Okresní soud v Pardubicích ve čtvrtek vyhověl návrhu někdejšího disidenta Jiřího Wonky. Domáhal se soudní rehabilitace za omezení osobní svobody. Dva dny v listopadu 1988 byl násilně hospitalizován na psychiatrickém oddělení pardubické nemocnice, kam ho dopravili po zásahu příslušníků Státní bezpečnosti.
„To byla perzekuce, to si nikdo neumí představit. Dva dny jsem byl neoprávněně zadržován na psychiatrii. Doktoři se mnou nechtěli nic mít. Říkali: zítra vás pustíme zadním vchodem, my to ani neřekneme estébákům,“ řekl novinářům Wonka.
Právní zástupce Lubomír Müller u soudu uvedl, že jde o morální satisfakci, do dnešního dne se Wonkovi nikdo neomluvil.
Z čtených výpovědí vyplynulo, že Wonka se bál o svůj život. Jeho bratr Pavel několik měsíců předtím zemřel ve vězení. Soud ve čtvrtek uvedl, že se žádná lhůta na tento případ nevztahuje a mohlo být vyneseno rozhodnutí.
„S výsledkem jsme velmi spokojeni. Jaroslavu Hutkovi byla rehabilitace odpírána, protože se údajně dopustil výtržnictví, teprve Ústavní soud uznal, že nešlo o výtržnictví, jak to klasifikovala tehdejší StB, ale že to mělo povahu pobuřování a na to se rehabilitace vztahuje,“ řekl Müller. Dodal, že stejná situace byla i v případě Jiřího Wonky.
Wonka si stěžoval na brutální policejní zákrok
Jiří Wonka podepsal Chartu 77. Následně ho vyhodili z práce, živil se pak jako dělník. Byl opakovaně stíhaný za protestní dopisy úřadům a soudům. V roce 1986 v bytě jeho bratra StB zabavila 7500 korun. Podle Jiřího Wonky byly peníze jeho.
Wonka podal žalobu, soud, který ji zamítl, se konal 23. listopadu 1988. Po skončení za ním přišli dva příslušníci StB. Podle Wonky se neprokázali žádným oprávněním a chtěli, aby šel s nimi. Wonka se chytil ústředního topení a volal o pomoc. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB), kteří přijeli, vyhodnotili jeho chování jako narušování veřejného pořádku.
Policisté mu nasadili pouta, odvlekli ho do auta a odvezli na okresní správu SNB. Lékařka pak doporučila Wonkovo vyšetření na psychiatrii, kam ho navečer odvezli. Na příjmu uvedl, že je „celý zmlácený a má chromé horní končetiny“. Stěžoval si na „brutální zákrok policie“, že mu příslušníci SNB „pohmoždili ruce a sešlapali ho do auta“.
Pavel Wonka byl před listopadem 1989 za své názory a činnost perzekvován a několikrát skončil ve vězení, odsouzen byl za smyšlené činy. Zemřel v královéhradecké věznici v roce 1988, okolnosti nejsou vyjasněné. Za jeho smrt nebyl nikdo potrestán.
