Politici jednají o nové podobě volebního zákona. Ústavní soud rozhodl, že způsob, kterým se rozdělovaly mandáty v posledních pěti volbách, odporuje ústavě, a zrušil přepočet podle d'Hondtovy metody. Politici nyní musí volit mezi alternativami. Část stran by ráda zachovala bonus pro silnější strany, jiné trvají na tom, aby rozložení nové Poslanecké sněmovny co nejvíce odpovídalo podílům hlasů ve volbách. Podle bývalé ústavní soudkyně Ivy Brožové jsou většinové prvky žádoucí a před přísnou poměrností varovala. Volebnímu systému se věnovali politici a právní experti v 90' ČT24 a Událostech, komentářích.
Jednou z možností je vytvoření jediného volebního obvodu. To by znamenalo, že by strany a hnutí sestavily jedinou kandidátku pro celou republiku. Tím by byly zcela poměrně rozdělené mandáty mezi stranami, ale na druhou stranu už by se do sněmovny mohlo dostat méně politiků z menších regionů.
Další z variant představuje vytvoření speciálního územního členění pro volby. Vzniklo by několik celků, které by byly srovnatelně velké. Podobným způsobem funguje územní členění NUTS2 pro čerpání peněz z rozvojových fondů EU – základem jsou samosprávné kraje, z nichž některé jsou ale podle lidnatosti spojeny do jednoho celku. I v tomto případě by však hrozilo menší zastoupení politiků z periferií ve sněmovně.
14 krajů může zůstat, je ale potřeba vynahradit jejich různou velikost
Třetí variantou – ke které podle vyjádření politiků současná jednání pravděpodobně směřují – je změna způsobu přidělování mandátů. V tomto případě by zůstalo zachováno 14 volebních krajů. Ty na jedné straně jsou různě velké, na druhé straně na ně strany tradičně cílí kampaně.
„Zachování čtrnácti krajů dává smysl proto, že je to správní členění, že tam jsou krajské samosprávy a že je to nějaký logický předstupeň celostátní politiky. Ale podstatné je, že k těm čtrnácti krajům musí být připojené nějaké druhé skrutinium, které ty významné disproporce, které jsou způsobeny kraji, vykompenzuje,“ řekl politolog Tomáš Lebeda z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Při zachování čtrnácti různě velkých volebních obvodů by se tedy nejdříve rozdělila křesla mezi strany na celostátní úrovni a potom by se mandáty stran rozdělily mezi kandidáty z jednotlivých krajů. K takovému rozdělení lze použít například Hareovu kvótu, která stanoví minimální hranici počtu hlasů potřebných k získání mandátu. Na obdobném principu pracuje i Hagenbach-Bischoffova kvóta, která se používala v Česku do roku 1998.
Volební pravidla na jedno použití?
Podle členky sněmovního ústavně-právního výboru Heleny Válkové (ANO) existuje ještě jedna možnost. „Je tady varianta, že kdyby se nám nedařilo se dohodnout, tak v nejhorším případě se můžeme dohodnout na nějaké minimalistické variantě jenom pro tyhle volby,“ řekla v 90’ ČT24. Obává se totiž, aby jen kvůli tomu, že by k tomu byli donuceni, nevznikl nějaký „paskvil“, jehož model dělení hlasů by někdo mohl napadnout ústavní stížností.
Variantu jednorázového způsobu přepočtu hlasů na mandáty připustil i předseda senátního ústavně-právního výboru Tomáš Goláň (ODS). „Tam je myšlená omezená účinnost – třeba rok, dva. Pak by pozbyl ten zákon na účinnosti a byly by obě komory nuceny přijmout nový a pořádný zákon,“ řekl.
Věří však, že taková varianta nebude potřeba, protože senátoři souzní s poslaneckým návrhem Marka Výborného (KDU-ČSL), z nějž ostatně chtějí podle výsledků úterního jednání vycházet i sněmovní strany.
„Tam systém funguje tak, že je spočítaný volitel a jsou rozpočítány mandáty na celou republiku na jednotlivé strany. Pak se ve druhém skrutiniu distribuují do těch jednotlivých volebních obvodů,“ přiblížil Goláň.
Bonus pro vítěze sporným tématem
Mezi politickými stranami není shoda na tom, zda by měl vítěz voleb či nejsilnější strany dostat bonusové mandáty. K tomu směřovala d’Hondtova metoda, kterou smetl Ústavní soud, ale podle předsedy sněmovního ústavně-právního výboru Marka Bendy (ODS) tím nevyloučil, že by některé většinové prvky mohly při rozdělování mandátů stranám zvoleným do sněmovny být.
„Ústavní soud neřekl, že systém musí být za každou cenu úplně poměrný. Řekl pouze, v těchto volbách se příliš vychýlil. Pořád máme různé přepočítávací systémy, které vedou k tomu, že silnější jsou o kousek silnější a slabší jsou o kousek slabší,“ míní.
Bývalá ústavní soudkyně Iva Brožová smýšlí podobně. Striktně poměrný systém podle ní skýtá nebezpečí v podobě nezájmu voličů o volby. „Dojde-li k přemnožení prvků rozmělňujících, je v sázce i motivace voličů, proč jít k volbám, když potom koalice program, kvůli kterému se rozhodli jít k volbám, rozmělní nebo se zcela vytratí,“ varovala.
Připustila, že v dosavadním systému „nůžky rozjeté byly“. „Ale obávám se teď druhého extrému. Většinové prvky je potřeba znovu vzít do hry. Potřebujeme mít vlády, které jsou schopné voličům skládat účty z volebních slibů,“ dodala.
