Přesně před půlstoletím – 14. prosince 1970 – začaly v Polsku rozsáhlé protesty proti rozhodnutí komunistického režimu o skokovém zvýšení cen masa a dalších potravin. Vlna demonstrací a stávek tehdy ochromila hlavně průmyslový sever Polska a k potlačení občanských nepokojů nasadili komunisté kromě policie i armádu. Výsledkem byly podle odhadů čtyři desítky mrtvých a stovky zraněných.
Vedení Polské sjednocené dělnické strany (PSDS) v čele s Wladyslawem Gomulkou předpokládalo, že předvánoční zdražování vyvolá napětí, a proto předem pověřilo silová ministerstva vypracováním plánů na obranu „veřejného pořádku a bezpečnosti.“
O chystaném přepisování cenovek byli Poláci informováni v sobotu 12. prosince, a hned následující pondělí odmítli zaměstnanci gdaňských loděnic V. I. Lenina nastoupit do práce. Namísto toho se dav rozezlených dělníků vydal na protestní pochod městem, jenž záhy přerostl ve střety s pořádkovými jednotkami.
Tak odstartovala vlna nepokojů, která kromě Gdaňsku zachvátila i další průmyslová centra na polském pobřeží jako Štětín, Gdyni či Elblag. Rozsahem menší akce byly ale hlášeny také z Krakova, Walbrzychu a dalších měst v polském vnitrozemí.
Mimořádně tvrdý postup vůči demonstrantům
Policie a armáda postupovaly proti demonstrantům s mimořádnou tvrdostí. Kromě obligátních obušků a slzného plynu neváhaly proti účastníkům manifestací použít i ostrou munici. Zejména v Gdaňsku a Gdyni situace připomínala občanskou válku, jejíž atmosféru evokovalo kromě střelby i několik zapálených budov a přítomnost tanků v ulicích.
Bezohledný postup pořádkových sil se každopádně neminul účinkem. V pátek 18. prosince se podařilo zpacifikovat hlavní ohniska odporu s výjimkou Štětína, kde protesty pokračovaly ještě další čtyři dny.
Kolik osob bylo během bouřlivého prosincového týdne zastřeleno nebo zemřelo pod pásy tanků, není přesně známo. Odhady nejčastěji hovoří o 39 až 45 mrtvých a zhruba 1100 raněných. Přesnější jsou údaje o počtu nasazených sil. Do akcí proti manifestujícím se zapojilo na pět tisíc policistů a 27 tisíc vojáků, kteří měli k dispozici 550 tanků a kolem sedmi stovek obrněných vozidel.
Rozsáhlé nepokoje měly dohru ve vedení vládní PSDS. Svou rezignaci následně ohlásil první tajemník Wladyslaw Gomulka. Oficiálním důvodem byly zdravotní problémy, svou roli nicméně sehrál tlak jeho vnitrostranických odpůrců. Právě souboj křídel uvnitř Polské sjednocené dělnické strany mohl být podle některých historiků příčinou krvavého zásahu, který měl Gomulku a jeho spolupracovníky kompromitovat a zbavit moci.
Zárodky budoucího konce komunismu
Přestože to tak v danou chvíli nevypadalo, viděno z odstupu v sobě prosincové události roku 1970 nesly zárodky budoucího konce komunismu v Polsku. Jedním z organizátorů protestního hnutí byl mladý elektrikář z gdaňských loděnic Lech Walesa, který se při obdobných nepokojích o deset let později postavil do čela nezávislého odborového svazu Solidarita. Právě tato organizace výrazně přispěla k pokojnému přechodu Polska k demokracii na konci osmdesátých let.
Po pádu komunismu se zásahem proti demonstrantům z prosince 1970 začaly zabývat soudy. Ze spoluzodpovědnosti byl obžalován mimo jiné tehdejší ministr obrany a pozdější vůdce komunistického Polska Wojciech Jaruzelski. Řízení proti němu však bylo zastaveno kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Jaruzelski zemřel v květnu 2014 ve věku 90 let.
