První tištěná zmínka o hamburgeru se podle Oxfordského slovníku objevila v lednu 1889. O plátku mletého masa vloženém do žemle jako o jídle poprvé psaly noviny v americkém městě Walla Walla. Původem hamburský steak přivezli za oceán námořníci a vystěhovalci, kvůli pohodlnější konzumaci ho začali vkládat mezi dva chleby, později housky. Odkaz na německý přístav je už pozapomenut, hamburger je dnes symbolem popkultury a Ameriky. I proto inspiroval nejednoho umělce.
Populární kulturu, konzum a masovou produkci povýšil – zejména na svém vrcholu v šedesátých letech – do uměleckého zorného pole pop-art. V nabídce uměleckých hamburgerů nemůže chybět ten od popartové ikony Andyho Warhola. Koneckonců tohle „jednoduché americké jídlo“ bylo prý jeho oblíbené.
Warholovy burgery z osmdesátých let se odklání od výrazných barev jeho nejznámějších odkazů na konzumní společnost. Vystačí si s bílým pozadím a černou barvou. Ve stejné době se nechal dánským režisérem Jorgenem Lethem přesvědčit k tomu, aby se stal hlavní postavou jeho video-artu. Leth, Warholův obdivovatel, při návštěvě ve výtvarníkově ateliéru poslal svého asistenta pro hamburgery a pak Warhola požádal, aby je před kamerou snědl.
Ve zhruba čtyřminutovém videu sledujeme, jak Warhol otevírá sáček, vyndává burger, a než se do něj zakousne, namočí housku v kečupu. Na konci, po náležité pauze, přímo do očí divákovi sdělí: „Jmenuji se Andy Warhol a právě jsem dojedl hamburger.“
Zřejmě nejameričtější jídlo nezvolil Leth náhodou. „Jako přistěhovalec Warhol obdivoval myšlenku, že v Americe konzumují lidé stejné jídlo a nápoje bez ohledu na své postavení – prezident pije stejnou kolu jako on. Střet kultur hluboce ovlivnil náměty jeho umění. Hamburger by se mohl stejně dobře objevit jako pocta myšlence amerického života,“ vysvětlila kunsthistorička Zuzanna Stańska z DailyArt Magazine.
Velké věci tam, kde by neměly být velké věci
K pop-artu se řadí i Claes Oldenburg, který hamburger v roce 1962 vystavil v galerii na Manhattanu. Šlo o skutečně obří porci, průměr naddimenzovaného díla přesahoval dva metry, na výšku měřil zhruba metr třicet.
Pro materiál sochy se Oldenburg rozhodl nezvolit očekávaný mramor nebo bronz. Experimenty s netradičními materiály v té době nahrazovaly dosud platné představy o umění. „Přišlo mi naprosto přirozené, že když se člověk rád dotýká věcí, rád se dotýká jak měkkých, tak tvrdých předmětů. Pokud se chystáte vytvořit sochu ze skutečných věcí kolem sebe, proč se je nepokusit udělat měkké, abyste do nich mohli šťouchat a ony měnily tvar,“ osvětlil později svůj nápad.
Jeho tehdejší manželka Patty Mucha ušila plátky housky a masa z plachtoviny, do požadovaného tvaru je umělec vycpal kartonovými krabicemi a pěnovou gumou. Proslul právě často naddimenzovanými sochami jídla a věcí každodenní potřeby. Inspirovaly ho prý showroomy automobilek nebo výloha manhattanského obchodu, za níž stály klavíry. „Věci, které byly velké v obchodě, o němž byste si mysleli, že by v něm neměly být tak velké věci,“ vysvětlil.
Sám takový obchod zařídil. Projekt The Store zaplnil nejprve tričky či hodinkami, které ovšem nebyly skutečné, a také nadrozměrným kusem dortu, kornoutem se zmrzlinou – a hamburgerem. Zhotovil i dvě propojené sochy dvojitých cheeseburgerů, tentokrát téměř stejně velké jako jejich skutečné předobrazy. Ani ty nebyly jedlé, použil na ně plátno, sádro a lak.
