Vědci z Mendelovy univerzity v Brně dokumentují, kolik plastového odpadu je v krasových jeskyních. Nepořádku v posledních letech přibylo, odhaluje to podle nich zatížení krajiny. Plastový odpad se do jeskyní dostává splachem z povrchu.
Vnik smetí do krasového podzemí takovým způsobem není ničím novým. Milan Geršl z Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Mendelovy univerzity, který je aktivním speleologem, tento jev pozoruje od 90. let. Dříve ale byl podle něj nález sáčku, třeba od mléka, omotaného kolem krápníku výjimkou a raritou, dnes je to běžná věc.
„Exkurze se takovému nálezu zpravidla usmály. Před několika lety jsem si ale uvědomil, že tato výjimka se změnila na standard. Zatím nikoho nenapadlo tyto nálezy zdokumentovat a zhodnotit,“ uvedl.
Plastový odpad se do jeskyní dostává splachem z povrchu, kdy povrchová voda rychle teče do podzemí. Vždy jde o průtok propastmi, které jsou v tomto případě nazývány ponory nebo propadáními.
„Tato voda s sebou přirozeně unáší půdu a sedimenty i organický materiál, jako je lesní hrabanka, větve a v některých případech i rozměrnější kusy různých materiálů. Pokud se na povrchu vyskytuje jakékoliv znečištění, tak ho voda strhne do podzemí, kde se odpad hromadí. V krasu se tedy nejedná o klasické zasakování, které známe z jiných typů krajin, při kterém je v půdě voda filtrována a čištěna,“ vysvětlil Geršl.
Horší je chemie, ale ani plasty do jeskyně nepatří, poznamenává geolog
„Plastové odpady z našeho hlediska nepředstavují zcela zásadní problém, tím jsou záležitosti chemie, ale samozřejmě není to problém zanedbatelný. Naším cílem je udržovat jeskyni v přírodním stavu a plasty do ní samozřejmě nepatří,“ podotkl geolog Správy CHKO Moravský kras Antonín Tůma. Čištění a bagrování sedimentů má i protipovodňový charakter.
Speleologové a ochránci přírody vyráží za rok několikrát na úklidové brigády, konkrétně ve Starých skalách uklidí ročně až dvacet velkých pytlů s odpadem. „Jsou to nejčastěji stavební materiály, cihly nebo kusy betonu a můžou to být také různé plasty. Ty tím, že jsou lehké, se dostávají relativně daleko do jeskyně,“ popsal Geršl.
Materiál uložený v jeskyni je chráněný před vlivy okolí, před erozí, takže je v podstatě konzervovaný. Zpětně tak vydává svědectví o děních na povrchu často i před tisíci lety. „Jeskyně nám slouží jako takové konzervy, jako prostředí k uchování něčeho, co na povrchu už nějakou dobu neexistuje. Dokumentace znečištění v jeskyních pak ukazuje na historické i současné zatížení krajiny,“ uvedl věděc. Podle něj jsou už nyní získané poznatky unikátní a podobný výzkum nemá v českých poměrech ani v zahraničí obdoby.
