Nové výzkumy naznačují, že včely na svých chlupatých tělíčkách nenosí jen med, ale také spousty mikroplastů – týká se to podle nového výzkumu nejen včel žijících ve městech a jejich okolí, ale také těch z venkova. Vědci teď dokonce navrhují, že by se včely mohly používat k posuzování znečištění a měření mikroplastů přenášených vzduchem.
Mikroplasty vznikají rozpadem plastových předmětů, a protože jsou malé, cestují vzduchem i vodou – a také na tělech včel – a dostávají se všude po planetě, včetně odlehlých částí Antarktidy.
- Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
- Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
- Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit největší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.
Evoluce uzpůsobila včely tak, že mají chlupatá těla, která zachycují pyl; jejich chloupky se během letu elektrostaticky nabíjejí, aby se tato drobná zrnka na včelách ještě lépe udržela.
Podle studie publikované v časopise Science of The Total Environment ale přibližně šestinu všech částic nalezených na zkoumaných včelách tvořily mikroplasty, z toho 52 procent tvořily drobné částečky a asi 38 procent miniaturní vlákna.
Na včelách bylo nalezeno třináct různých typů umělých hmot, přičemž nejběžnějším typem byl polyester, používaný většinou jako syntetické vlákno, následovaný polyethylenem a polyvinylchloridem.
Mikroplasty ve větru i vodě
Zkoumané včely pocházely z 19 včelstev; všechno to byly dělnice. Výzkum probíhal v Dánsku, které patří v Evropě mezi ty nejméně znečištěné země. Devět včelstev pocházelo z centra Kodaně a zbývajících deset z příměstských a venkovských oblastí. Městské včely měly ve srovnání s venkovskými včelami na tělech sice více mikroplastů, ale ne o moc víc – to naznačuje, že významnou roli v přenosu mikroplastů hraje vítr.
Zdroj mikroplastů je ale nejasný. Mohly by pocházet například ze včelařské výbav, jako je oblečení nebo některé pomůcky, nebo může být ze vzdálenějšího okolí. Některé důkazy totiž ukázaly, že znečištění mikroplasty je přítomno v ovzduší, půdě i ve vodě. Včely je mohou zachytit mnoha způsoby. Je docela možné, že se na tento hmyz lehká vlákna mikroplastů přichytí přímo za letu.
Takové zjištění je značně znepokojivé. Mikroplasty mohou drobný hmyz zatěžovat, takže unesou méně pylu – nedostanou tak pro své společenství dostatek energie. Nedávný výzkum ukázal, že v současné době není k dispozici dostatek údajů, které by na tuto otázku odpověděly. Zatím se tímto problémem zabývala pouze jedna studie, konkrétně účinek krmení včel polystyrenem.
Není známo, jak mohou mikroplasty ovlivnit královny, dělnice a celé kolonie. Není také jasné, zda tkáně včely medonosné mohou akumulovat mikroplasty, a pokud ano, jak rychle. Podle autorů studie je úplnému pochopení této naléhavé otázky zapotřebí dalšího výzkumu.
Vědci ale navrhují, že by to šlo využít k lepšímu monitorování znečištění životního prostředí. Při hledání potravy mají totiž včely tendenci zkoumat oblast až 8 kilometrů od svého úlu. Studiem množství plastového znečištění na nich na konci jejich života by bylo možné zjistit, kolik mikroplastů se dostává do životního prostředí a případně odkud.
