Plocha podzemního hoření heřmanické haldy v Ostravě se rozšířila, přiblížila se ke kalové nádrži K1. Kromě uhelných zbytků jsou v ní odpadní vody z koksovny s vysokým obsahem fenolu, čpavku a dalších nebezpečných chemikálií. Množstvím materiálu odpovídá nádrž třetině největší ekologické zátěže – ostravským lagunám.
Heřmanický odval hoří už desítky let, v poslední době ale rychleji. Termika postupuje ke skládce chemikálií a z druhé strany ke kalové nádrži. „Termická aktivita byla zaznamenána jednak v blízkosti jižní hráze a pak také bodově na východní hrázi,“ sdělil mluvčí společnosti Diamo Tomáš Indrei.
„Jsou zde uložené chemické odpady z koksoven od roku 1970 do roku 1997 a potom fenylčpavkové vody, které se zde naplavovaly, a dále jsou zde uloženy ropné produkty z chemopetrolu a kyanidové vody z OstraMo,“ popsal člen představenstva firmy cresco&finance a majitel pozemků Petr Gřunděl. Podle Indreie v tuto chvíli probíhá šetření České inspekce životního prostředí. „Ta by měla určit, o jaký materiál přesně jde,“ dodal.
Až inspekce určí, co přesně v kalové nádrži je, bude potřeba vyřešit, kdo materiál zlikviduje. „Co se týče obsahu kalové nádrže, státní podnik Diamo není vlastníkem toho obsahu a není vlastníkem ani pozemků, v minulosti se k vlastnictví přihlásila společnost OKD Doprava, dnes PKP Cargo, takže iniciativa by měla být na jejich straně,“ míní Indrei.
„Firma PKP Cargo International nebyla a ani v současnosti není vlastníkem pozemků s kalovými nádržemi nebo jakékoliv nádrže na odvalu Heřmanice,“ uvedl mluvčí společnosti Lukáš Kresač.
Překračování limitů rakovinotvorných látek
Do spodních vod a ovzduší přitom unikají znečišťující látky. „V okolí haldy se nacházejí studny, včetně studny v části Vrbice, která je přilehlá k zástavbě a v této jsou pravidelně překračovány limity jak aromátů, tak těžkých kovů,“ upozornil Gřunděl.
Stanice měřící kvalitu ovzduší v okolí heřmanické haldy jsou tři – například v Hrušově a v Radvanicích. Hodnoty rakovinotvorného benzoapyrenu jsou na nich pravidelně překračovány přibližně trojnásobně. „Pokud máme přesvědčovat občany Ostravy, že nemají topit v kotlíkách, tak i stát musí jít příkladem a nemůže tady mít hořící haldu,“ řekl náměstek primátora Ostravy Aleš Boháč (Starostové pro Ostravu).
Státní podnik Diamo heřmanickou haldu sanuje 22 let, problémy ale stále přibývají. „Dohodli jsme se s panem ministrem, že budeme dělat větší tlak na ministerstvo životního prostředí, aby docházelo k monitorování, ať už imisního, nebo emisního. A věřím, že zvýšením četnosti měření si dokážeme odpovědět lépe na otázky, jaký existenční dopad ta halda na Ostravu má,“ uvedl Boháč.
Důležité odpovědi týkající se znečišťování zemin a ovzduší zřejmě přinesou výsledky České inspekce životního prostředí. První studie má být hotová na konci února.
Heřmanická halda se rozkládá na ploše o rozloze 103 hektarů. Vznikat začala už v první polovině 19. století při hloubení Dolu Ida. Největší množství materiálu tam začali ukládat v průběhu 40. až 60. let minulého století, kdy se začal rozšiřovat Důl Heřmanice.
Halda ve své vrcholové části dosahuje výšky až sedmdesáti metrů. Hoří od konce 90. let a stále prohořívá. Žár o teplotě až osm set stupňů spaluje desítky metrů pod povrchem to, co zbylo po těžbě uhlí. Součástí heřmanického odvalu je kromě tří kalových nádrží i skládka chemického odpadu, ke které se termická aktivita blíží.
