Vědci našli detailní analýzou geografických dat doposud nepozorovaná pravidla, jimiž se řídí růst velkoměst. Když je interpretovali, zjistili, že růst bude pomalejší, než se předpokládalo.
Svět se změnil. Není to cítit jen ve vodě a ve vzduchu, ale hlavně v urbanizaci. Až donedávna žila většina lidstva na venkově, v pevném vztahu se zemědělstvím, půdou a hospodářskými zvířaty. Trvalo ale jen několik generací, aby se to zcela změnilo, rychle pak přibylo lidí v menších městech. Poslední půlstoletí se ale Země mění v planetu metropolí.
Ještě roku 1975 žilo ve městech s více než jedním milionem obyvatel jen asi jedenáct procent světové populace. Dnes je to zhruba čtvrtina lidstva. A tento proces bude pokračovat i ve druhé čtvrtině jednadvacátého století – podle prognóz by se v příštích 25 letech do měst měla přestěhovat asi miliarda lidí. Právě tempo je přitom klíčové – má vliv na kvalitu života ve městech, rozvoji infrastruktury, energetiky i dopravy, ale také na úpadek venkova.
Vědci teď v odborném žurnálu PNAS popsali, jaký je dlouhodobější výhled. Podle nich bude do roku 2100 asi 38 procent světové populace žít ve městech s více než jedním milionem obyvatel. Může se to zdát jako hodně, jenže je to podstatně méně, než naznačují současné prognózy trendů. „Ve srovnání s pouhou extrapolací současných trendů náš model předpovídá, že do roku 2100 bude ve městech s více než milionem obyvatel žít o 450 milionů lidí méně – což je rozdíl mnohem větší než současný počet obyvatel Spojených států,“ uvedli autoři.
Podivné tempo urbanizace
Jak je to možné? Autoři tvrdí, že rozvoj není lineární, tedy že to není jednoduchá vzestupná čára, která stále roste. Jejich „životní cyklus“ je mnohem složitější. V zemích, které se teprve začínají urbanizovat, rostou velká města mnohem rychleji než ta menší. Lidé se stěhují do míst, kde se soustřeďují pracovní příležitosti, nemocnice, univerzity a další možnosti a služby – typicky tedy do těch největších městských center.
„Zjistili jsme, že v letech 1975 až 2025 rostla města s více než jedním milionem obyvatel v méně urbanizovaných zemích, včetně mnoha zemí v Asii a Africe, přibližně o 7,3 procent rychleji než průměrné město v dané zemi,“ popisuje studie. Jenže s postupující urbanizací země tato přitažlivost slábne.
Ve vysoce urbanizovaných zemích – včetně velké části Evropy a Ameriky – rostla města s více než jedním milionem obyvatel v posledních padesáti letech přibližně stejným tempem jako celostátní průměr. To znamená, že menší i větší města rostla podobnou rychlostí.
Městští otesánci
Život v metropolích s více než milionem obyvatel má spoustu specifik, je velmi odlišný od toho, jak se žije na venkově nebo v menších městech.
Například „studie amerických měst ukazují, že lidé v milionovém městě tráví více než dvakrát tolik času v dopravních zácpách a mají téměř třikrát vyšší pravděpodobnost, že onemocní určitými chorobami, než lidé v městečku s 10 tisíci obyvateli“, uvádějí vědci. „Zároveň jsou obyvatelé milionového města více než třikrát tak inovativní a téměř dvakrát tak produktivní.“
To znamená, že pokud přestěhování do velkého města vede ke zdvojnásobení produktivity, pak může být rozmach velkých měst silným motorem hospodářského růstu. Jenže tento efekt podle studie postupem času klesá – motor totiž postupně ztrácí na síle s tím, jak se země stávají urbanizovanějšími.
Data a města
Vědci si díky práci s daty mohli dovolit podívat se na fenomén růstu měst jinak, než se toto téma zpracovávalo doposud. Až doposud se drželi odborníci správních hranic měst, jenže ty jsou zavádějící, protože nejsou schopné odrážet rychlost změn a často v nich zůstává spousta historických reliktů.
A tak si vědci pro tento výzkum vytvořili vlastní datový soubor, který pokrývá 94 procent světové populace. Hranice města v něm netvoří správní obvody, ale definují je satelitní snímky, jež ukazují, jak se města fyzicky rozšiřovala v krajině od roku 1850 do roku 2020.
Když se definovala města takto, ukázalo se, že se vlastně chovala po celém světě a ve všech kulturách velmi podobně. Jako by se řídila nějakou doposud neznámou rovnicí, skrytou matematikou, jež se maskovala za správním uspořádáním.
Při pohledu z tohoto úhlu tedy světové metropole procházejí podobnými fázemi vývoje v různých časových okamžicích. A v druhé polovině tohoto století u nich převládne dynamika, která jejich růst výrazně zpomalí. Pominou důvody k tak velké expanzi, jaké byly až doposud. Podle autorů jsou tyto poznatky klíčové pro politiky a experty, kteří se věnují dlouhodobému plánování a urbanistice, protože by jim tyto nové předpovědi mohly pomoci plánovat s vyšší pravděpodobností.
