Před čtvrtstoletím se potopil trajekt Estonia. Při nehodě zemřelo 852 lidí, což z ní činí nejhorší lodní havárii od konce druhé světové války. Loď plula z estonského Tallinu do švédského Stockholmu, avšak v bouři jí upadl přední příklop a do podpalubí se dostala voda. Převrátila se na bok a do hodiny klesla pod hladinu. Za nehodu podle oficiální vyšetřovací zprávy mohla konstrukční chyba a špatná údržba.
Desetipalubový a 160 metrů dlouhý kolos Estonia se na svou poslední pouť vydal po sedmé hodině večerní. Na palubě modrobílé lodi parkovalo 38 kamionů, dva autobusy a 34 aut, nalodilo se 803 pasažérů, povětšinou Švédů, spolu se 186 členy posádky.
O vyplutí na moře, na němž vichr o síle osmi stupňů Beaufortovy stupnice dmul vlny, rozhodl kapitán Arvo Andersson. Krátce po půlnoci vlnobití zesílilo a technik zjistil, že na spodní autopalubu zatéká mezerou v odklápěcí přídi, kudy vozy do plavidla najely. Námořníci se pokusili otvor ucpat matracemi a spustili čerpadla.
Ve tři čtvrtě na jednu se ozvala dutá rána, kdy se patrně vrata utrhla. „Posádka na takovouto situaci asi příliš připravena být nemůže. To, že se utrhne přední rampa, je velice nepravděpodobná událost. Nikdo s ní nepočítá, protože loď má být konstruována tak, aby se toto stát nemohlo,“ podotknul kapitán dálné plavby Jindřich Vodička.
Deset stupňů Celsia
Řada vyděšených cestujících vyběhla na palubu a radista vysílal nouzový signál Mayday. To už se loď znatelně nakláněla. Podpalubí plné vody pak převrátilo trajekt na bok, a když hodiny ukazovaly 01:50, ozvala se posádka naposledy.
Desítky lidí se nestačily ani probudit ze spánku. Asi 250 cestujících naskočilo do člunů nebo si navléklo záchranné vesty. V mrazivé vodě o teplotě asi deset stupňů Celsia však ani tak neměli velkou šanci na přežití.
„Během padesáti minut se loď potopila. Při téměř tisíci lidech na palubě je během tak krátké doby jakákoliv záchranná akce prakticky vyloučena, navíc při špatném počasí a ve chvíli, kdy už je loď na boku a převrací se,“ sdělil Vodička.
Brzy připlul k místu tragédie jiný trajekt, ve tři hodiny dorazil první vrtulník. Bohužel se podařilo zachránit pouze 138 lidí, z nichž jeden zemřel v nemocnici. Během následujícího měsíce bylo z moře vyloveno 93 mrtvých těl. Ostatky ještě jedné oběti se podařilo najít po 18 měsících.
- Z 852 obětí jich pocházelo nejvíce ze Švédska (501) a z Estonska (285), celkem mělo své občany mezi oběťmi 17 zemí.
Vrak leží u pobřeží jihozápadního Finska v hloubce 80 metrů. Švédská vláda navrhla jeho betonové zakonzervování. Smlouva mezi Švédskem, Finskem, Estonskem, Lotyšskem, Dánskem, Ruskem a Británií, jejichž občané tam zemřeli, místo prohlásila za nedotknutelné. Zákaz se ale týká jen signatářských zemí, takže k vraku se dostalo již pár „nezvaných hostů“, mezi nimi i dva plzeňští potápěči Jindřich Böhm a Ivan Kovář.
- Trajekt byl postaven v německé loděnici Meyer v Papenburgu v letech 1979 a 1980. Před havárií se jmenoval Viking Sally (1980–1990), Silja Star (1990–1991) a Wasa King (1991–1993).
