Z Ameriky přes válečné zóny do Číny. Tak by se dala popsat novinářská cesta Tomáš Etzlera. Z českých reportérů je jediný, kdo první novinářské zkušenosti začal sbírat rovnou v CNN. K reportérské práci se tam ale nedostal hned. Začínal jako řidič, který vozil pizzu a štáby na natáčení. Do Pekingu a Hongkongu odjel už jako zkušený reportér.
„Čína mě naprosto vypálila. To byla jedna nekonečná bitva,“ vzpomíná na svých sedm let strávených v zemi. Teď, těsně před olympiádou, před ní varuje novináře, kteří tam přijedou reportovat. O svých zkušenostech, zážitcích i omylech mluví v novém podcastu Background ČT24.
Berte Čínu vážně
Když Peking pořádal svou první olympiádu, přípravy i dozvuky sledoval a jako stálý zpravodaj České televize natáčel Tomáš Etzler. To bylo před 14 lety a země pro novináře trochu uvolnila pravidla. Přesto to nebyla jednoduchá práce. Teď budou mít zahraniční novináři reportování v Číně ještě složitější a práce pro ně bude podle Etzlera nebezpečnější.
„Berte Čínu vážně. Když ji někdo bude kritizovat v českém jazyce do českého vysílání, tak je to v pořádku, ale když se bude někdo kriticky vyjadřovat do světového tisku, jsou schopni vás zavřít a odsoudit za rozvracení státu na čtyři, šest let do vězení,“ upozorňuje před nadcházejícími hrami novinář Etzler.
Jemu tehdy prý hrozilo „jen“ vyhoštění. V zemi se udržel, i když byl mnohokrát zadržen a vyslýchán, zabavili mu spoustu materiálu, odposlouchávali telefon a četli e-maily. „V Číně to byla jedna nekonečná bitva. Tam nebylo kam utéct, kam se schovat. Oni nenávidí zahraniční média, ale musí je tolerovat. Znepříjemňovali nám práci, jak jen to uměli. A těch nápadů měli hodně,“ říká Etzler.
Jednou z forem bylo neustálé vyhrožování čínským spolupracovníkům zahraničních reportérů. „Volávali jejich rodičům: ‚Víte, co dělá vaše dcera? Že pracuje pro zahraniční médium a tím zrazuje stranu a lid? A že bude-li v tom pokračovat, dříve nebo později může skončit ve vězení?‘ Zvali si je na tajnou policii, kde padaly další výhrůžky,“ říká Etzler s tím, že právě proto jsou pro něj tito lidé hrdinové. Nebylo při tom neobvyklé, že někteří tlaku nakonec podlehli a této práce nechali.
Dlouhé čekání na šanci
Do Pekingu a následně Hongkongu se Etzler dostal už jako zkušený reportér. Předchozí zkušenosti přitom nesbíral v českých médiích, ale v americké CNN. Cesta do ní však vedla přes práci zahradníka, číšníka nebo uklízeče a trvala osm let. „Šance nepřicházela. A to byste nevěřila, co to udělá s vaším sebevědomím, když vás nenajme ani společnost, která natáčí svatby a pohřby,“ vzpomíná na své první neúspěšné snahy dostat se v USA do médií.
„Zachránil“ ho až první velký masakr na střední škole v Columbine nedaleko Denveru. Jako student žurnalistiky se dostal jako pomocná síla k lidem ze CNN, kteří událost pokrývali. „Najali mě jako řidiče. Mým úkolem bylo jezdit pro lidi na letiště, vozit štáby na natáčení, občas zajet pro pizzu. Nevadilo mi to, platili 10 dolarů na hodinu, a navíc jsem viděl, jak fungují. A to pro mě bylo naprosto fascinující,“ vypráví.
Pár dní výpomoci navíc vzal jako příležitost a sám hledal možnosti, jak událost ještě zpracovat. Objevil počítačovou hru, ve které po vzoru tragédie mohl hráč hrát za střelce na střední škole. Téma nabídl a natočil. „Po třech týdnech mi řekli, tebe je tady škoda, pojeď s námi do Atlanty,“ směje se.
Novinářská Emmy
Později v CNN pracoval jako takzvaný producer, tedy člověk, který má v tříčlenném štábu za úkol veškerou organizaci. „Práce mě bavila, protože producer má největší moc a zodpovědnost. Když je jakýkoli problém s reportáží, tak to vždycky spadne na hlavu producera,“ vysvětluje Etzler.
Jeho role se pak navíc proměňovaly. Ve válečných oblastech v Iráku nebo Afghánistánu byl zároveň kameraman, editor i reportér. V nebezpečných zónách daleko od civilizace také začal pomáhat s vývojem technologie, která umí jen díky modemu vysílat přes satelit. A byl také první, kdo ji použil v živém vstupu. Za přínos k rozvoji moderních technologií ve zpravodajství pak dostal cenu Emmy.
Jeho profesní život přitom původně měl vypadat úplně jinak. Vystudoval tělocvik a zeměpis a když začal mít pochybnosti, jestli chce opravdu učit, nastoupil jako hudební dramaturg do ostravského studia Československé televize.
Porevoluční vývoj tam ale nevypadal tak, jak by si představoval. „Tvůrčí svobodu už jsem měl, ale až na pár jednotlivců tam zůstali ti samí lidé. Říkal jsem si, že v Praze to asi nebude jiný, tak půjdu do Ameriky,“ vysvětluje Etzler, co stálo za tím, že je z něj dnes novinář.
Přesun z Ameriky do Číny dnes naopak vnímá jako svou velkou chybu. „Profesně to byla chyba, protože CNN je někde jinde. Ale práce to byla identická jako v CNN. Aspoň já jsem se k ní tak snažil přistupovat,“ dodává Etzler.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Youtube a Podcasty Google a Apple.
