V prohlášení čtyř nejvyšších ústavních představitelů se Česká republika zavázala „respektovat územní celistvost Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí“. Čína tvrdí, že Tibet patří k její říši nejméně sedm set let. Tibet ale v roce 1912 vyhlásil nezávislost. Jak se vyvíjely jejich společné vztahy?
Čínské prameny uvádějí, že Tibet je součástí Číny od 14. století, kdy se Tibet zbavil mongolské nadvlády a začal Číně platit poplatek za udržení míru. Tibet ale v dalších stoletích několikrát vystupoval jako samostatný stát nebo byl podřízen Mongolsku a ani dnešní stav, kdy je Tibet formálně autonomní oblastí Čínské lidové republiky, tibetská exilová vláda neuznává.
První dokument, v němž Tibet uvádí, že je součástí Číny, vznikl až v roce 1951. Do té doby spolu udržovali Tibet a Čína v různých dobách napjaté i relativně klidné vztahy, které ovlivňovalo i Mongolsko. Ostatně titul nejvyššího náboženského vůdce Tibetu udělil v roce 1578 představiteli buddhistické školy Gelugpa mongolský chán a teprve o dvě stě let později Čína Tibet ovládla.
Naposledy vyhlásil Tibet samostatnost v roce 1949, a to ve chvíli, kdy se začaly zhoršovat jeho vztahy s Pekingem. Ve stejném roce totiž v čínské občanské válce zvítězili komunisté a téměř čtyři desítky let, kdy si Čína Tibetu kvůli vnitřním problémům nevšímala a Tibet tak vystupoval od roku 1912 jako suverénní stát, skončily.
Čínské „osvobození“
V roce 1950 se do čela Tibetu postavil tehdy patnáctiletý Tändzin Gjamccho jako čtrnáctý dalajlama. V říjnu ale do Tibetu vstoupilo na 40 tisíc čínských vojáků a o rok později představitelé Tibetu pod tlakem podepsali tzv. Sedmnáctibodovou dohodu, díky které Čína zemi ovládla. Zavázala se však, že zachová její politický i náboženský systém. V tomto dokumentu poprvé v historii představitelé Tibetu a Číny podepsali prohlášení, že Tibet je součástí Číny.
Čína ale dohodu o respektování tibetské společnosti nedodržela, i když oficiálně tvrdí, že v té době se jí podařilo Tibet osvobodit a demokraticky reformovat. O osm let později proto vypuklo tibetské národní povstání, do něhož se zapojila třicetitisícová armáda a dvacet tisíc Tibeťanů.
V březnu se tisíce Tibeťanů shromáždily u hradu Potála v hlavním městě Lhase, aby vlastními těly bránily čtrnáctého dalajlamu, a 10. března si dodnes Tibeťané i lidé z celého světa připomínají jako den tibetského národního povstání a vyvěšují tibetské vlajky. Povstání potlačila čínská armáda, na 87 tisíc lidí zemřelo a další tisíce Tibeťanů v čele s dalajlamou uprchly ještě v březnu do indického exilu.
V následujících letech zemřely další desítky tisíc lidí při hladomoru i represích, čínská armáda zničila tisíce tibetských klášterů a v roce 1965 prohlásil Peking Tibet za čínskou autonomní oblast. Exilová vláda tvrdí, že v důsledku čínských represí zemřelo přes milion Tibeťanů.
Tibeťané vychází do ulic
Na třicáté výročí tibetského národního povstání vyšli Tibeťané do ulic, povstání bylo ale brutálně potlačeno a následovaly náboženské a kulturní represe. Dalajlama získal v roce 1989 Nobelovu cenu míru a v únoru následujícího roku ho přijal československý prezident Václav Havel. Dalajlama od té doby navštívil Česko jedenáctkrát, naposledy letos v říjnu.
K dalším masovým protestům se Tibeťané odhodlali až v roce 2008, kdy Čína hostila letní olympijské hry. Protesty vzbudily ohlas i v Evropě a v Severní Americe, situace v Tibetu se přesto nezměnila. Od roku 2011 se tam upálilo na protest proti okupaci země více než 130 lidí. Ve stejném roce se 14. dalajlama vzdal politické moci a nadále vystupuje jen jako duchovní vůdce.
Čína ale nadále tvrdí, že zemi osvobodila od feudálního řádu a nadvlády mnichů a že se od osvobození zvedla gramotnost populace, zvýšila se jejich šance na dožití a ze země zmizela chudoba i hlad. Letos v srpnu začal fungovat internetový vyhledávač v tibetštině, yongzin.com, kterým čínská vláda bojuje proti blogům a tibetojazyčným webovým stránkám. Tibet dnes spravuje místní samospráva, o jejím obsazení ale rozhoduje Peking.
