě nejpopulárnější, není ale zdaleka jen autorem této dodnes oblíbené komiksové postavičky. Výstava s názvem Ondřej Sekora – známý i neznámý v pražské Galerii Villa Pellé ho přibližuje jako spisovatele, kreslíře, karikaturistu, ilustrátora i sportovního novináře. K vidění jsou originály loutek, ilustrací, sportovních karikatur či novinových článků.
Ferda Mravenec začal v Lidových novinách, kde Ondřej Sekora pracoval, vycházet první lednový den roku 1933. I když postavička, tehdy ovšem ještě bezejmenná, se objevila už o pár let dříve v časopise Pestrý týden, kde se mravenec opil nektarem z květin, což je u pozdějšího správňáckého Ferdy nepředstavitelné.
Ferda Mravenec měl syna a bojoval ve válce
„Ferda je nesmírně sympatická postava, zároveň svět hmyzu je univerzální prostředí, které se v čase nemění, pořád působí současně,“ vysvětluje kurátor Tomáš Prokůpek přetrvávající úspěch Sekorových příběhů.
Mravenčí hrdina z Lidovek měl původně oslovit dospělé čtenáře, původní komiksy se nevyhýbaly například poměrně drasticky vylíčeným válečným scénám. Sám Sekora do armádní mašinérie nahlédl, když ho na sklonku prvního světového konfliktu odvedli, ne na frontu, ale do Vídně.
„Existuje komiksová série, ve které se Ferda ožení a má syna Bobka. Nebo je série z roku 1938, kdy Ferda nastoupí do armády a bojuje za ty hodné – za mravence,“ dodává kurátor. Až následná prozaická úprava udělala z Ferdy protagonistu literatury pro děti.
Ferda pomáhal Sekorovi za války s živobytím
Úspěch knížek s Ferdou Mravencem otevřel Sekorovi dveře ke spolupráci s divadlem, rozhlasem a filmem. Na začátku čtyřicátých let natáčela režisérka Hermína Týrlová první loutkový film o Ferdovi Mravencovi (v sedmdesátých letech se pak k němu ještě vrátila v seriálu, už barevném).
V té době už byl Ondřej Sekora bez práce, z novin musel odejít kvůli židovskému původu své druhé manželky Ludmily Roubíčkové. S živobytím mu tehdy pomáhaly zálohy na budoucí reedice knih právě o Ferdovi Mravencovi.
V letech 1944 a 1945 byl internován v pracovních táborech. Zklamání z chování „měšťanských elit“ během války i v lágrech ho přivedlo po válce k distancování se od prvorepublikové minulosti, blízké mu začaly být levicové postoje.
Proti škůdcům
A tak i Ferda Mravenec a jeho kamarádi Beruška a Brouk Pytlík v padesátých letech plní pětiletky a bojují proti takzvanému americkému broukovi a dalším škůdcům. První barevné komiksy s jejich příběhy vycházely v časopise Mateřídouška, u jehož založení Sekora stál.
„Případ Ferdy Mravence dokládá, jak sofistikovaně komunistická moc zneužívala populární a původně zcela apolitickou postavičku, která se již na konci třicátých let pevně zabydlela v dětských představách,“ píše na svém webu Ústav pro studium totalitních režimů.
Jak si loutkáři představovali Ferdu
Kurátoři výstavy ve Ville Pellé chtěli Sekorovo dílo představit nově a interaktivně. „Je to poprvé, kdy se podařilo shromáždit kolekci různých loutek ze sekorovských představení. Návštěvníci budou mít jedinečnou možnost vidět, jak si různí loutkáři představovali Ferdu a jak ho interpretovali,“ upozorňuje kurátor Tomáš Prokůpek.
„Pevně věřím, že vzbudí zájem u laické i odborné veřejnosti. K vidění totiž budou vedle Sekorovy ikonické tvorby i jeho takřka neznámá díla,“ uvedla ředitelka galerie Vladana Rýdlová.
Propagace ragby a pastely podle Rousseaua
Vedle prací spojených s Ferdou Mravencem se výstava vydává i po stopách, které Sekora zanechal v české žurnalistice, literatuře pro děti a mládež, divadle, audiovizuálních médiích, komiksu i sportu. Spoluzakládal třeba satirický časopis Dikobraz. Byl také průkopníkem a propagátorem ragby v Československu. Ve dvacátých letech referoval jako zahraniční dopisovatel o zimní i letní olympiádě ve Francii.
Do Paříže se později vrátil a během pobytu navštěvoval výtvarné kurzy v akademii na Montparnassu. Jeho tehdejší cyklus olejů a pastelů je inspirován představitelem naivního umění Henrim Rousseauem. Překvapivé jsou podle autorů výstavy také Sekorovy scénografické projekty.
„Sekorova všestrannost vždy poněkud komplikovala plné docenění jeho díla. V každé umělecké disciplíně byl vnímán trochu jako vetřelec, mezi literáty jako píšící výtvarník, mezi výtvarníky jako kreslící literát a dost podobně i v dalších oborech,“ podotýká kurátor Tomáš Prokůpek
Ve své badatelské činnosti se zaměřuje právě na Ondřeje Sekoru. Ve spolupráci s Moravským zemským muzeem, kde působí, výstava ve Ville Pellé vznikla. Známého i neznámého Ondřeje Sekoru tu mohou návštěvníci poznávat do poloviny května.
