„Všechno fungovalo, ale najednou se stát vrátil o tisíc let zpět. Nejsou žádná práva, lidi ovládají zločinci, kteří se dostali z věznic a vyřizují si své účty,“ popisuje současnou situaci v Afghánistánu prezident Česko-afghánské smíšené obchodní komory Fawad Nadri. Z Kábulu stihl odletět jen pár dní předtím, než se moci chopil Taliban. I když radikálové slibují, že budou umírněnější, realita tomu podle Nadriho absolutně neodpovídá a zem má nakročeno k nové občanské válce.
Nadri zůstává ve spojení s Afghánci, kteří se nedostali do českých evakuačních letů. „Jedna rodina tlumočila na české ambasádě deset let. Bohužel se nedokázali dostat na letiště. Teď čekají v Kábulu. Probíhají jednání,“ říká Nadri. Podle něj je nyní v zemi ještě dvacet až třicet lidí s vazbami na Česko, kteří by se chtěli dostat pryč. „Krvácí mi srdce, že jim nemůžu pomoct. Mají ale příslib evakuace a já věřím, že sliby se splní,“ dodává Nadri.
Sám má v Afghánistánu rodinu a známé a dostává od nich informace o situaci v zemi. „Jsou to i lidi, se kterými jsem spolupracoval: ze státních zastupitelství, soudnictví, lidi ze speciálních jednotek. Bohužel nemůžeme pomoct jejich rodinám, ty zůstaly doslova na ulici.“
Taliban se nikdy nezmění
Obavu má zejména o ty, kteří dřív pracovali v soudnictví a pro policii. „Celou dobu za tu zem bojovali, vedle (české) speciální jednotky 601. Kolik únosců spolu dopadli? Toho se bojím, protože každý teď ví, kde bydlí každý soudce, policista, vyšetřovatel, voják. A každý boží den jedou popravy. Je krásné, že Taliban říká, že je amnestie. Ale podívejte se na to, co lidi natáčí každý den. Ta videa jsou šílená. Taliban se nikdy nezmění.“
Nadri připomněl i události z roku 2001, kdy Talibové zničili dvě sochy Buddhy v Afghánistánu, jež byly součástí světového kulturního dědictví. „Tak co od nich můžete čekat? Jakou kulturu? Jakou lidskost? Víte, co tam prožívají ženy? Reportérky, učitelky… Všichni věřili, že tohle se už nikdy nevrátí. Pro všechny je to zlý sen, kterému nechtějí věřit. Každý se snaží před těmi hrdlořezy zachránit aspoň děti,“ říká.
Taliban podle jeho informací ještě před svým příchodem do měst požadoval seznam místních dívek nad patnáct let. „Pokud jste táta rodiny, tak tu rodinu seberete a utíkáte. Přece nedáte bojovníkům své dítě, které jste vychoval. To je pro mě hrozné.“
Žádnou naději na zlepšení situace v zemi momentálně nevidí. Ani v tom, že část žen vyšla do ulic a postavila se za svá práva. „Ve stanovách Talibanu se nic nezměnilo. Vše, za co tam místní i zahraniční vojáci bojovali, je pryč,“ uznává Nadri.
Země směřuje k občanské válce
Východiskem tak může být jedině útěk. I ten je ale dnes téměř nemožný, protože talibové kontrolují hraniční přechody do sousedních zemí, část států v obavě z přílivu uprchlíků dokonce hranice sama zavřela. Mnoho lidí se proto uchýlilo do údolí Pandžšír, odkud byl veden odboj už proti sovětské okupaci a v 90. letech i proti Talibanu.
V údolí Pandžšír sídlí Ahmad Masúd, syn slavného vůdce Ahmada Šáha Masúda, na kterého spáchala v roce 2001 atentát al-Káida. Masúd slíbil, že se Talibanu nepodvolí a postaví druhý odboj. „Všichni policisté a členové speciálních jednotek tam šli. Teď čekají, jaká vznikne vláda. Pod vlajkou Talibanu budou těžko sloužit.“ V případě, že nedojde na dohodu, do které budou zapojeny všechny strany a skupiny v zemi, očekává Nadri další občanskou válku. „Vše k tomu znovu směřuje.“
Za rychlý vzestup Talibanu k moci může podle něj z velké části bývalý prezident Ašraf Ghaní. „Selhal kompletně. Vůči národu, vůči ozbrojeným složkám, vůči Američanům, vůči NATO. Celou dobu zakazoval ozbrojeným složkám střílet. Tvrdil, že se jedná. Proto nepadl výstřel. A když byl Taliban v Kábulu, už nebyla šance.“
Rychlé a kompletní převzetí moci bylo podle něj pro Taliban jedinou šancí, v demokratických volbách by neměl šanci na úspěch. „Zemi zase ovládají lidi a zločinci, které pustili z věznic. To je dnešní Afghánistán, dnešní Kábul. Násilí je všude,“ uzavírá.
