Přesně před rokem byl zavražděn slovenský investigativní novinář Ján Kuciak. Tato událost ovlivnila nejen postoj slovenské veřejnosti k médiím a politice, ale i fungování jednotlivých redakcí a práci novinářů. Nezastírají, že vražda jejich kolegy vnesla do branže strach, v práci ale většina z nich pokračuje. Marek Vagovič, který vede investigativní tým serveru Aktuality.sk, pro nějž Kuciak pracoval, ujišťuje, že smrt kolegy všechny jen utvrdila v úsilí rozkrýt veškeré kauzy, na nichž Kuciak pracoval.
„Jako šéfredaktorka jsem musela přehodnocovat některá rozhodnutí, která jsem dělala předtím,“ popisuje Beata Balogová z deníku SME. „Měla jsem pocit, že to nejhorší, co se může novináři na Slovensku stát, je, že na něj Robert Fico na tiskovce začne křičet a vynadá mu, že je slizký had. Že to nejhorší jsou verbální útoky, které dostáváme. Ale najednou jsme zjistili, že ne. Že jde o život.“
Změnily se i vzájemné vztahy konkurenčních médií. „Více nás to spojilo. Pochopili jsme, že musíme spolupracovat. Vidím na kolezích, že kladou nepříjemnější otázky, jsou mnohem víc nekompromisní než dřív,“ všímá si Monika Tódová z Denníku N.
Podle Beaty Balogové mnoho novinářů Kuciakova smrt posílila ve víře, že jejich práce je pro život společnosti naprosto klíčová: „Pochopili jsme, že práce, kterou děláme, obsahuje kontrolu mocných, investigativu. Není to jen psaní lifestylu.“
Politici se vrátili do starých kolejí
Po Kuciakově smrti se na Slovensku vzedmula podpora veřejnosti novinářské profesi. Ustaly útoky i nadávky, které do redakcí dřív směřovaly. „Novináři se stali centrem dění, po vraždě se o nich začalo mluvit ještě víc než předtím. Na demonstracích jsme cítili velkou podporu a uznání, že naše práce je důležitá,“ podotýká šéfredaktor Denníku N Matúš Kostolný.
Současně ale uznává, že rok od tragédie se situace částečně vrátila do starých kolejí: „Facebook a internet je plný nesnášenlivostí a hnusu, pomalu by nás chtěli vraždit. Ale nikdy jsem si nemyslel, že by nám všichni lidé měli tleskat a mít nás rádi.“
A zatímco změna nálad ve společnosti se vracela k „normálu“ postupně, politici se ke své nesnášenlivé rétorice vrátili poměrně rychle. „Po vraždě to chvíli vypadalo, že vládní politici jsou v útlumu a dávají si pozor na to, co říkají. Ale po několika týdnech se to vrátilo do starých kolejí. Mám na mysli hlavně Roberta Fica a Roberta Kaliňáka, politiky vládní koalice i extrémních stran,“ komentuje Marek Vagovič.
„Robert Fico je samostatná kapitola. Jen pár dní po vraždě Kuciaka se dokázal tvářit, že si uvědomuje, co se stalo a že je z toho zničený a v šoku. Tvrdil, že nemůžeme dovolit, aby to zůstalo nevyšetřené. Ale uteklo pár dní a už byl zpátky, kde předtím. Momentálně je v takové formě, že říká, že novináři jsou největší zločinci v zemi. Vypovídá to o něm a není třeba to dál komentovat. Je to trapas a hanba, jak se chová,“ míní Matúš Kostolný.
„Jestli měla být vražda příležitostí pro nový začátek a okamžikem k pochopení, že to není v pořádku, jemu se to ani náhodou nepodařilo,“ dodává. Bývalý premiér podle něj cítí vůči novinářům osobní nenávist a viní je z toho, že musel odejít z úřadu vlády.
Práce policie se i díky veřejnosti zlepšila
Rok po smrti Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové jsou v případu čtyři obvinění, slovenská prokuratura ale slibuje, že přibudou další. Na tom, že vyšetřovatelé odvádějí v případu dobrou práci, se shodují i novináři. „Přispěl k tomu i veřejný tlak a pocit, že jsou pod drobnohledem. Už nestačí argument ,pracujeme na tom‘,“ říká šéfredaktorka SME Balogová.
„Od té doby, co se změnilo policejní vedení, z funkce odešel Tibor Gašpar (bývalý policejní prezident, pozn. red.), jsem si nevšimla, že by se nějaký důležitý případ nevyšetřoval. Nové policejní vedení je ale ve funkcích příliš krátce na to, aby se dala jejich činnost posuzovat,“ dodává Monika Tódová.
Zda se podaří celá kauza rozplést a viníky potrestat, však zatím nechtějí novináři odhadovat. „Víme, že byly administrativní zásahy do (vyšetřovacího) týmu. Mám obavu, že bude tendence některé nepříjemné věci pro politické struktury uklidit. Nedělal bych předčasné závěry, ale jsem trošku skeptický,“ uzavírá Marek Vagovič.
