Zástupci všech stran a hnutí, které letos kandidují do Evropského parlamentu, dostávají postupně prostor na ČT24. Filip Turek (nestr.), lídr společné kandidátky Přísaha a Motoristé sobě, zmínil, že jeho osobní výzvou by bylo zrušení zákazu výroby aut se spalovacími motory. Považuje to za zvěrstvo vůči automobilovému průmyslu i vůči ekonomice. Také dotační systém a emisní povolenky považuje za dvě největší zla EU a Green Deal je podle něj určen k likvidaci evropských firem. Odmítá přijetí eura, naopak rozšiřování EU se nebrání, pokud dané státy splní podmínky. Migrační dohodu označil za tragédii pro Českou republiku. Je pro podporu Ukrajiny, ale neměla by se upozaďovat diplomatická řešení.
Jak hodnotíte naše členství v Evropské unii za uplynulých dvacet let?
První roky mi členství přišlo jako prospěšné, ovšem od Lisabonské smlouvy a po pár letech mi připadá hlavně v posledních letech díky migračnímu paktu, díky masové migraci, díky zadlužení eurozóny a díky Green Dealu, který je spíše takovou zelenou revolucí než zelenou transformací, spíše negativní. Ale samozřejmě jsem realista, takže vím, že vystupování z EU není možné, ale je potřeba racionálně řešit problematiku Evropské unie a myslím si, že by se měl těmito volbami změnit směr, kam směřuje.
Která tři témata tedy považujete v těchto volbách za vůbec nejdůležitější?
Hájit národní zájmy, zastavit federalizaci Evropy, která se nějakým způsobem děje, a úplně ta nejzásadnější technická témata jsou Green Deal, masová migrace a její konstruktivní řešení, to je jednoznačné. Green Deal, ono to zní jako jedno krátké vyjádření, ale týká se úplně všeho, je to obrovské zdanění všeho, zdražení všeho. Je to zásah do průmyslu a tak dále, takže to je něco, proti čemu chceme konstruktivně bojovat. Já se v průmyslu, hlavně automobilovém, pohybuji šestnáct, sedmnáct let a i hnutí Přísaha a Motoristé mají bezpečnostní experty, kteří by to dokázali velmi dobře řešit, a máme strategii na to, jak řešit masovou migraci.
Můžete tedy rozvést, co chcete v Evropském parlamentu prosazovat a čemu a jak chcete naopak bránit?
Určitě chceme bránit. Samozřejmě přijetí eura neřeší úplně Evropský parlament, ale to je jedna z našich pozic. Já osobně a mojí osobní výzvou by bylo zrušit zákaz výroby aut se spalovacími motory, protože to považuju za totální zvěrstvo vůči automobilovému průmyslu, vůči našemu růstu, ekonomice a vůči průmyslu všeobecně a vůči lidem – vůči třinácti milionům rodin, které jsou závislé na automobilovém průmyslu. A my máme deset procent HDP z automobilového průmyslu.
Pro nás je úplně zásadní toto téma, ale je to i boj proti emisním povolenkám – proti tomu, aby emisními povolenkami čínské peníze, japonské, americké zdražovaly energie, výrobu, průmysl v celé EU, to je jednoznačné. Poté konstruktivní řešení migrace, jak jsem naznačoval, na odmítnutí migračního paktu je tak nějak asi pozdě, ale určitě konstruktivní boj proti tomu a řešení migrace komplexními kroky, jako jsou bilaterální dohody. Teď se to povedlo Velké Británii se Rwandou, což samozřejmě všichni naši konkurenti teď začali opakovat stejně jako ostatní naše pozice.
My to ale říkáme dlouhodobě, máme odborníky na ta témata, což znamená třeba silná cizinecká policie, která se sloučila se standardní policií, tak by se měla osamostatnit a tak dále, což je ale národní řešení. Těch mezinárodních a evropských řešení je samozřejmě také mnoho, třeba vykonávání veřejně prospěšných prací v azylových řízeních, zrychlování azylových řízení a především řešení azylových řízení v těch zemích třetího světa – což znamená deportace nelegálních migrantů do zařízení, která by spravovaly jednotlivé státy EU třeba na území Rwandy a tak dále.
