Pravčická brána je unikátní přírodní památka, o jejíž osud se turisté báli během rozsáhlého požáru v Českém Švýcarsku. Katastrofa ji nezničila, ale odkryla letité problémy. Přestože je toto území součástí národního parku, Pravčická brána leží na soukromém pozemku, k němuž patří i zámeček Sokolí hnízdo. Ten vlastní ruský podnikatel Alexej Krenke. Soužití státu se soukromým majitelem má dopad i na stav tamní přírody a infrastruktury. Pro pořad Reportéři ČT se tématu věnovala Zuzana Černá.
Od masivního požáru v Českém Švýcarsku uplynuly už dva měsíce a do oblasti se začínají vracet turisté. Loni jich na Pravčickou bránu podle dat agentury CzechTourism přišlo přes 170 tisíc. Znovu ale také vyvěrají problémy, které pramení z dlouhodobých majetkových sporů.
Počasí, příval turistů, ale hlavně nevhodné odvodnění Sokolího hnízda podemílá svahy skalního masivu. Pod unikátním obloukem je propadlý můstek, vymletá strouha po přívalových deštích i sesunutý břeh.
„České Švýcarsko je historicky jedna z prvních turistických oblastí vůbec v Čechách. A šlechtici, kterým patřily jednotlivé části, tomu byli nápomocni. Problém je v tom, že přístupové cesty, chodníky, mostky, to všechno je v dezolátním stavu už mnoho let a neřeší se,“ míní senátor Zbyněk Linhart (STAN), který je rovněž předsedou obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko.
Privatizace památky
Zámeček Sokolí hnízdo je od devadesátých let minulého století v soukromém vlastnictví. Je to ovšem také jediné místo, kudy se lze dostat pod Pravčickou bránu.
Firma Paal koupila Sokolí hnízdo od jiného soukromníka v roce 1999. Státní Lesy České republiky jí následně prodaly i sousední pozemek. Server Seznam Zprávy dříve uvedl, že 1234 metrů čtvrečních firmu Paal stálo 86 tisíc korun.
„Přišlo mi to jako velmi unikátní místo a zajímavý objekt,“ přibližuje jednatel společnosti Alexej Krenke, v Česku usazený podnikatel ruského původu, motivaci ke koupi pozemků v Českém Švýcarsku.
Objekt Sokolího hnízda byl zprivatizován v roce 1992 navzdory protestům ochránců přírody. „Česká republika tehdy ztratila příležitost udržet si kontrolu nad tím objektem a v podstatě si udržet i plnou kontrolu nad přístupem pod národní přírodní památku,“ zdůrazňuje mluvčí národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.
Špatné odvodnění a poničení cest
Vstupné na přírodní památku vybírá majitel firmy Paal, který tak ročně inkasuje miliony korun. Základní vstupné stojí 95 korun, děti zaplatí třicet. Kolem pokladny a vstupu do restaurace je nejznámější výhled pod Pravčickou bránu, který je každému dopřán jenom ve chvíli, kdy projde přes soukromý pozemek.
Přímo v areálu Pravčické brány je vydlážděná a vyspárovaná cesta. Přes tento chodník se voda nemá kam vsakovat. A protože je špatně odváděná, výrazně přispívá k ničení cest pod branou, což vyplývá i z čerstvé odborné studie.
„V posledních desetiletích neprošla cesta zásadní rekonstrukcí. Vykazuje vysoký stupeň poškození. Nevhodným odvodněním zpevněných ploch, zejména u objektu Sokolího hnízda, došlo k podmáčení a podemletí některých konstrukcí,“ píše se ve zprávě parku z letošního roku.
Právě vlivem eroze došlo podle inženýra pro mosty a inženýrské konstrukce Michala Drahoráda z ČVUT k tomu, že se podemlela část mostu, která je v současné době stržená. Pod ním ústí trubka, která přivádí vodu ze Sokolího hnízda.
„Je zřejmé, že minimálně částečně přispívá ke vzniku té erozní rýhy,“ hodnotí stav autor studie o revitalizaci přístupových cest k Pravčické bráně Václav Jára. Jak dlouho trubka dešťovou vodu od Sokolího hnízda odváděla, není jasné.
Aktivita parku vůči firmě Paal přišla až v posledních měsících, míní ministerstvo
Na případný soudní spor s firmou je ale podle mluvčího parku Salova v této fázi brzy. „Je tady ještě stále prostor pro jednání o jiném inženýrském řešení. Máme v ruce posudky, které říkají, že srážková voda, která je odváděna do svahu pod objekt Sokolího hnízda, zhoršuje situaci teprve od loňského roku, kdy můžeme s určitostí tvrdit, že tam je negativní vliv přítomen,“ sdělil mluvčí.
Podle šéfa poradců končící ministryně životního prostředí Libora Ambrozka „nebyla správa parku ve vztahu k firmě Paal příliš aktivní.“ Přístup parku k řešení problémů se měl zlepšit až v posledních měsících, dodal. Resort životního prostředí, pod který národní park spadá, ale připouští, že ideální nebyl ani postup ze strany státu. „Doufám, že se to po výměně ředitele parku a po dalších změnách na ministerstvu, zlepší,“ uvedl Ambrozek.
Alexej Krenke tvrdí, že na nápravě se státem jeho podnik spolupracuje a vznik studie inicioval. „S národním parkem jsme se dohodli, že se studie objedná, aby se našlo řešení problému. Není to tak, že něco najednou vzniklo a něco děláme špatně. Chceme jednoznačně, aby se cesta zlepšila, je to ale dlouhodobý proces.“
Návrhy podnikatele Krenkeho ale Libor Ambrozek považuje pouze za reakci na mediální tlak, na kterém je podle něj nutné ze strany státu trvat. A to hlavně díky lepšímu přístupu firmy v posledních měsících, který Ambrozek připouští.
Opravy bez dohody s parkem
Investice majitele firmy do kultivace přístupu k Pravčické bráně nepovažuje senátor Linhart za kvalitní. „Majitel nemovitosti tvrdí, že reinvestuje vybrané velké miliony do areálu. Mnohdy je to spíš ke škodě, když například dešťové vody vypustí pod mostky,“ míní.
Firma Paal v poslední době zaplatila provizorní opravy mostků na území státu, aby nebyly pro turisty nebezpečné. Problém ale je, že na řadu rekonstrukcí mimo své území se nikoho neptá. „Cokoliv tam pan Krenke, byť v dobré víře, dělal a chce udělat, musí učinit po dohodě s národním parkem a v koordinaci s ním. Není tedy úplně vhodné, když někdo, byť v dobré víře, jde a nějakým způsobem to opraví a deklaruje to jako investování,“ oponuje také projektant Václav Jára.
Zástupci parku rovněž upozorňují, že ve výsledku do obnovy cest a infrastruktury bude muset investovat stát, přestože benefit z jejich využívání bude inkasovat soukromá firma. „V případě pana Krenkeho je to tak, že po dvaadvaceti letech můžeme říct, že to je spoustu vydělaných peněz za málo muziky ve prospěch státu a občanů naší republiky. A to v místě, které je klenotem České republiky, minimálně severních Čech,“ říká senátor Linhart.
Projektant cest odhaduje náklady na opravu přístupové cesty řádově kolem deseti až dvanácti milionů korun, náklady na vybudování odvodnění pak řádově kolem šesti a půl až sedmi milionů korun. Firma Paal ujišťuje, že na obnově chce finančně spolupracovat. Bez generální opravy hrozí, že dominanta Českého Švýcarska zůstane nedostupná. Jiná cesta k ní totiž nevede.
