Fatálně banální Krištof Kintera: Těší mě dělat blbosti a větrat v galeriích

Nahrávám video

Umění je přirozenou součástí života, kterého se není třeba bát, tvrdí Krištof Kintera. Čtyřiačtyřicetiletý umělec se ho rozhodně nebojí, stejně jako institucí, které umění vystavují. Podle svých slov je rád vyvětrá. Své vstupy do galerií i veřejného prostoru se rozhodl přiblížit i v autorské monografii Fatal Banal.

Kintera vystudoval pražskou AVU v ateliéru Milana Knížáka, třikrát byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ve veřejném prostoru vzbudil pozornost třeba svou „lampou pro sebevrahy“ pod Nuselským mostem.

Jako umělec opakovaně testoval odolnost diváků i výstavních síní. Když totiž vstoupí do nějaké kamenné galerie, má tendenci ji začít bořit. „Mé větší výstavy, jako byly ty v Rudolfinu a v pražské městské knihovně, jsou reakcí na povahu těchto institucí,“ vysvětluje. „Musím přijít s něčím, co to prostředí přetaví, razantním gestem vytvořit novou atmosféru. Dá se říci, že s institucí pracuju jako se sochou – sociálně. Měním paradigma, chování lidí, kustodů, vyvětrám tam. To mě doposud bavilo.“

obrázek
Zdroj: ČT24

V oblibě má Kintera kinetické sochy. Ve své tvorbě využívá všelijaké mechanismy, strojky a elektroniku – a galerie tak boří i pohybem a zvukem. Na výstavě Výsledky analýzy v pražské městské knihovně v roce 2012 musel částečně vyřadit z provozu sochu Revolution. Postava chlapečka vytrvale bušícího hlavou do zdi rušila pracovníky i návštěvníky knihovny. 

Pro loňskou výstavu Nervous Trees v Rudolfinu zase vytvořil pyramidu z osmdesáti praček, z nichž některé nepřetržitě praly. Tato expozice, přístupná zdarma, se stala návštěvnicky nejúspěšnější českou výstavou za poslední čtyři roky. Prohlédlo si ji přes 161 tisíc lidí. 

Krištof Kintera tak ve svých 44 letech zažívá úspěch, který jeho samého zaskočil. Monografie Fatal Banal ukazuje cestu, která k němu vedla. Autorem koncepce primárně obrazové knihy je sám umělec, doprovodný text napsal teoretik umění Ondřej Chrobák. „Chtěl jsem udělat knihu, která ukazuje ten můj čurbes ne v expozici bílé galerie, ale příběh dělání, hnětení hmoty a výskytu v různých situacích,“ popisuje Kintera, co čtenáři najdou na 760 stranách jeho knihy.

Rozhovor s Krištofem Kinterou

Pozná ve vašem ateliéru laik, co jsou už hotové věci a co je jenom připravený materiál?
Kolikrát to nepoznám ani já. Považuju hmotu za látku, ze které skládám poezii umění, takže cokoli má potenciál. Klidně i váš notebook můžeme nechat zreznout, provrtat a bude z něj celkem zajímavé dílo. 

„Kdyby svět byl podle mě, tak je všechno v pohodě“ – tato věta je napsána na jedné stránce v knize. Jaký by to tedy byl svět? 
Schválně se snažím věci banalizovat. Tahle věta je exemplárním vysvětlením, proč se knížka jmenuje Fatal Banal. Je to vlastně strašně hloupé tvrzení, zároveň ale vyjadřuje obrovskou touhu, aby věci byly lepší, aby na světě nebylo zlo, aby nebyly války, zkrátka tyhle naivní, a přesto strašně důležité věci.

Když se přijde na vaši výstavu 161 tisíc lidí podívat se na rozbité pračky, tak člověka možná napadne hláška z filmu Pelíšky: A přitom taková blbost. Jak si takové vnímání berete?
Je mou výsostnou ctí dělat právě blbosti a dostávat do nich důležité myšlenkové podloží. Těší mě to být v roli člověka, který dělá „blbosti“, které ale mají hlubší smysl.

Jak dobře se dá uživit uměním? Musí se umění prodávat?
Samozřejmě že nemusí. Umění je tu i od toho, aby vytvářelo nějaké šifrování, nějaký odraz světa. Na druhou stranu jsou lidé, kteří v umění spatřují hodnoty a nějakým způsobem si ho chtějí přivlastňovat, míti ho, ale zároveň tím i stvrzovat důležitost té věci. Takže sběratelé a lidé, kteří umění milují a obklopují se jím, jsou důležití pro umělce, aby  jim dávali šanci žít a mít na barvy, na lepidla a na beton.

Právě výstava v Rudolfinu byla zdarma. Mělo to podle vás vliv na to, že přišlo tolik lidí?
Určitě to jde ruku v ruce, ale chtěl bych podotknout, že bych si strašně přál, aby u nás galerie zdarma byly, protože by to mělo obrovský společenský dosah a strašně bychom na tom mentálně jako společnost vydělali. Lidé by se přestali bát umění a začali ho brát do svého zorného pole.

Zavírá se monografií Fatal Banal nějaká etapa vaší umělecké tvorby? Cítíte to tak?
Že bych to nějak dramaticky rozděloval, to úplně ne. Ale je fakt, že ta kniha pro mě určitým způsobem uzavírá nějakých dvacet let činění, nicméně hodlám pokračovat dál, ovšem co to bude, to nevím ani já. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...