Je to nejznámější český vězeň, i když už je téměř dva roky na svobodě. Když byl doživotně odsouzený Jiří Kajínek na útěku, vládlo jeho jméno celému českému zpravodajství. Zopakoval to, když jako omilostněný věznici po 23 letech opouštěl. Z mediálního prostoru už nezmizel, na svobodě dává rozhovory, píše na sociální sítě. Největší publicitu mu věnoval reportér Josef Klíma, který o něm i s ním natáčel pro pořad Na vlastní oči. „X-krát nám vyčítali, že jsme se na tom podepsali, že jsme z něj udělali hvězdu. Ale říkali jsme, je to zločinec, je to lump,“ říká pro pořad Newsroom ČT24, který v rubrice Kauzy tentokrát připomene dění kolem Jiřího Kajínka.
Když ho soud za dvojnásobnou vraždu poslal na doživotí za mříže, jeho jméno většinou nevzbuzovalo žádnou velkou emoci. To se změnilo dva roky nato, když Jiří Kajínek v říjnu v roce 2000 utekl z věznice Mírov. Čtyřicet dní po něm policie pátrala a pátrat začali i novináři. Především Josef Klíma a tehdy ještě jeho „žák“ Janek Kroupa.
„Začali jsme se zajímat o jeho život a zjistili jsme, že neodpovídá chladnokrevnému, nemilosrdnému vrahovi. Že na rozdíl od ostatních zločinců vyrostl v harmonické rodině, dobře se učil. Až do chvíle, kdy začal v hospodě hrát mariáš,“ popisuje začátek příběhu Josef Klíma.
Zajímavější byl pro reportéry zločin, za který byl odsouzen. A všechny otazníky, které vyvolával. „Zahloubali jsme se do toho a zjistili jsme, že je tam spousta mezer. Že ten případ byl zřejmě od začátku manipulovaný, protože tam lítali navzájem znepřátelení policisté na obou stranách. A že možná ani není vrah. A to je jeho životní stigma. Možná je vrah, možná není a nikdo to vlastně neví,“ pokračuje Klíma.
Znovu případ otevřít soudy odmítly
Novináři mluvili se svědky i s policisty. Rekonstruovali případ a snažili se zjistit, jestli to byl Kajínek, kdo v serpentinách pod věznicí Bory v roce 1993 střílel. Po zásahu na jednom z pražských sídlišť, kdy policejní komando našlo Kajínka ukrytého v bytě manželky svého spoluvězně, orlického vraha Ludvíka Černého, se Klíma jako první novinář dostal až k samotnému vězni. Rozhovor ve vězeňské kapli muselo schválit ministerstvo spravedlnosti.
„To už byl pseudocelebrita. Pamatuji, že jsme se ráno scházeli na Nově a jeden kameraman měl letět do Ameriky natáčet Jágra a druhý měl jet natáčet Kajínka do Valdic. A ten první říkal druhém: Ty máš takovou kliku, že budeš natáčet Kajínka. On by si to s ním okamžitě vyměnil,“ podivuje se ještě dnes Klíma.
Reportáže s novými důkazy zpochybňující Kajínkovu vinu nic nezměnily. Soudy odmítly stížnosti dvou ministrů spravedlnosti a neuspěl ani Kajínek. Vliv ale podle Klímy měly na veřejné mínění a na rozhodování prezidenta Miloše Zemana o milosti. Tu mu udělil v květnu 2017.
„X-krát nám vyčítali, že jsme se na tom podepsali, že jsme z něj udělali hvězdu. Ale hvězda z něj vznikla samovolně tím, že jsme se o něm dozvídali nové a nové skutečnosti, které byly v jeho prospěch. Hned na začátku, když ho lidi začali bezmezně obdivovat, jsme vysílali volné pokračování, kde přiznává, kolikrát kradl a koho všeho okradl. Říkali jsme, je to zločinec, je to lump,“ snaží se Klíma vyvrátit argumenty, podle kterých Kajínkovi pomohl na svobodu.
„Nejsem jeho advokát, jsem novinář“
Byla to ale právě milost, která spojení mezi oběma muži přetrhala. Před jeho propuštěním totiž Klíma publikoval výpovědi dalších svědků, kteří se kvůli udělené milosti rozhodli mluvit a kteří tvrdili, že Kajínek opravdu střílel. „Já jsem ty reportáže vysílal v době, kdy byl ještě ve vězení, a začal se bát, že mu prezident milost nedá. Když vyšel ven, snažil jsem se mu vysvětlit, že nejsem jeho advokát a že nemůžu zatajit informace, které jsou v jeho neprospěch, že jsem novinář,“ vypráví Klíma.
Mediální show kolem Kajínka propuštěním přitom teprve začala. Na jeho první kroky na svobodě čekali novináři před věznicí i pět dní. Někteří mu kladli nekritické otázky, tykali mu, obdivovali ho. Atraktivním hostem se pak stal pro bezpočet pořadů a rozhovorů. Pozornost má stále, vydal totiž knihu a svůj životní příběh vypráví na sociálních sítích.
