Před 142 lety ve Velké Británii spustili první uhelnou elektrárnu – a tím odstartovali „věk elektřiny“. Toto pondělí Británie naopak svou poslední uhelnou elektrárnu uzavřela a energii už vyrábí jen z jiných zdrojů. Veskrze ekologičtějších.
Elektrárna Ratcliffe-on-Soar vyráběla elektřinu od roku 1967, od října 2024 to už ale nedělá. Uzavřela tak dlouhou kapitolu britských dějin, kdy byla tato země z velké části závislá právě na spalování uhlí. Nezbavila se ale zatím závislosti na fosilních palivech zcela, protože významnou část energie stále získává ze zemního plynu.
Od roku 1882 do uzavření elektrárny Ratcliffe spálily britské uhelné elektrárny 4,6 miliardy tun uhlí a vypustily do atmosféry 10,4 miliardy tun oxidu uhličitého, což je víc, než kdy většina zemí vyprodukovala ze všech zdrojů, ukazuje analýza Carbon Brief. Spotřeba uhlí je přitom v Británii dnes nižší než v 17. století.
Velká Británie se tak stala první velkou ekonomikou, která oficiálně ukončuje výrobu energie z uhlí. Klíčovou technologií zajišťující stabilitu sítě v nové éře obnovitelných zdrojů energie by měla být bateriová úložiště, která umožňují efektivní řízení obnovitelných zdrojů.
Ukončení výroby elektřiny z uhlí je podle výše zmíněné analýzy založené na čtyřech klíčových prvcích. Tím prvním je dostupnost alternativních zdrojů elektřiny, které jsou dostatečné k uspokojení a překročení rostoucí poptávky. Druhým bylo ukončení výstavby nových uhelných kapacit. Třetím bodem, jenž změnu umožnil, bylo stanovení ceny za takzvané externality – tedy vlivy, které se spalováním uhlí souvisejí, jako je znečištění ovzduší nebo dopady klimatické změny. To pro Brity znamenalo, že se uhlí stalo reálně dražším než jiné zdroje. A za čtvrté – britská vláda o konci uhlí rozhodla včas, takže umožnila společnosti adaptaci na tuto změnu.
Konec uhlí je pro Brity ale jen začátkem. Cílem je úplný konec fosilních paliv. Spojené království usiluje o úplnou dekarbonizaci svého energetického sektoru do roku 2030.
Víc než symbolická změna
Konec uhlí v ostrovní zemi je i symbolický. Právě Británie totiž spustila éru spalování fosilních paliv a právě z levné energie, kterou to zemi přineslo, vzešlo bohatství a moc impéria. „Průmyslová revoluce ve Spojeném království se vyvíjela tak, že uhlí bylo naprosto klíčové pro to, aby se Británie stala průmyslovou ekonomikou, v jakou se rozvinula v 19. století. Ocelářský průmysl byl poháněn uhlím. A už na konci osmnáctého – a rozhodně v první polovině 19. století – se Británie stala ekonomikou poháněnou uhlím. Byla to první taková ekonomika na světě,“ popisuje historik Ewan Gibbs.
Odklon od uhlí není věcí 21. století, tato změna přišla už po druhé světové válce, kdy se Británie začínala v souvislosti s rozpadem impéria, ovládajícího do té doby několik kontinentů, měnit v méně průmyslovou zemi. Dalším zásadním momentem bylo, když věda přinesla první důkazy o tom, jak moc spalování fosilních paliv škodí. V padesátých letech minulého století totiž zejména po takzvaném Velkém smogu začalo být jasné, že znečištěný vzduch zabíjí tak moc, že to není možné ignorovat.
V té době se navíc objevily rovnou dva zdroje, které dokázaly uhlí nahradit. Byly to jaderná energie a zemní plyn, jehož naleziště Britové objevili v moři. Trvalo ale ještě dalších dvacet let, než nastal okamžik „peak coal“, tedy, kdy vyvrcholily těžba a podíl uhlí na britském energetickém mixu. A ve stejné době Britové usoudili, že v uhlí není budoucnost a přestali nové uhelné elektrárny stavět – poslední tak byla ta v Draxu, která byla otevřena v roce 1975. Později byly čtyři ze šesti uhelných bloků této elektrárny přestavěné na spalování biomasy – většinou dřevěných pelet dovážených ze Severní Ameriky.
Obnovitelné zdroje přicházejí
V průběhu let se také začalo Spojené království stále více obracet k obnovitelným zdrojům energie. Roku 2000 zveřejnila dnes už neexistující britská Královská komise pro znečištění životního prostředí zprávu o energetice a „měnícím se klimatu“. Vyzvala vládu, aby do roku 2050 snížila emise skleníkových plynů v zemi na 60 procent oproti roku 2000, a to i prostřednictvím „rychlého zavádění alternativních zdrojů energie“, které by nahradily fosilní paliva.
Stejný cíl definovala Bílá kniha o energetice z roku 2003, ale navíc už přidala odhad toho, jak moc by mohly pokrýt spotřebu elektřiny obnovitelné zdroje – mělo to být deset procent energetického mixu. Politické a technologické změny, ale také lepší pochopení dopadů klimatických změn, ale vedly k tomu, že britské vlády na obnovitelné zdroje tlačily stále více.
V říjnu 2008 přijala Velká Británie zákon o změně klimatu, který obsahuje právně závazný cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 60 procent pod úroveň roku 1990 – později byl tento cíl zvýšen na 80 procent a v roce 2019 pak dokonce na „čistou nulu“.
Obnovitelné zdroje se prosazovaly nejen kvůli regulacím a nařízením, ale hlavně „přirozeně“ – ukázalo se totiž, že jde pro Británii po plynu o nejlevnější zdroj elektřiny. Významnou roli v tom hrála jaderná elektrárna Hinkley Point C v Sommersetu. O její výstavbě se rozhodlo roku 2010, ale její stavba se od té doby několinásobně prodražila a také prodloužila; momentálně se odhaduje, že bude dokončená až mezi roky 2029 a 2031. Mezitím ale podél pobřeží rostly větrné turbíny za zlomek ceny schopné dodávat energii velmi spolehlivě.
Trh se mění
Vedle rostoucího obnovitelných zdrojů je dalším faktorem, který umožnil rychlé ukončení výroby elektřiny z uhlí ve Spojeném království, pokles poptávky po elektřině od roku 2005. Do roku 2018 se poptávka snížila na úroveň, která nebyla zaznamenána od roku 1994, a oproti předchozímu vývoji se ušetřilo přibližně sto terawatthodin (TWh), což odpovídá ročnímu výkonu čtyř elektráren Hinkley Point.
Poptávka po elektřině klesla díky kombinaci předpisů o energetické účinnosti, zavedení LED žárovek a také tomu, že se významná část energeticky náročných odvětví přesunula mimo Británii. Rychlé tempo pokroku znamenalo, že v roce 2015 mohla tehdejší státní tajemnice pro energetiku a změnu klimatu Amber Ruddová oznámit cíl postupně se zbavit uhlí do roku 2025.
Nakonec to Británie zvládla ještě o půl roku dřív.
