Bývalé ústředí protiletecké obrany Charkovské oblasti bylo jedním z nejdůležitějších a nejvíce utajovaných míst celé ukrajinské armády. Střežilo nebe nad druhým největším městem země, dokud sem nedolétlo několik ruských raket. Natáčel zde štáb ČT s reportérem Janem Šilhanem.
Kdo ve válce ovládne vzduch, ovládne i zem, tvrdí armádní poučky. Právě proto zahrnula ruská armáda pracoviště mezi první terče při začátku invaze.
„Čtyřiadvacátého února ve čtyři hodiny ráno sem dopadly dvě rakety Kalibr,“ popisuje náčelník velitelství protiletecké obrany Karel Pereťjatko. Přežil jen díky tomu, že seděl o pár metrů dál. Celý štáb pak musel být přesunut na jiné, rovněž utajené místo ve městě.
I když o velitelství Charkov přišel, město se ubránilo. Podzemní komplex vznikl už v roce 1968. Proto zřejmě Moskva o lokaci věděla a zasáhla přesně.
Pereťjatko doufá, že stejně jako Charkov přežije i zbytek Ukrajiny. Systémy S-300, hlavní nástroj obrany, už podle něj nestačí. „Od západních zemí samozřejmě potřebujeme komplexy jako NASAMS, IRIS-T a Patriot,“ vyjmenovává.
První dva systémy už Ukrajina má, o třetím usilovně jedná. Teď se Charkov spoléhá hlavně na zastaralé systémy Buk.
Charkovský protiletecký štít byl vnímán jako druhý nejvýznamnější hned po tom kyjevském. Charkov má totiž mimořádně strategickou polohu – leží jen 24 kilometrů od ruských hranic. Je to dost blízko na to, aby bylo město první obrannou linií, zároveň ale i prvním terčem.
