Za znásilnění sedmi dětí ve věku od čtyř do jedenácti let uložil soud třiatřicetiletému muži z Liberce třináct let vězení. Trest je nad horní hranicí trestní sazby. Zároveň mu soud uložil ústavní ochrannou sexuologickou léčbu a náhradu nemajetkové újmy poškozeným v souhrnné výši 1,3 milionu korun. Rozsudek není pravomocný. Obě strany si ponechaly lhůtu na odvolání.
Obžalovaný byl odsouzen za sexuální zneužití šesti dívek a jednoho chlapce v období mezi roky 2020 až 2022. Vazebně stíhaný muž u soudu přiznal, že pohlavní styk měl s jednou dívkou a u několika dalších se o to pokusil.
V minulosti byl už dvakrát za znásilnění dítěte odsouzen, na první případ se ale vztahuje amnestie. Ve druhém případě ho soud v roce 2008 poslal do vězení na sedm let a po vypršení trestu nastoupil ochrannou sexuologickou léčbu, nejprve ústavní a pak ambulantní, kterou mu soud ukončil v roce 2020.
Kromě znásilnění byl muž odsouzen také za zneužití dítěte k výrobě pornografie a z výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií. Podle obžaloby měl tisíce audiovizuálních záznamů dětí od batolat po mladší školní věk se sexuálním podtextem. Státní zástupkyně navrhovala obžalovanému patnáct let vězení, obhajoba ve spodní třetině trestní sazby, což je pět až sedm let.
Žalobkyně kritizovala systém, muž měl spolek zaměřený na děti
Právě jeho předchozí odsouzení je podle státní zástupkyně jedním z důvodů pro uložení vyššího trestu. „Trestní zákon umožňuje, aby pachatelům zvlášť závažných trestných činů byla zvýšena horní hranice zákonné trestní sazby. A s ohledem na to, že pan obžalovaný již byl za zvlášť závažný trestný čin odsouzený, za trestný čin znásilnění, byť je to odsouzení starší, tak mám za to, že by se to mělo ve výši trestu zohlednit,“ řekla státní zástupkyně Iva Plšková. Muži podle ní také přitěžuje, že se trestné činnosti dopouštěl vůči zvlášť zranitelným obětem, částečně vinu svaloval na ně i to, že své jednání bagatelizoval, omlouval ho.
Kritizovala také nastavený systém v Česku, neboť muž si mohl založit spolek s činností zaměřenou na děti. Označila to za selhání systému. „V tom smyslu, že osoba, která je sexuálním deviantem, si bez dalšího může založit spolek a v podstatě každodenně být v kontaktu s dětmi,“ dodala.
Obžalovaný ve své závěrečné řeči vyjádřil opakovaně lítost a odmítl, že by se snažil shodit vinu na jiné. „Velice mě mrzí, co se stalo. Nesouhlasím s tím, že nemám žádnou sebereflexi, už kvůli těm dětem, že jsem jim zkazil život, více či méně je to poznamená,“ uvedl. Podle znalce některé děti v důsledku jeho jednání trpí posttraumatickou stresovou poruchou a u některých nelze vyloučit ani celoživotní dopad.
