Lžička mu pomohla přežít. Salomonovič prošel Osvětimí i Stutthofem

Nahrávám video
Hyde Park Civilizace s Josefem Salomonovičem
Zdroj: ČT24

Josef Salomonovič přežil holocaust. Do prvního pracovního tábora ho přivezli ve třech letech. Matka ho schovávala, aby ho nacisti nenašli a nezavraždili. Prošel i vyhlazovacím táborem Auschwitz-Birkenau v Osvětimi. Otce mu nacisti zavraždili injekcí do srdce v táboře Stutthof. Rozhovor se Salomonovičem přinesl Hyde Park Civilizace.

Josef Salomonovič se narodil 1. července 1938 v židovské rodině v Ostravě. V listopadu 1941 ho i s rodiči a starším bratrem deportovali do ghetta v Lodži na nacisty obsazeném polském území. O tři roky později celou rodinu převezli do Osvětimi. Pro Salomonoviče ztělesňuje jeho příběh drobná, nenápadná lžička.

„Mám jednu lžičku a jedno letadlo. To byly jediné dvě věci, které přežily holocaust. Devět set třicet tisíc jiných lžiček zůstalo v Osvětimi, protože ty byly buď stříbrné, nebo jiné barvy. A Němci to všecko posbírali,“ řekl. „Ta lžička byla v mém kabátě. (…) Protože jsem byl v ženském táboře, všechny ženy svlékli do naha, naházeli na jednu hromadu boty, na jednu hromadu dali všechny věci, samozřejmě šatstvo.“

Malý Josef si dokázal svůj kabát najít, hlavně proto, že to byl jediný tak malý kus oblečení v hromadě. „A v tom mém kabátě byla ta lžička,“ podotkl. Lžička s ním pak prošla celou válkou a zůstala mu až dodnes. Pomohla mu přežít holocaust.

Lžička Josefa Salomonoviče
Zdroj: Archiv Josefa Salomonoviče

„Vím, že tou lžičkou potom matka mohla otevřít konzervu,“ vzpomínal. A on si s ní později, když mu v koncentračním táboře vypadaly zuby, mohl nadrtit jídlo. Jeho matka mu také stejnou lžičkou strouhala mrkev.

Se lžičkou vyrazil už na transport v listopadu roku 1941. „To jsem jel naposled ve vagonu. Od té doby už jsme žádný vagon neviděli, jenom dobytčáky. A když jsme přijeli z té krásné Prahy do Lodže, tak to byla úplně katastrofa,“ líčil jednu ze svých prvních vzpomínek.

V Lodži patřil mezi ty nejmladší děti a byl jedním ze dvou, které z tuctu přítomných přežily. Většinu odvezli do Chelmna, kde skončily v plynových komorách. Pomohli mu jiní Židé. „Otevřeli půdu a nutili mě, abych po žebříku vylezl nahoru. Tam jsem si mohl lehnout na břicho vedle matky a nesměl jsem se pohnout. Jenom dýchat jsem mohl, protože tam nebylo moc místa,“ říká. Pod nimi probíhal zátah nacistů, kteří hledali děti, jež se rozhodli zavraždit. „Slyšel jsem, jak řvou. Některé brali bez nějakého velkého cirkusu, prostě je brali. Ale nejhorší bylo, že když vzali matky, které byly s malýma děckama, třeba byly pod tři roky, tak ty jim prostě vzali a potom bylo ticho, protože už ani nemohly brečet.“

Že mu zmizeli kamarádi, mu došlo, až když skončila uzávěra a na dvoře, kde si hrával s dalšími třinácti dětmi, náhle zbyly jen dvě. V Lodži přežil i s rodinou tři roky.

Přes Osvětim do Stutthofu

Hned při nástupu po příjezdu do Osvětimi musel malý Josef odložit všechno oblečení, zbyl mu jen starý bílý kabát, který si přivezl ještě z Prahy. V Osvětimi už ale nebyl moc bílý. A v levé kapse byla lžička. Dokázal si udržet i své staré boty, vydržely mu celou válku. „Protože mi nerostly nohy, protože jídlo bylo jiné. Vůbec jsem nevyrostl.“ Tam se také naposledy viděl s otcem. „Nechali nás nastoupit, na jednu stranu muži, na druhou stranu ženy. (…) Táta mě políbil, cítil jsem ho. On měl ještě ruce od cigarety. Měl trochu žluté prsty, to si pamatuju. Pak už jsem ho neviděl,“ popsal.

Z Osvětimi byl rychle odeslaný dál, tentokrát do Stutthofu. „To byl nejhorší lágr vůbec, ne proto, že tam zavraždili mého tatínka, ale bylo to úplně na severu, šest kilometrů od moře.“ Salomonovič byl ve skupině dětí a žen, jeho otce a bratra nacisté umístili do mužské skupiny. Od jednoho z přeživších se dozvěděl, jak vypadaly poslední chvíle jeho otce.