Jaký je váš postoj k rozšiřování Evropské unie? Měla by se rozšiřovat, koho případně přijmout, koho ne a proč?
Já si myslím, že kritéria by měla zůstat stále stejně objektivní a měla by zůstat přísná. Neměly by se přijímat jednotlivé země z politických nebo idealistických důvodů. To znamená, že určitě nemám teoreticky problém s rozšiřováním Evropské unie, ale musí ty státy plnit všechny podmínky, jako jsme je museli splnit my. Víme, co se stalo, když bylo přijímáno Řecko a byly upraveny určitými kroky ty přijímací parametry a potom z toho bylo zadlužování eurozóny a Řecka. Nepomohlo to ani jedné straně, což znamená – rozšiřovat EU klidně ano, pokud budou všichni plnit přístupové dohody.
Vy už jste se migrace dotknul. Dosud nefungovala žádná společná pravidla týkající se migrace. Jak hodnotíte reformu migrační politiky, která by měla platit od roku 2026?
Hodnotím to jako tragédii pro Českou republiku, protože na papíře to působí dobře, že tam jsou zrychlená azylová řízení, jenomže jde o zbavení se národní možnosti řešit to, kdo a za jakých podmínek bude žít na našem území. Je to vlastně přijetí viny za špatnou migrační a sociální politiku Německa, a dokonce si myslím, že to souvisí trošku s historickým komplexem za kolonizování západními zeměmi jako je Francie, Holandsko, Belgie a tak dále.
Z mého pohledu migrační pakt obsahuje kvóty – takzvané relokac. A kdybychom vzali situaci v roce 2015, kdy do EU nebo do Německa přišlo asi jeden a půl milionu lidí, tak bychom museli přijmout jako Česká republika, kdyby migrační pakt platil v té době, asi sedmdesát nebo osmdesát tisíc migrantů. Já si myslím, že je to tragédie pro budoucnost Evropy, takto se migrace řešit nemá. Myslím si, že se zbavili oni svojí zodpovědnosti a přenesli ji částečně na nás.
Měla by EU dál pomáhat Ukrajině, případně jakým způsobem?
Určitě by měla pomáhat, ale neměli bychom upozaďovat diplomatická řešení. Bohužel nikdo z nás není americký prezident, nebo někdo tak silný, kdo by dokázal na základě realistického hodnocení situace donutit Rusko k příměří a k následnému vyjednávání o územních ztrátách či neztrátách. To znamená – určitě jakási podpora Ukrajině ano, ale idealistické názory, že Ukrajina má bojovat další roky a roky, dokud nezíská Krym zpátky a tak dále – to řekne každý vojenský analytik, každý, kdo se vyzná v teorii mezinárodních vztahů, dokonce teď to pro Sky News řekl pan prezident Petr Pavel, já to říkám měsíce – že jedině realistické teorie mezinárodních vztahů jsou ty platné, takže bohužel musíme vycházet z toho, jaká situace je, a ne jakou bychom si ji přáli.
Green Deal. Už jste se ho také dotkl, tak vás ještě poprosím o podrobné rozebrání. Vidíte tam nějaké přínosy? Zazněla kritická slova, pojďme blíže specifikovat proč.
Přínosy – ochrana spodních vod, řek, čištění potůčků a vysazování stromů – to se dělo v rámci ministerstva životního prostředí delší dobu, to by se dělo i bez Green Dealu. Jestli mám tedy vyzdvihnout jednu pozitivní věc, tak si myslím, že to je snaha o kvalitu potravin, ale vidíme, že duální kvalita potravin v Evropě stále existuje. Jinak Green Deal je klimatismus, není to ochrana přírody. Dokonce (Ursula) von der Leyenová, když jej představovala, tak jednoznačně řekla, že emise musí být tak drahé, aby to změnilo chování lidí. To znamená, že Green Deal je určitá převýchova. Lidé z Extinction Rebellion říkají, že boj s klimatem je i třídním bojem.
