Pokud téma nikoho nezajímá, zpracuj ho jinak. Úkolem kulturní publicistiky je dělat věci atraktivní, relevantní a přitažlivé, říká novinář a spisovatel Petr Vizina. Umění podle něj není svět, který musíte pochopit – je to svět zážitků. Není jen pro bohaté lidi a lidi z města, vysvětluje v podcastu Background ČT24.
Sám sebe Petr Vizina označuje jednoduše jako novináře. Je to prý rychlejší, než kdyby měl vypočítat, čím vším v minulosti byl nebo stále je – redaktor, moderátor, autor rozhlasových pořadů, komentátor, vystudovaný teolog, spisovatel, sportovec, hudebník, bubeník a učitel.
Za svou kariéru si vyzkoušel i vedoucí pozice, v minulosti v kulturní redakci České televize, teď šéfuje časopisu Galerie hlavního města Prahy Qartal. „Dá se to stihnout, když máte dost času,“ odhaluje Vizina, který psal také pro Respekt či Lidové noviny, tajemství své produktivity.
Kromě novinářských počinů má na svém kontě také hudební desky a několik knih. Tou nejnovější je loňská série rozhovorů se sochařem Krištofem Kinterou pod titulem Nad očekávání.
„Umění vyžaduje vysvětlování“
Doménou Petra Viziny je kultura. Uchopit ji v médiích podle něj ale není snadné. „Nestačí být jenom fanoušek kultury, musíte být opravdu dobrý novinář,“ je přesvědčený Vizina. Dodává, že kultura si musí dokázat obhájit svoji pozici například i ve zpravodajství. „Když víte, že se někde srazily vlaky nebo že nějaká obec má potíže s rozpočtem, o tom se dá dobře natočit reportáž a není moc důvodů, proč to vysvětlovat. Umění vyžaduje nějaké osobní vysvětlování, což z něj v rámci zpravodajské agendy dělá problematický moment,“ říká.
Možná i proto vzpomíná na příměr, který kdysi použil jeden z jeho nadřízených na ČT24: „My máme salát a musíme ho udělat tak přitažlivý, jako by to byl biftek.“ Použít ho lze podle Viziny i pro kulturní publicistiku. „Měla by neustále přemýšlet, jak být relevantní, ale přitom nebýt populistická, nenadbíhat, neskákat po celebritách,“ vypočítává. Velká zodpovědnost pak v tomto ohledu leží na novinářích.
„Musí vám něco představit a doufat, že vás to zaujme, což je jejich práce udělat to tak, abyste si řekli – to neznám a je to fakt zajímavé,“ popisuje Vizina ideální přístup ke kulturním tématům. V této souvislosti připomíná i jedno své oblíbené pořekadlo: „Krása je v očích toho, kdo se dívá.“
Žádoucí symbióza
Prostor pro kulturu v médiích se v posledních letech neustále zmenšuje, přitom podle Viziny může fungovat jako „kyslík“. O relevanci kultury pro média proto nepochybuje. „Přišlo by mi fajn, kdybychom se naučili, že mezi světem médií a světem kultury je žádoucí symbióza,“ přeje si. „Svět kultury není jen svět fajnšmekrů, bohatých lidí nebo lidí z měst. Je to něco, co sdílíme všichni,“ dodává.
Porozumět umění není podle něj nezbytné, a to dokonce ani pro novináře, kteří o něm píší nebo natáčí. Je to totiž svět zážitků. „Umění není třeba rozumět v tom klasickém slova smyslu, jako když se učíme, jak jezdit po dálnici. Je ale dobré, když k němu nemáme zavřený přístup, ať už kvůli našim vlastním stereotypům, nebo zabedněnosti médií,“ míní.
Reportáž o tom, že vláda něco schválila, natočíte podle něj relativně snadno, naopak udělat dobrou reportáž o výstavě, které jste třeba navíc nerozuměli, je náročná disciplína. „Možná by bylo fajn, kdyby si to v médiích každý jednou za čas vyzkoušel,“ poznamenává Vizina.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