„Jsou důkazem Oldenburgovy sochařské vynalézavosti a jeho záliby prokládat díla vtipným a občas i černým humorem. Každý z hamburgerů, zdánlivě objekt určený k jídlu, umístěný vedle sebe a obložený hromadou různých přísad, připomíná zároveň ústa připravená k zakousnutí,“ popisuje Muzeum moderního umění v New Yorku.
Měkkou sochu obřího hamburgeru má ve svých sbírkách Ontarijská umělecká galerie. S exponátem se prý návštěvníci rádi fotí ve všelijakých vtipných pózách, a pro ty, kteří se do Toronta nedostanou, připravili kurátoři na YouTube kanále muzea návod, jak si takovou měkkou sochu jídla vyrobit doma:
Hamburger jako zátiší
I jako odkaz na Oldenburga a vůbec pop-art se dá chápat Big Big Mac, který v roce 2015 připravil pro milánské trienále Tom Friedman. Výstava byla součástí světové výstavy EXPO s tématem „uživit planetu, energie pro život“. Název díla hlásá nepřehlédnutelnou skutečnost, že také Friedman vytvořil hamburger v nadživotní velikosti, v průměru měří téměř metr a třicet centimetrů.
Maso v housce, vše z nabarveného pěnového polystyrenu, pověsil na zeď vertikálně jako obraz. „Je to pocta rychlému občerstvení? Moderní zátiší? Ať už je to cokoli, rozesměje vás to,“ píše v The Guardian kritik umění Jonathan Jones.
Pouští se i do srovnání s Oldenburgovým dílem. „Friedman si dělá legraci z tradice umění, které vypadá jako život, a skutečných předmětů, které jsou přijímány jako umění. Oldenburg oslavoval staromódní newyorské jídelny: jeho hamburgery jsou domácí a domácké. Friedman naopak oslavuje korporátní Big Mac – vždy stejný, ať jste kdekoli. Jen tentokrát větší,“ míní.
Okurka na stropě a krvavý klaun
To Paul McCarthy ve video performanci Bossy Burger z roku 1991 dal celkem explicitně najevo, co si myslí o vlivu rychlého občerstvení na západní společnost. Ve videu se objeví jako klaun převlečený za kuchtíka a s maskou Alfreda E. Neumana, popkulturní postavičky pihovatého chlapce s odstátýma ušima. Příprava burgeru může zpočátku působit jako zábavně-edukativní návod nějakého dětského pořadu, pak se ale zvrhne.
V roce 2022 se v Michael Lett Gallery v Aucklandu objevil na stropě plátek okurky. Ve skutečnosti šlo o dílo názvem Pickle v hodnotě 10 tisíc novozélandských dolarů. Australský umělec Matthew Griffin okurku vyhodil na strop výstavní síně poté, co ji vyndal z cheeseburgeru McDonald’s. Dílo – připomínající svým pojetím banán, který pomocí lepicí pásky „vystavil“ Maurizio Cattelan a který následně prodal za 120 tisíc dolarů – mělo podle galeristy zpochybnit, co má hodnotu. Diskusi se mu podle The Guardian povedlo vyvolat, názory oscilovaly od označení za „geniální“ po konstatování, že je to pěkná pitomost.
V Melbourne zase v roce 2015 vyvolal pohoršení mural na jednom z podniků. Streetartový umělec Mike Makatron na zdi domu vyvedl obří hamburger, který kromě salátu, sýru či rajčat naplnil také těly v různých sexuálních pozicích.
Uštrikované maso ze zkumavky
Budoucnost hamburgeru nastiňuje umělec, filozof a vědec Koert van Mensvoort, jenž stojí za konceptem Next Nature. Jeho záměrem je pomoci planetě pochopením možností, které přináší technologie. Všechny své zájmy propojil na hostině budoucnosti a následně v kuchařce kultivovaného masa, tedy masa pěstovaného „ze zkumavky“ kultivací živočišných buněk.
O propagaci této alternativy se mimochodem zásadně zasloužil v roce 2023 vědec Mark Post, když v televizi z masa in vitro připravil právě hamburger. Koert van Mensvoort pojal více než čtyřicítku svých receptů více umělecky, aby tak nastínil změnu v kultuře stravování. Hamburger v kuchařce chybí, ale například tatarský biftek je ve skutečnosti uštrikovaný.
