Právě v těchto dnech se lidé vrací ke svým zaplaveným domům a snaží se z nich udělat znovu místa vhodná k bydlení. Může to přinést rovnou několik rizik, která souvisejí s tím, jak moc jsou stavby poškozené.
Při návratu na zaplavená území by se lidé měli držet celé řady pravidel, zejména bezpečnostních a hygienických. Jsou popsaná zde:
Samotný návrat k zaplavené stavbě by měl začít vizuální kontrolou. To znamená obyčejným pohledem na dům, jestli v něm nejsou trhliny nebo výraznější deformace vodorovných konstrukcí. Doporučuje se také zkontrolovat, jestli nejsou vodou podemleté základy, a nezapomenout ani na okolí – také to může být velkou vodou postižené natolik, že může ohrozit samotnou stavbu. Konkrétně se jedná například o podemleté svahy, spadlé stromy, kaverny vymleté vodou a další podobná rizika.
Rizikové stavby potřebují hlubší kontrolu
Zvláštní pozornost si zaslouží starší budovy, u nichž se dá předpokládat například nižší pevnost zdiva, ale také domy, které jsou teprve rozestavěné. Plus samozřejmě i takové stavby, které utrpěly mimořádné zatížení například nerovnoměrným stoupáním vody nebo nárazem vodou unášených předmětů, třeba automobilů nebo padlých stromů.
Problematické jsou, jak ukázaly velké povodně v minulosti, domy z nepálených cihel, takzvaných vepřovic. A také různé zvláštní konstrukční systémy zhotovené svépomocí, což jsou typicky stavby z materiálů původně neurčených jako stavební materiál, obezdívané dřevěné domy a různé improvizované stavby.
Naopak zejména budovy železobetonové bývají zpravidla v pořádku, stejně tak i budovy ze zdiva vyšších pevností a budovy, kde voda nevytvořila významné zatížení – tedy neproudila, nehromadila se a konstrukce zaplavovala rovnoměrně a v delším časovém horizontu a rovnoměrně i odtekla.
Při pochybnostech konzultovat odborníky
Podle statika Václava Jandáčka je vhodné věnovat pozornost stavbám se změnou konstrukčního systému, stavbám subtilním a stavbám se speciálními konstrukcemi.
Po kontrole zvenku je podle něj vhodné zkontrolovat, jestli není zapojená elektřina, není poškozen rozvod plynu, porušen vodovodní rozvod, teplovod, zda není zaplavená studna. V případě jakýchkoli pochybností je pak nutné vždy kontaktovat odborníka, který se danému konkrétnímu problému expertně věnuje.
Ve stresu se může stát, že se zapomene na foto/video dokumentaci – kvůli pojistkám a podkladům pro odborníky, kteří budou navrhovat opravy i jako možnost posoudit vývoj stavu budovy. Tato dokumentace by měla být co nejdetailnější; měla by například zdokumentovat nejen nové, ale také zvětšené trhliny.
Špatné počasí se může vrátit
Co se týká dalšího zajištění stavby, je podle Jandáčka důležité zařídit, aby dům nepředstavoval hrozbu. Což znamená věnovat se primárně statickému zajištění budovy: tedy vydřevení, snesení nestabilních a poškozených částí, odstranění předmětů, jež by mohly stabilitu domu nějak ohrozit.
Dále je třeba zabránit přístupu dešťové vody například provizorní opravou okapů, aby při dešti nezatékalo k podmáčeným základům. Poté je třeba věnovat pozornost vysoušení a následně zajištění proti mrazu. Platí přitom pravidlo, že stavební práce (zdění, betonáže nátěry) se nemají dělat bez opatření při teplotách pod pět stupňů Celsia. Při vysoušení obecně pomáhá vyšší teplota a výměna vzduchu ve vysoušených prostorech.
Jandáček proto doporučuje, aby si lidé s opravami pospíšili. Konstrukce je podle něj nutné maximálně vysušit a uzavřít před začátkem zimy, tedy ideálně do listopadu, kdy dlouhodobý normál teplot klesne pod pět stupňů Celsia.
S odčerpáváním opatrně
Vodu je možné odčerpávat až po poklesu vody v okolí domu. Většina staveb totiž není dimenzovaná na jednostranně působící vodní tlak.
Platí, že vodu je vhodné odčerpat co nejdříve a začít s odstraňováním bahna, dezinfekcí a vysoušením, které bývá časově náročné, dříve, než dojde k poklesu teplot, respektive k zámrzu. Do značné míry tento zásah závisí na typu konstrukce; například u železobetonových nemusí být nutně třeba rozkrytí všech vrstev, kdežto u dřevěných bude velmi pravděpodobné.
Vysychání nosné konstrukce urychlí odstranění nátěrů a omítek; zde je vhodné individuálně zvážit míru jejich poškození, doporučuje Jandáček.
