Atmosférickými řekami teče víc vody než v Amazonce. Ananasový expres narušil i olympijské hry

Když se řekne řeka, většině lidí se asi vybaví klasický vodní tok typu Labe, Dunaje nebo Amazonky, v meteorologii má ale řeka ještě jeden význam. Jde totiž o označení dlouhého a poměrně úzkého pásu, ve kterém dochází k intenzivnímu přenosu vodní páry. Na délku takové pásy mohou mít až dva tisíce kolometrů, na šířku ale jen čtyři sta až sedm set kilometrů. Nejznámější je Ananasový expres, který vzniká v oblasti Havaje.

Takovéto pásy se vyskytují ve výšce jen několika málo kilometrů nad zemským povrchem, tedy ve spodní troposféře, což je nejspodnější část atmosféry sahající do výšky asi jedenácti kilometrů. Atmosférické řeky lze nejlépe sledovat na družicových snímcích citlivých na obsah vodní páry nebo srážkové vody ve vzduchu – při animaci se pak tyto pásy opravdu chovají jako jakési pomyslné řeky na nebi.

Atmosférické řeky „pramení“, tedy mají svůj zdroj, v tropických oblastech, které jsou na vlhkost mimořádně bohaté. Odtud směřují do vyšších zeměpisných šířek, přičemž postupně slábnou. Občas ale přinesou vlhkost a teplejší vzduch i do polárních oblastí, například Grónska. Ostatně jedna taková řeka se letos v létě postarala i o neobvyklou událost, první déšť v historii pozorování na nejvyšším vrcholu Grónska.

Některé atmosférické řeky jsou jen slabé, jiné ale nesou ohromné množství vlhkosti. Průměrná řeka obsahuje tolik vodní páry, které by – po zkondenzování ve vodu – odpovídalo více než tisícinásobku průměrného ročního průtoku Vltavy v Praze. Občas se ale vyskytnou atmosférické řeky, které mají až patnáctkrát víc vody – a to už je zhruba tolik vody, kolik teče ústím Amazonky do Atlantského oceánu. 

Nahrávám video

Expres z Havaje

Samozřejmě, že tohle množství vody okamžitě na zem nevypadne. Ale pokud je atmosférická řeka nucena stoupat, například na návětří hor, vodní pára kondenzuje a pak vypadávají až extrémní úhrny srážek. Výsledkem můžou být katastrofální ničivé povodně, v horských oblastech doprovázené sesuvy půdy. A v zimě může na horách spadnout až enormní množství sněhu.

Ve většině případů jsou ale atmosférické řeky spíš užitečné, zajišťují totiž potřebnou vláhu v oblastech, do kterých „tečou“, a tvoří důležitou součást planetárního koloběhu vody. Chování atmosférických řek se dá navíc předpovědět až týden dopředu s poměrně slušnou přesností, jejich sledování tak slouží i k případným předběžným varováním před rizikem povodní nebo sněhové kalamity.

Nejznámější atmosférickou řekou je poeticky pojmenovaný „Ananasový expres“ (pineapple express). Jde ale o neformální označení pro výraznou atmosférickou řeku, která vzniká v chladné části roku nad tropickým Pacifikem v oblasti Havajských ostrovů známých pěstováním ananasu, odkud přináší velké množství vodní páry na západní pobřeží Spojených států amerických či kanadské Britské Kolumbie.

V kombinaci s návětrným efektem Kordiller může způsobit silné srážky trvající řadu dní – v nižších polohách jsou dešťové, na horách sněhové. Mimochodem, právě ananasový expres poněkud překazil plány organizátorům zimních olympijských her ve Whistleru a Vancouveru v roce 2010. Odchýlil se k severu, a do oblasti tak sice proudil vlhký, ale současně teplý vzduch, takže většina srážek padala ve formě deště.

Tečou až do Česka

Ve střední Evropě sice atmosférické řeky mají jen okrajový význam, přesto část vlhkosti, kterou transportují do středního Atlantiku, následně „nasají“ tlakové níže, které pak doputují až k nám.

Studium atmosférických řek je v poslední dekádě v popředí pozornosti i kvůli změně klimatu, neboť kolísání jejich polohy a intenzity může mít dramatické dopady na oblasti, které zasahují. A protože s rostoucí teplotou roste obsah vodní páry ve vzduchu, lze očekávat, že vydatnost atmosférických řek poroste – a s nimi i potenciál ničivých povodní, které můžou přinášet.

Aktuální animace zachycuje několik atmosférických řek včetně jedné nad Atlantikem směřující nad Britské ostrovy.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...