Rocker se nesmí brát příliš vážně, jinak se z toho stane parodie, říká zpěvák Miro Žbirka. „Měl jsem dva starší bratry a u nás dominoval takový humor, že člověk musel být trochu otužilý,“ vzpomíná v Interview ČT24. Do kin v těchto dnech vstoupil jeho dokumentární portrét režiséra Šimona Šafránka nazvaný prostě Meky.
Jeho sláva vystřelila vzhůru v roce 1982, když se stal prvním slovenským zlatým slavíkem. Dokázal tehdy po více než dekádě sesadit z trůnu Karla Gotta. Navzdory obrovské popularitě si vždy držel image slušného a skromného hocha.
„Víte, já jsem vždy také poslouchal hudbu. A když posloucháte hudbu těch nejlepších, tak se pak nezblázníte z toho, že vám někdo zatleská nebo že jste vydali album. Radujete se z toho, chcete to udělat co nejlepší, ale nedostal jsem se nikdy do takového momentu, že bych se cítil lepší, než byl Elvis Presley,“ směje se Miro Žbirka.
„Měl jsem dobrý začátek v naší rodině. Měl jsem dva starší bratry a u nás dominoval takový humor, že člověk musel být trochu otužilý. A nikdy se moji bratři nepobavili víc, jako když jsem udělal svoje první nahrávky na legendární magnetofon Sonet duo,“ vypráví.
„Oni se těm mým nahrávkám tak upřímně smáli. A já jsem to bral jako normální věc, protože oni se nesmáli zle. Smáli se tak dobrácky a já jsem potom vnímal celý svět tak, že když vás někdo kritizuje nebo se vám někdo směje, tak že to nemyslí nijak zle. A to mi strašně pomáhalo i v životě snášet takové věci, jako když vás někdo kritizuje,“ vysvětluje Žbirka.
„Brexit mě rozčiluje, měl by se odložit“
S tím souvisí i potřeba nebrat se moc vážně. „Když jste rocker anebo děláte rockovou, populární hudbu, tak se domnívám, že této hudbě nesedí, když se interpret bere příliš vážně. Když se rocker začne brát příliš vážně, tak se to stává parodií. A já se toho držím,“ říká.
Ke kariéře muzikanta ale podle něj patří i pracovní nasazení, které se někdy jen špatně slučuje s rodinným životem. V dokumentu vzpomíná na to, jak se kvůli hraní sedm měsíců neviděl se svou malou dcerou. „Nejsem si jistý, že to tak musí být,“ uvažuje. „Ale je fakt, že když něco chcete udělat pořádně, tak vám to zabere čas,“ pokračuje Žbirka.
V rozhovoru se dotkl také aktuální situace, třeba toho, jak mu uzavření hranic kvůli šíření koronaviru zkomplikovalo život rozkročený mezi Českem a Slovenskem. „Byl jsem zvyklý jezdit po té dálnici Praha–Bratislava. I když dnes to nazývat dálnicí je velmi odvážné,“ komentuje kondici dopravní tepny. „Dálnice by měla alespoň vzdáleně připomínat dálnici.“
Jeho třetím domovem je pak Londýn. I proto kritizuje odchod Británie z EU. „To mě rozčiluje, ale nemůžu s tím nic udělat, i když to nepovažuji za dobrý nápad. A ještě v této situaci, která nastala. První, co bych udělal, kdybych na to měl vliv, by bylo, že bych to minimálně odložil. Musíte si uvědomit, že tam mám syna, který tam hraje asi ve třech rockových kapelách, o něco se snaží, a když vidím, co i Brity kvůli brexitu čeká, tak to neumím pochopit, proč se tak rozhodli.“
Miro Žbirka v Interview ČT24 promluvil i tom, proč nosí vždy zapnutý knoflík u krku, o spolupráci s Marikou Gombitovou nebo Lacem Lučeničem nebo o tom, co se mu líbí na švýcarském respektu k pravidlům.
