Nejvyšší soud v Haagu rozhodl, že nizozemský stát nese část viny na masakru ve Srebrenici v roce 1995. Zemi zažalovaly matky a vdovy po zabitých mužích. Soudy nižších instancí jim částečně daly za pravdu, protože nizozemští vojáci působící v mírových silách OSN umožnili deportaci 350 muslimských mužů z takzvané bezpečné zóny do rukou bosenskosrbských jednotek. Výše odškodného zatím podle BBC stanovena není. Vláda verdikt přijala.
Skupina příbuzných obětí, zvaná Matky ze Srebrenice, se nejprve snažila domoci odškodného od OSN, organizaci však nelze žalovat, a tak se členové obrátili na soudy v Nizozemsku.
Odvolací soud v Haagu už před dvěma lety potvrdil rozsudek soudu první instance z roku 2014, který konstatoval částečnou vinu Nizozemska. Podle tohoto verdiktu je stát ze třiceti procent odpovědný za více než tři sta muslimských (nyní bosňáckých) mužů, jejichž deportaci z takzvané bezpečné zóny OSN do rukou bosenskosrbských jednotek umožnili nizozemští vojáci.
Desetiprocentní podíl viny
Nejvyšší soud teď určil odpovědnost Nizozemska za masakr na deset procent. Právě taková byla podle soudu šance, že by muslimové nepadli do rukou Srbů, kdyby je nizozemské síly nechaly na své základně. „Nizozemští vojáci vydáním 350 mužů jednali nezákonně,“ konstatoval podle agentury Reuters nejvyšší soud. „Vzali těmto mužům šanci zůstat mimo dosah bosenských Srbů,“ zdůraznil.
„Podle soudu mohli nizozemští vojáci předpokládat, že zajatci budou vystaveni mučení, případně smrti, takže je mohli nechat na základně. Soud ale přihlédl také k tomu, že vojáci čelili desetinásobné převaze polovojenských jednotek na srbské straně. Navíc měli mandát bránit jen sami sebe, neměli mandát OSN na to, aby účinně zasáhli,“ upozornil spolupracovník ČT pro Balkán Thomas Kulidakis.
Nejvyšší soud dospěl k jinému názoru než jeho generální advokát, který v lednu verdikt označil za iracionální a řekl, že „jej nelze podpořit“. Vojáci mírových sil ozbrojení jen lehkou výstrojí kapitulovali během násilné ofenzivy. Nizozemské vlády od té doby tvrdily, že vojáci se účastnili „nemožné mise“. Současný kabinet ale nejnovější verdikt přijal.
Vrcholná instance nizozemské justice podle Reuters nepřijala druhé obvinění vznesené vůči státu. Odmítla, že pomoc, kterou nizozemští vojáci poskytli při evakuaci lidí shromážděných kolem základny, byla protiprávní.
BBC upozorňuje, že je výjimečné, aby stát nesl odpovědnost za neúspěchy mírové operace OSN. Zpráva o roli Nizozemska ve Srebrenici vedla v roce 2002 dokonce k pádu vlády. „Mezinárodnímu společenství se nepodařilo ochránit lidi v bezpečnostní zóně OSN (v Bosně),“ uvedl tehdy v parlamentu odstupující premiér Wim Kok.
Bosenskosrbské síly povraždily tisíce zajatých muslimských mužů
V polovině dubna 1993 vyhlásila Rada bezpečnosti OSN v Bosně šest takzvaných bezpečných zón. Jednou z nich byla Srebrenica ve východní Bosně, v níž na ploše 150 kilometrů čtverečních žilo kolem 45 tisíc lidí, jejichž bezpečnost měli zajistit nedostatečně vyzbrojení vojáci OSN z Nizozemska.
Enkláva, ze všech stran obklíčená územím pod srbskou kontrolou, byla skoro úplně závislá na libovůli Srbů, kteří do Srebrenice propouštěli jen málo konvojů se zásobami.
K základně nizozemských mírových sil ve vesnici Potočari nedaleko Srebrenice se v létě 1995 stáhlo na pět tisíc lidí ze strachu před postupujícími jednotkami bosenských Srbů. Protože základna byla brzy přelidněná, uprchlíci zůstávali v jejím bezprostředním okolí. Poté, co srebrenickou oblast jednotky pod velením generála Ratka Mladiče ovládly, byla dojednána hromadná evakuace ze základny a okolí.
Zatímco Mladić sliboval všem převoz do bezpečí, byli muži odděleni od žen a dětí a posléze postupně zabiti. Odhaduje se, že toto vraždění - známé jako srebrenický masakr - nepřežilo až osm tisíc lidí, převážně muslimů. Mezinárodní soudní dvůr OSN tuto událost označil za genocidu.
Doživotí pro Karadžiče i Mladiče
Za účast na masakru odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i v Haagu desítky lidí k mnohaletým trestům. Až na 20 let skončili ve vězení například členové srbské polovojenské jednotky Škorpioni, kteří byli postaveni před spravedlnost poté, co se záznam jejich činu dostal v roce 2005 na obrazovky.
Muži považovaní za hlavní strůjce genocidy – Ratko Mladič a někdejší bosenskosrbský prezident Radovan Karadžič (zatčen v roce 2008 v Bělehradě) – se dostali před Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY).
Letos v březnu Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (nástupce ICTY) vyměřil Karadžičovi i v souvislosti se Srebrenicí doživotí. Doživotní trest si již dříve kvůli masakru vyslechli tři bosenskosrbští důstojníci – Zdravko Tolimir, Vujadin Popovič a Ljubiša Beara. Na definitivní verdikt čeká Mladič, v první instanci odsouzený též na doživotí.
