Vztah učitele a žáka přesahuje pouhé předávání informací a pouček, ukazuje s lehce ironickým nadhledem novinka pražského A studia Rubín. I když je inscenace Po škole o učení, poučovat prý rozhodně nechce. Snahou tvůrců je přiblížit, že princip učitel–žák sahá hluboko do našich životů i společnosti.
„Vztah učitele a žáka nespočívá jen v tom, že se žák naučí nějaké informace, našprtá vzorečky a letopočty, ale že získá i určitou životní zkušenost. A tu si lidé budou muset předávat vždycky, jinak ji nedostanou a nenajdou,“ říká režisér Štěpán Gajdoš. Pro Rubín režijně připravil autorský text Jiřího Ondry, který se mimo jiné věnuje i terapeutické a pedagogické praxi.
V Rubínu se vrací k základu – k cestě mistra a žáka. Dva archetypální lůzři se potkávají v dystopické krajině, kde na sebe víceméně zbyli. Jeden hledá žáka, druhý chodí do školy jen ve středu, prý kvůli nedostatku učitelů.
Do textu se promítla i zkušenost z období covidové pandemie, kdy školu nahradilo samostudium. „Dohledávání informací je díky internetu jednodušší, ale zároveň pro studenty může být velice zahlcující, protože nemají systém, jak ty informace třídit,“ podotýká dramaturgyně Dagmar Fričová.
Ve vztahu učitele a žáka, ukazuje inscenace, by neměl chybět ani správný okamžik, kdy tento vztah skončí. „V určitý moment musí učitel přestat být učitelem, aby žák mohl začít být učitelem někoho, kdo bude zase jeho žák,“ vysvětluje Gajdoš.
Význam Houby
Hra pracuje se školními poučkami či latinskými texty, ale i surreálními až psychedelickými obrazy. Dva hlavní hrdiny doplňuje postava Houby. Ve všech možných významech tohoto slova, třeba jako ta lesní nebo na mazání tabule. „Houba, která nasává všechny informace, a také houba jako studentský drink, tedy víno s colou,“ doplnil režisér.
Jako Učitel se v Rubínu představí Hynek Chmelař, jeho Žákem je Vojtěch Hrabák. Houbu hraje Antonie Formanová.
Inscenace Po škole pojednává podle divadelníků o „věku informací“ bez učitelů, o žácích bez informací a učitelích bez žáků. Zapadá tak do letošního dramaturgického tématu A studia Rubín, které zní „Pouť budoucí je tvá“.
„Věnuje se fenoménům, které bychom si jako společnost měli do budoucna ponechat, jen je potřeba je znovu ohledat a vytáhnout z nich to nejpodstatnější pro naši budoucí cestu,“ vysvětlila dramaturgyně Dagmar Fričová.
