Říká se mu „Mona Lisa severu“. Obraz Dívka s perlovou náušnicí, známý také jako Dívka s perlou, od Jana Vermeera patří mezi nejoblíbenější výtvarná díla na světě – a vědci nyní tvrdí, že vědí, proč. Zjistili to díky sledování mozkové aktivity návštěvníků muzea.
Je stejně záhadná jako Mona Lisa. Neví se, kdo byl vzorem pro tento obraz, ani zda opravdu Vermeer maloval živou „modelku“, nebo jen obecnou představu. A už vůbec ne, proč má žena na sobě orientální oděv a turban, ani co má symbolizovat velká perlová náušnice v jejím uchu. A nedávný výzkum zpochybnil dokonce i to, že by měla v uchu perlu – podle něj by mohlo jít jen o leštěný cín. Jisté ale je, že tento obraz lidé milují. A právě na něj stojí už desítky let dlouhé fronty v muzeu Mauritshuis v Haagu.
Tato galerie oslovila nizozemské neurovědce, aby zjistili, proč je obraz tak populární. Svou roli samozřejmě hraje „marketing“, tedy jeho sláva, ale jen tohle nestačí. Neurologové tuto hypotézu potvrdili.
„Čím déle se na někoho díváte, tím je krásnější“
Zjistili, že člověk, který se na obraz podívá, podlehne zvláštnímu neurologickému jevu, který se odborně nazývá „Sustained Attentional Loop“. Jde o jakousi smyčku, do níž se mozek zacyklí a nemůže se z ní snadno dostat. Spočívá v tom, že oko pozorovatele nejprve zamíří k oku dívky, pak k jejím ústům, následně k „perle“ a pak zpět k oku. A tam celý cyklus začne znovu, opakuje se pak několikrát.
„Díky tomu se na obraz díváte déle než na jiná výtvarná díla,“ vysvětlil Martin de Munnik z výzkumné společnosti Neurensics, která studii provedla. „Zkrátka na ni upřete svou pozornost – ať už chcete, nebo ne. Musíte ji milovat, ať chcete, nebo ne,“ řekl.
Právě délka zkoumání obrazu podle něj vysvětluje, proč ho lidé mají tak rádi. „Čím déle se na někoho díváte, tím je krásnější nebo přitažlivější,“ poznamenal.
Vermeer ve svých dílech často přitahoval pozornost na jedno místo, přičemž okolní detaily byly více rozmazané. Dívka s perlovou náušnicí má ale rovnou tři takové ohniskové body – a to podle vědců odlišuje tento obraz od jeho ostatních děl. „Tady vidíme někoho, kdo se na nás opravdu dívá, zatímco na všech ostatních Vermeerových obrazech vidíme někoho, kdo píše nebo dělá nějaké vyšívání, nebo člověka, který je něčím zaměstnán,“ popsala ředitelka muzea Mauritshuis Martine Gosselinková. „Ale tento obraz je jiný. Dívá se přímo na vás.“
Mozek nelže
Podle de Munnika se jedná o první známou studii, která k měření neurologické odezvy na umělecké dílo použila přístroje pro snímání mozku EEG a MRI. Měřením mozkových vln vědci také zjistili, že nejvíce dochází ke stimulaci oblasti precuneus, což je část mozku řídící vědomí a osobní identitu. „Věděli jsme, že Dívka je zvláštní. Ale proč, to bylo překvapením i pro nás,“ dodal de Munnik.
Vědci také porovnávali neurologickou reakci při pohledu na pravý obraz v muzeu a při konfrontaci s reprodukcí. Zjistili, že emocionální reakce, kterou divák zažívá, je desetkrát silnější u originálu než u plakátu.
Jak takový výzkum vlastně probíhá? Vědci připojili oční sledovač a síťku se senzory na sledování mozkových vln deseti lidem. Těm pak ukázali jak skutečné obrazy, tak jejich reprodukce. „Ukazuje to, jak důležité je pro člověka vidět originální umění,“ doplnila Gosselinková.
