Nejvyšší soud zrušil rozsudek, který nařizoval radnici v Chlumci nad Cidlinou na Královéhradecku, aby zajistila pravidelný úklid listí padajícího na soukromou zahradu ze stromořadí na městském pozemku. Žalobu majitelů zahrady musí znovu projednat Okresní soud v Hradci Králové. Vyplývá to z informací na úřední desce. Konečný výsledek stále zůstává otevřený, plyne z odůvodnění. Nejvyšší soud nevyloučil možnost finanční kompenzace pro majitele zahrady. Město Chlumec nad Cidlinou rozhodnutí přivítalo.
Zahrada sousedí s městským pozemkem, na kterém je řada vzrostlých javorů. Vlastník se kvůli imisím ze stromů, tedy listí, květům a nažkám, které padají na jeho zahradu, do bazénu či okapů, obrátil na soudy – a uspěl. Podle rozsudku měla radnice zajistit úklid zahrady jednou měsíčně od března do září. V říjnu a listopadu, tedy v době zvýšeného spadu listí, dvakrát měsíčně. Důkladnější úklid majitel dokonce vymáhal v exekučním řízení.
„Důležité je, že precedentní rozhodnutí, že by se každý vlastník měl zdržet imisí ze stromů k sousedovi, není platné,“ řekl starosta Vladan Kárník (Nezávislí pro Chlumec). Uvedl, že sbírání listí a nažek úplně dočista není technicky proveditelné. Díky verdiktu Nejvyššího soudu město zahradu aktuálně uklízet nemusí. Chlumec nad Cidlinou by podle starosty preferoval dohodu místo soudních sporů. „Bohužel to dospělo k soudu, což nikomu neprospívá. Jsme připraveni jednat. Měli bychom být dobrými sousedy, ale ta opatření by měla být rozumná,“ dodal.
Město pokládalo rozsudek za nebezpečný precedens. V dovolání Chlumec nad Cidlinou předestřel více argumentů. Nejvyšší soud u většiny z nich konstatoval, že nejsou důvodné či relevantní. Nakonec však rozhodnutí krajského i okresního soudu zrušil primárně proto, že „odvolací soud nebyl oprávněn žalovanému závazně stanovit konkrétní způsob, jakým má dostát uložené povinnosti zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobců, a sice uložením povinnosti pravidelného úklidu pozemku žalobců“.
Otázka frekvence úklidu
Spornou otázkou zůstává „míra imisí přiměřená místním poměrům“ a také frekvence úklidu. Justice se podle Nejvyššího soudu dostatečně důkladně nezabývala tím, jaká je četnost úklidu listí na obdobných pozemcích v okolí. Běžná frekvence úklidu je navíc podle soudu subjektivní kritérium, protože každý člověk má na svou zahradu jiné nároky.
„Četnost úklidu sama o sobě nic neříká o tom, jaké množství imisí na daný pozemek vlastně dopadá a zda je toto množství přiměřené místním poměrům, či nikoliv,“ konstatoval Nejvyšší soud. „Za vhodnější proto považuje dovolací soud zvolit takové kritérium, které by množství imisí – spadaného listí, nažek a větví, určilo nějakým způsobem objemově, neboť pouze tak může být míra imisí (v kterémkoliv období roku) objektivně posuzována,“ pokračuje odůvodnění.
Javory k zemi nesmí
Radnice v minulosti uvažovala také o tom, že by nechala sedmdesát let staré javory pokácet. Úřady ochrany přírody to však nepovolily. Z podobných důvodů nepřipadá v úvahu ani výraznější redukce korun stromů.
„Jestliže v dané věci v současné době nelze vysledovat žádné jiné řešení, které by rozumným a spravedlivým způsobem uspořádalo právní poměry účastníků, zastává Nejvyšší soud názor, že v tomto zcela výjimečném a atypickém případě lze zvažovat řešení, jež bude spočívat ve finanční kompenzaci,“ uvedl soud. Svůj závěr vyslovil i přesto, že s takovým řešením občanský zákoník výslovně nepočítá.
