Izraelci si v úterý připomněli měsíc od útoku Hamásu. Za palestinskými teroristy zůstalo čtrnáct set mrtvých a dvě stě čtyřicet lidí zavlečených do Pásma Gazy. Na zadržovaná rukojmí v Tel Avivu upomínaly například prázdné postele nebo prostřený stůl s prázdnými židlemi. S příbuznými unesených natáčel zpravodaj ČT Václav Černohorský.
„Nevíme, kde je a čím prochází. Jestli je sama nebo s ostatními. Jestli může jíst a spát. Tolik se bojíme,“ říká Noam Alon, partner unesené ženy. Jeho přítelkyni Inbar teroristé unesli z hudebního festivalu u kibucu Reim, dějiště jednoho z nejhorších masakrů.
Noam se spolu s dalšími lidmi schází před sídlem izraelské armády v Tel Avivu. Veřejným tlakem chtějí zajistit, že vláda udělá pro osvobození jejich blízkých maximum.
Jeden z posledních protestů uspořádaly rodiny unesených také u budovy izraelského parlamentu v Jeruzalémě. Opakovaně si stěžují právě na nedostatek – byť symbolické – podpory ze strany politiků.
„Chtěla bych, aby sem (premiér Benjamin Netanjahu) přišel. Mluvil s námi, vyslechl nás a slíbil, že nebude usilovat o nic jiného než dostat je z Gazy,“ říká Ma'ayan Sigalová-Korenová, která má mezi rukojmími pět členů rodiny včetně matky.
Někteří souhlasí s přístupem vlády, tedy žádné příměří, dokud nebudou rukojmí na svobodě. Eli říká, že pro to, aby se mohl znovu setkat se svou dcerou Liri, by přistoupil téměř na cokoli. „Unesli, koho mohli, a na nic se neptali. Otázku, za co je propustí, musí zodpovědět oni – Hamás, ne já,“ myslí si Eli Elbag, otec unesené dívky.
Teroristé dosud propustili jen čtyři rukojmí. Jedno další osvobodila izraelská armáda. Ostatních dvě stě čtyřicet ani v úterý nezasedlo ke stolu se svými rodinami.
