V Česku žije čtyřicet tisíc dětí, které mají jednoho nebo oba rodiče ve vězení. Vídat je mohou tři hodiny v měsíci. Podmínky návštěv se ale liší. Úřady teď připravují jednotná pravidla.
V dětském domově v Mladé Boleslavi nyní žije dvacet dětí, kapacita je téměř plná. Po delší době se zde starají i o osm nezletilých, jejichž rodiče jsou ve vězení.
„Maminku čtyř sourozenců máme ve výkonu trestu, pak máme maminku dvou sester ve výkonu trestu a tatínka dvou sester,“ popsala zástupkyně ředitele Veronika Háková.
Pro ni a další zaměstnance to znamená, že komunikují s věznicemi o návštěvách dětí, a potom je na ně také doprovázejí. Důležitá je i příprava. „Děti jsou ve stresu, stresující je i prostředí věznice. Spojujeme to s obědem, návštěvou ještě nějakého dalšího místa, třeba zoologické zahrady, aby to trochu zakrylo efekt návštěvy,“ vysvětlila Háková.
Debatu o spolupráci institucí při návštěvách dětí u uvězněných rodičů pořádala kancelář veřejného ochránce práv. S cílem zlepšit podmínky. „Moc jasná jednotná pravidla nejsou, takže se to většinou řeší podle situace rodiče v té věznici, nebo konkrétního dítěte,“ uvedl zástupce ombudsmana Vít Alexander Schrom.
Vzniká proto metodický pokyn, který by praxi setkávání a komunikaci ohledně návštěv sjednocoval. „Děti jsou specifickou skupinou návštěv, a je potřeba se tomu přizpůsobit,“ míní vedoucí oddělení odboru výkonu vazby a trestu z Generálního ředitelství Vězeňské služby Jonáš Lučný.
„Věřím, že i standard, který by ošetřoval čistě a specificky práva a potřeby dětí vězněných rodičů, nám pomůže kvalitu praxe ještě více posunout,“ je přesvědčená vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Ve hře je i možnost, že by si o návštěvu nebo kontakt mohlo říct dítě samo. Dnes tato iniciativa musí přijít jen ze strany uvězněného rodiče.