Já se obávám, že Green Deal jako takový je spíše nástrojem, jak likvidovat firmy, které tady byly 200, 230 let po celé Evropě a teď zkrachovaly. Samozřejmě, my se můžeme vymlouvat neustále na covid, válku na Ukrajině, ale je skutečným jmenovatelem těchto i ekonomických problémů, které jsou značné i co se týče problematiky s elektromobilitou, která se přirozeně nikdy bez dotačních systémů nemohla uchytit na trhu.
Je to přerozdělování peněz, obrovský byznys, zdražování všeho, převýchova lidí pomocí nějakých progresivistických pseudoliberálních ideologií. Já se obávám, že Green Deal má spíše poškodit evropský průmysl, ekonomiku, a pomáhat čínské a americké ekonomice.
A to čerpáte z čeho?
Čerpám z dlouhodobých zkušeností, dlouhodobého studia Green Dealu, čerpám to dokonce z Green Dealu jako takového. Čerpám z evropských materiálů, které samozřejmě vychází, různé zprávy. Já jsem si dokonce dal tu práci, že jsem si zajistil, abych měl vytištěnou v české podobě většinu souvisejících zákonů s Green Dealem. Sedmnáct let se pohybuji v automobilovém průmyslu a znám mnoho společností, které mají teď ekonomické problémy – Volkswagen, Škoda se vám k tomu také může vyjádřit, i pan (Oliver) Zipse, pan (Frank) Weber z BMW také jednoznačně odsoudili řízenou nebo cílenou elektromobilitu, která je tlačena. Mám tyto informace přímo od Evropské unie, od průmyslníků a od ředitelů velkých společností, a v neposlední řadě od inženýrů třeba i z ČVUT a tak dále.
Co Česká republika a euro? Ostatně vyzval k tomu i prezident Petr Pavel.
Já si myslím, že sedmdesát procent občanů přibližně, podle různých průzkumů si to nepřeje, možná je to méně možná je to více. Já si to určitě nepřeji. Českou korunu nebo korunu jsme měli i za Protektorátu i za komunismu. Myslím si, že eurozóna je přibližně dvojnásobně zadlužena a Česká národní banka, tuším, ani panu prezidentovi nedoporučila, abychom se posouvali do toho dalšího módu, předstupně přijímání eura. Takže z mého pohledu, jsem jednoznačně proti přijetí eura a pro zachování české koruny.
V budoucnu se Česko stane v Unii čistým plátcem. To znamená, že víc zaplatí, než dostane. Jak byste jako politik chtěl lidem vysvětlit, že musí podpořit zaostalejší regiony na úkor těch svých?
Pro mě všeobecně dotační systém a emisní povolenky jsou dvě nejzásadnější zla v Evropské unii. My jsme sice teď větším příjemcem, ale je to úplně stejné jako když dostanete peníze a musíte je určit na něco, co nepotřebujete. Poláci mají z evropských peněz nové dálnice a my za to máme nejdražší cyklostezku na světě a mnoho dalších věcí, rozhlednu v údolí. Já se obávám, že nejde jenom o to, kdo je příjemce a kdo víc přispívá do EU, ale jde o to, že se velmi špatně relokují ty peníze a kofinancování také není úplně ideální. Čerpání peněz je spíše na nějaké ideologické, ideové projekty, a ne na dálnice, ne na stavby a ne na městské okruhy – na to, co potřebujeme.
Myslím si, že není problém jen v tom, jestli více dostáváme nebo víc dáváme, ale problém je v tom, jak jsou ty peníze využívány. A jsou dlouhodobě využívány absolutně tristním způsobem.
