Jeden ze spoluobžalovaných v korupční kauze soudce Ivana Elischera, doktor práv Mac Van Nhat, se v úterý v hlavním líčení přiznal, že předal údajnému organizátorovi korupce Nguyen Quoc Hungovi peníze na ovlivnění výše trestu obžalovaného Vietnamce, kterého pak soudil Elischer. Zároveň ale uvedl, že Elischera nezná a že se Hung o soudci konkrétně nezmínil, když tvrdil, že přes své kontakty dokáže tresty zmírnit.
Soudce pražského vrchního soudu Elischer čelí obžalobě z toho, že za úplatky ovlivňoval na základě pokynů svého známého Hunga některá odvolací řízení se členy vietnamské komunity. Nhatovi klade státní zástupce za vinu, že byl prostředníkem mezi rodinou jednoho z těchto Vietnamců a Hungem.
„Bohužel, je mi to líto. Spáchal jsem to. Ale ne, abych získal nějaký prospěch,“ uvedl Nhat. Vypověděl, že se na něj s žádostí o pomoc obrátil strýc obžalovaného Vietnamce. Nhat pak kontaktoval Hunga, aby s ním zkonzultoval, zda existuje šance na snížení trestu. Po předání peněz Hungovi pak skutečně byl trest snížen o rok, přičemž Hung podle Nhata věděl už několik dní před odvolacím zasedáním pražského vrchního soudu, jaký trest zazní.
Nhat dále uvedl, že Hungovi zprostředkovával kontakty na další zájemce o snížení trestu, a to za přislíbenou desetiprocentní provizi.
Dvě obžalované ženy, které údajně úplatky poskytly, v úterý vinu popřely. Ngueyn Thi Hoai Thu uvedla, že se skutku popsaného v obžalobě vůbec nedopustila. Cao Thi Kieu Khanh připustila, že Hungovi předala 670 tisíc korun na snížení trestu svého manžela. Podle vlastních slov však věřila, že peníze půjdou na zaplacení lepšího advokáta, nikoliv na ovlivnění soudce.
Elischer uvedl, že Hungovi pomáhal
Svou výpověď v úterý dokončil i Elischer, který jakoukoliv vinu odmítá. Na dotaz soudu sdělil, že s Hungem se seznámil na svém předchozím působišti – u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Hunga tehdy odsoudil za převaděčství a muž se s ním podle něj následně přišel poradit ohledně toho, jestli musí nastoupit do výkonu trestu.
Elischer dále řekl, že Hung se pak na něj začal obracet i v Praze s žádostmi o pomoc, protože „jeho čeština byla slabá“. Hung po něm prý posílal do Ústí finanční částky určené na náhradu škody způsobené trestnou činností. „Jinou hotovost jsem od něj nikdy neobdržel,“ prohlásil soudce.
Několikrát zopakoval, že Hung pro něj byl „bližší osobou“. „Pohled Čechů na Vietnamce je velmi zkreslený. Osobně nemám rád, když se jim například tyká ve večerkách,“ vysvětloval, proč se ve vietnamských záležitostech angažoval.
Elischer také popřel, že by se mu Vietnamci revanšovali za informace, které o nich na žádost Hunga zjišťoval z neveřejných justičních rejstříků. Na otázku, proč s Hungem diskutoval i o živých kauzách, Elischer odpověděl, že se baví velmi otevřeně s každým. Odmítl, že by se Hung za lustrované Vietnamce „vysloveně přimlouval“.
K tomu, proč za jednoho ze stíhaných Vietnamců vlastnoručně sepsal odvolání, Elischer uvedl, že ho o to Hung požádal. Dodal, že uložené vyhoštění na dobu neurčitou, proti kterému odvolání směřovalo, bylo stejně naprosto nesmyslné.