„Přišel tam nacistický důstojník a ptal se, kdo chce vitamíny. Všichni stáli a nikdo neodpověděl. To byli všechno polští Židé. Říkali, že kdo chce vitamin C anebo aspirin, tak má udělat krok vpřed. A ti Poláci mu říkali, aby to nedělal, že je to lež. Ale můj táta udělal krok vpřed a oni ho vzali na ošetřovnu,“ vyprávěl Salomonovič „Položili ho tam na stůl. V prostředku toho stolu je díra. Je to z kamene. A dali mu injekci do srdce a byl mrtvý.“

Josef Salomonovič
Zdroj: Archiv Josefa Salomonoviče

Koncem roku 1944 následoval transport do Drážďan, kde matka a bratr museli pracovat v muniční továrně. V únoru 1945 přežili spojenecké bombardování města, v dubnu utekli v západočeském pohraničí z pochodu smrti, několik dnů je ukrýval sedlák z obce Brnířov a pak se dočkali osvobození americkou armádou.

Po válce se vrátili do Ostravy. Josef Salomonovič absolvoval gymnázium a strojní průmyslovku. Pracoval v ostravských hutích a dolech a ve Vědecko-výzkumném uhelném ústavu. Roku 1971 se oženil s dívkou z Vídně a legálně se vystěhoval do Rakouska. Ve Vídni pracoval jako obchodní zástupce strojírenské firmy. Při návštěvách Československa čelil nátlaku na spolupráci se Státní bezpečností. Asi osm let pak měl jako nežádoucí osoba zakázán vstup do Československa.

V důchodu začal intenzivně mapovat historii věznění rodiny v nacistických lágrech.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Nová varianta covidu „cikáda“ odolávající protilátkám se dostala už i do Česka

Nově se šířící varianta viru SARS-CoV-2 se liší od těch předchozích tolik, že by mohla snadněji unikat očkování i předchozímu překonání covidu. Upozorňují na ni experti ve více zemích včetně Česka. Pokud by se šířila dál, bylo by zřejmě potřeba změnit očkování.
před 10 hhodinami

VideoČeští experti zkoumají čínského robota Karla

Odborníci ze spolku Česká IT akademie zkoumají čínského humanoidního robota jménem Karel. Objevují, jak technologie funguje, i to, co všechno tito roboti dokážou o svých uživatelích zjistit. S čínskými technologiemi se totiž dlouhodobě spojují rizika spojená se sledováním i sběrem dat. Podle Ondřeje Chlupáčka z akcelerátoru S-tech Ventures je jedním z cílů zkoumání zjistit, jaké komponenty lze nahradit evropskými alternativami a jak by to bylo drahé či složité. Kromě toho odborníci učí Karla správně používat jeho ruce. V budoucnu by pak roboti mohli nahradit lidské pracovníky třeba ve zdravotnictví nebo průmyslu.
před 23 hhodinami

Wikipedie omezila používání AI, povoluje už jen drobné úpravy a překlady

Otevřená internetová encyklopedie Wikipedie zakázala používání umělé inteligence při tvorbě nebo přepisování článků. Podle nových pravidel smí editoři používat jazykové modely, například ChatGPT, Google Gemini nebo DeepSeek, pouze výjimečně. Texty vytvořené těmito nástroji totiž často porušují základní zásady encyklopedie, zejména požadavek na ověření ze spolehlivých zdrojů.
včera v 14:54

Vědci testují očkování proti fentanylu. Může zabránit vzniku „zombií“

Epidemie fentanylové závislosti se rozšířila už tak moc, že vědci hledají řešení, která by ještě nedávno nebyla ve hře. Jedním z nich by mohlo být například očkování, které „vypne“ v mozku centra, jež reagují na tuto drogu. Testování této vakcíny už začalo.
včera v 12:05

Družice AMBIC bude očima Česka v kosmu. Má sledovat povodně, požáry či dopravu

Zástupci národního centra pro letectví a vesmír VZLU Aerospace a Evropské kosmické agentury (ESA) v pátek podepsali smlouvu, která zajistí vývoj družice AMBIC. Ta by v budoucnu měla pomoci mimo jiné při zvládání požárů a povodní nebo sledování situace na silnicích a železnicích.
včera v 11:20

Blíží se „super El Niño“, predikují experti. Může přinést nejteplejší rok vůbec

Nová měření naznačují, že letos zřejmě převládne teplá fáze teploty oceánské vody, které se říká El Niño. To by mohlo mít závažné dopady na počasí ve velké části světa.
včera v 10:59

Co se stane, když naklonujete klon? Vědci narazili na bariéru

Před jednatřiceti lety lidé poprvé viděli klon. Ovce Dolly byla první, ale nikoliv poslední, od té doby se tento proces používá běžně v mnoha oblastech vědy. Ve vzduchu ale stále visí jedna otázka: Dá se klonovat nekonečně, nebo existuje mez, kdy to přestává fungovat? Teď tuto hranici našli japonští biologové.
včera v 08:25
Doporučujeme

Pes je nejlepším přítelem člověka o tisíce let déle, než se předpokládalo

Pes je nejlepším přítelem člověka už nejméně šestnáct tisíc let, prokázala dvojice studií, které vyšly tento týden v odborném žurnálu Nature. Vědci tak výrazně posunuli datum doby, kdy se psi prokazatelně vyskytovali s lidmi v Eurasii – a to přibližně o pět tisíc let směrem do minulosti.
26. 3. 2026
Načítání...