V Česku a na Slovensku i po 25 letech od rozdělení státu většinou platí, že Čech se Slovákem nepotřebují při rozhovoru tlumočníka. Jazykovědci se nicméně shodují, že lépe rozumí druhému jazyku Slováci, kteří se hlavně díky médiím dostanou s češtinou ve své zemi více do kontaktu. Problém ale může nastat za dvacet či třicet let. Generace, které už v prostředí obou jazyků nevyrůstaly, začínají mít s porozuměním problémy.
Čeština ani slovenština se za 25 let příliš nezměnily. Zcela jiné je ale komunikační prostředí, ve kterém lidé žijí.
„Dříve byly oba národy od dětství vystaveny kontaktu s oběma jazyky a přirozeně se tak naučily jim porozumět… U mladší generace už porozumění nenastává automaticky. Je vidět, že slovenštině přirozeně vystavení nejsou,“ poznamenal ředitel Ústavu pro jazyk český Martin Prošek.
Čeština zní na Slovensku mnohem častěji
Pokud budou vztahy obou států stále blízké, zakladatel webu na výuku slovenštiny Peter Baláž se neobává, že by si oba národy časem přestaly rozumět. Podle Proška je ale možné, že až z veřejného prostoru odejdou generace, které v prostředí obou jazyků vyrůstaly, problém s porozuměním nastane. „Skutečně to hrozí. Nevím, jestli za dvacet nebo třicet let, to by lépe věděli demografové,“ dodal.
Problémy se sousedním jazykem mají nyní většinou spíš Češi. Podle Baláže to potvrzuje i návštěvnost webu pro výuku slovenštiny, který založil. „Čeština zní na Slovensku mnohem častěji. U nás není problém vidět filmy v češtině, jsou často dabované nebo se zde prodávají česká DVD… V Česku už je to záležitost regionu, ale i výchovy a vztahu rodičů k druhé zemi, zda například jezdí na Slovensko na dovolenou,“ řekl ČT.
Souhlasí s ním i Mária Šimková z Jazykovědného ústavu Ľudovíta Štúra. Slováci podle ní češtině stále velmi dobře rozumí: „Na Slovensku se vždy častěji četla česká literatura, dívalo se na české programy. To platí i nyní… Mladí lidé cestují, setkávají se. Mnoho slovenských studentů chodí v Česku na vysoké školy. Komunikují spolu, a to i na sociálních sítích.“
Podle Baláže by proto oběma jazykům pomohlo, kdyby se více podporovaly společné kulturní projekty, například dvojjazyčné filmy nebo koncerty.
Nepoměr ve znalostech druhého jazyka se odráží i v literatuře. Zatímco Češi vyhledávají překlady do češtiny, česká literatura do slovenštiny se překládá jen výjimečně. Na Slovensku jsou české knihy v originále k sehnání bez problémů, často jim v knihkupectví patří samostatné oddělení.
Mezi tituly, které na Slovensku vycházejí v originálním jazyce, se ty české pohybují na třetím místě (po angličtině a maďarštině), což významně rozšiřuje český knižní trh. Průměrně na Slovensku vyjde sto tuzemských děl ročně. Naopak v Česku je slovenština třetím nejpřekládanějším jazykem, hned za angličtinou a němčinou.
Zvýšit zájem Čechů o slovenskou literaturu se rozhodl Petr Minařík, jenž roku 2012 založil edici Česi, čítajte, ve které vydává překlady současných slovenských autorů. Jako první uvedl na tuzemský trh třeba Pátou loď od Moniky Kompaníkové, podle které později vznikl stejnojmenný snímek natočený ve společné slovensko-české koprodukci. Režisérka Iveta Grófová za něj na letošním Berlinale převzala Stříbrného medvěda.
Čehún a Čobol
Výzkumy podle Šimkové také ukazují, že slovenština má pro Čechy určitý exotický příznak: „Rádi používají slovenské výrazy na ozvláštnění své výpovědi. Oboustranně se pak používají i citáty z filmů, písní nebo literatury.“
Nadále také žijí mýty o tom, co v kterém jazyce existuje a neexistuje. „Například známý případ slova drevokocúr nebo humorná označení Čehún pro Čechy a Čobol pro Slováky,“ dodal Prošek.
A právě pro případ, že si lidé neví s překlady některých slov rady, vznikly v roce 2011 internetové stránky pro výuku slovenštiny, které nyní fungují už ve třinácti jazycích. Později navázali tvůrci webu spolupráci i s Masarykovou univerzitou v Brně, která vytvořila obdobné stránky, ale pro výuku češtiny.
