Do finálního schvalování míří novela, která má přesně vymezit pojem domácího násilí. Tendence kriminalizovat tuto formu násilí proti blízké osobě se zvyšuje především ve chvílích, kdy společností rezonují tragické případy, řekla v pořadu Interview ČT24 soudní psycholožka a znalkyně a dlouholetá spolupracovnice Bílého kruhu bezpečí Ludmila Čírtková. Vysvětlila, že ve vztahu s tyranem zpravidla dochází k bodu zlomu, kdy oběť „procitne“, změní pohled na společné soužití a situaci začne vnímat jinak.
Podle Čírtkové pozornost veřejnosti k domácímu násilí přitahují zejména nejtěžší případy. „Legislativní změna vždycky souvisí s nějakým konkrétním děním ve společnosti,“ tvrdí znalkyně s tím, že za tendencí kriminalizace domácího násilí stály případy femicidy – vraždy ženy kvůli jejímu pohlaví zpravidla jejím partnerem.
Takové případy, které mají potenciál měnit zákony, se podle psycholožky nazývají signální. V Česku se takový případ podle ní odehrál v Přerově v roce 2002. Spočíval v tom, že přes opakované žádosti týrané ženy o pomoc policie tvrdila, že nemůže nijak zasáhnout, dokud ženě nebude ublíženo vážněji. Takový policejní postup měl tragický následek. Dotyčná stihla ještě vytočit 158, následně však byla manželem i se svou dcerou zavražděna.
Oběti domácího násilí jsou podle Čírtkové „psychickými bezdomovci“. „Ona sice bydlí, ale nemá domov, protože veškerou kontrolu a moc uplatňuje tyran, takže jí zbavuje možnosti sebeurčení,“ vysvětluje znalkyně. Tyran podle ní v některých případech trpí pocitem, že se mu od ženy nedostává dostatečné pokory či že ho málo miluje. „A to jsou všechno podněty, aby jí trestal,“ popisuje myšlenkové pochody tyranů.
Pokud chce žena vztah ukončit, začíná dotyčný podle psycholožky své násilí stupňovat. „I když tam už není žádná láska, tak mají pocit, že na tu ženu mají nárok.“
Tyranům pomáhá sociální izolace oběti
V soudní síni se pak obětem kladou otázky, proč se neodstěhovala dříve. „Místo toho bychom se měli ptát: Proč ji pachatel nenechal odejít? Co dělá v tom vztahu? Jaký je rukopis toho, co musela oběť prožít?“ podotýká Čírtková.
V současné době je podle znalkyně známé, že u oběti domácího násilí musí dojít ve vztahu k bodu zlomu. To je podle ní okamžik, kdy už je pokoření fyzickým, psychickým nebo sexuálním násilím tak velké, že oběť „prohlédne“. Zmiňuje situace, kdy má oběť strach, že tyran ublíží další osobě, například dětem. Okamžiky zlomu tak podle ní mění pohled na vztah.
Tyrani podle znalkyně bývají excelentní manipulátoři a „jsou schopni deformovat psychiku oběti“. „Oni jí říkají: ‚Podívej se, to je tvoje vina. Vzpomeň si, jaké jsme měli romantické začátky. Ty jsi mě zase donutila k tomu, abych byl na tebe zlý.‘ A současně třeba říkají: ‚Ale hrozně tě miluju. Ty jsi jediná osoba, která mě může zachránit.‘ Ty manipulace mohou být různé úrovně a ta oběť jim věří,“ dodala Čírtková.
Podle ní je jednou z nejzávažnějších „ingrediencí“ týrání sociální izolace. Případ tak lze podle ní poznat i podle toho, že partner má tendenci eliminovat vztahy oběti. „Nemám-li kontakt s ostatními, jsem vlastně ponechána v blízkosti pouze tyrana.“
Znalkyně také podotýká, že tyrani bývají na začátku vztahu velmi pozorní, výřeční a umí udělat „úžasný první dojem“. To se podle ní týká i případného řešení před orgány činnými v trestním řízení. „Mohou vypadat velmi korektně, velmi seriózně, zatímco psychicky zdecimovaná oběť může působit méně věrohodně, protože vystupuje labilně,“ upozorňuje.
