Vymyslel první hudební elektronické nástroje, které posloužily Leninovi i Led Zeppelin, ale podílel se také na zařízeních využívaných sovětskými tajnými službami ke špionáži. Před třiceti lety, 3. listopadu 1993, zemřel ruský fyzik, vynálezce a hudebník Lev Sergejevič Těrmen. Téměř sto let jeho života je příběhem člověka, jemuž se staly osudem vlastní schopnosti.
Těrmenovo jméno přetrvalo především v elektrickém hudebním nástroji těremin. Hlasitost a výšku tónu ovlivňuje hráč pomocí pohybu rukou, aniž by se dřevěné krabičky se dvěma anténami přímo dotýkal. Od těreminu si někteří slibovali stejný přelom jako od rozšíření rádia.
Nejprve ale petrohradský rodák, v jehož žilách kolovala krev německých předků i francouzských hugenotů, vystudoval fyziku a také hru na violoncello. Po bolševické revoluci se stal náčelníkem radiostanice.
„Na armádní zakázku se zabýval detekcí přítomnosti osob, pracoval s elektronkovými zesilovači a všimnul si změny základní frekvence a tato náhoda a jeho zájem o hudbu ho přiměly k tomu, že jako první začal vytvářet elektronické syntezátory,“ upřesnil Roman Čmelja z Fakulty elektrotechnické ČVUT.
Experimenty s elektronickými nástroji přivedly Těrmena do Kremlu, kde osobně svůj vynález převedl Vladimiru Iljiči Leninovi. Sympatie byly podle fyzikovy příbuzné, mimo jiné hráčky na těremin Lydie Kaviny oboustranné.
„Vnímal Lenina jako velmi inteligentního člověka a Lenin plně chápal divoké a nové myšlenky mladého vynálezce, a navíc byl Lenin velmi zdatný v hudbě a sám se pokoušel na těremin hrát, a to s docela dobrým úspěchem, a to na Lva Těrmina velmi zapůsobilo,“ popsala pro BBC.
Těremin do každé (americké) rodiny
Lenin byl prací vynalézavého vědce natolik uchvácen, že ho s nástrojem vyslal na „propagační“ cestu. Nejprve po Rusku, aby podpořil elektrifikaci země, poté i na Západ, aby předvedl pokrok sovětských technologií. S úspěchem. Zahraniční noviny psaly o magické hudbě, která vzniká ze vzduchu, a Těrmenovi tiskly ruku významné osobnosti, včetně Alberta Einsteina.
Netypický zvuk těreminu zněl v koncertních sálech v Paříži, Londýně i New Yorku. Ve Spojených státech se Těrmen setkal s asi největším nadšením a v zámoří se také usadil. Společnost Radio Corporation of America (RCA) sovětskému vědci dokonce nabídla smlouvu na sto tisíc dolarů (které pravděpodobně nikdy neviděl a putovaly do pokladny sovětského režimu), protože chtěla začít těremin vyrábět.
Stejně jako autor nástroje představitelé firmy zaměřené na výrobu elektroniky věřili, že nástroj si získá masovou oblibu. Jenže, jak zákazníci brzy zjistili, na těremin bylo mnohem těžší hrát, než tvrdila reklama, navíc přišel krach na burze, hospodářská krize – a krachem skončil i Těrmenův americký sen.
Za mořem nicméně zůstal, dokonce se oženil s baletkou tmavé pleti Lavinií Williamsovou, což podle Lydie Kaviny odradilo část investorů, protože manželství s Afroameričankou nebylo tehdejší společností bráno zrovna za přijatelné. Těrmen tak sice pracoval v Americe na dalších projektech, zkoušel třeba prototyp bicího automatu, poplašné systémy a elektrické otevírání dveří, ale nic nemělo komerční úspěch.
Sovětský dárek pro Američany
Tato činnost ostatně sloužila hlavně jako zástěrka pro průmyslovou špionáž. Těrmen měl otevřeny dveře do spousty firem, kde chtěli elektronický nástroj předvést. Byl to trojský kůň, napsal autor Těrmenova životopisu Albert Glinsky.
A Andrew Boyd z Houstonské univerzity o dalším fyzikově osudu píše: „V roce 1938 se Těrmenův život navždy změnil, když byl násilně unesen ze svého bytu na Manhattanu a zmizel ze světa.“ Dramatická scéna se ale odehrát nemusela, stejně tak je možné, že Těrmen se vrátil do Sovětského svazu sám, byť možná ne zcela dobrovolně.
Po návratu svou vlast zastihl uprostřed stalinských čistek, sám po obvinění z kontrarevoluce skončil v gulagu. Ze Sibiře ho ale záhy převezli, podobně jako další vědce (kupříkladu leteckého konstruktéra Tupoleva), blíž Moskvě, Těrmenovy schopnosti byly třeba při světové válce i v té následující studené.
Vyvíjel mimo jiné odposlouchávací zařízení, k husarským kouskům lze počítat to ukryté v replice státního znaku Spojených států, kterou sovětští školáci předali americkému velvyslanci jako gesto přátelství. Ucho odposlouchávající tajnou konverzaci objevili Američané až za několik let, a navíc jen náhodou.
Popravy ano, hudba ne
I po propuštění pokračoval Těrmen ve službách KGB. Stalinský režim pomoc jeho vynálezů při špionáži docenil natolik, že vědce nejen omilostnil, ale dokonce mu udělil Stalinovu cenu za přínos v oblasti vědy a techniky.
Na hudbu ale Těrmen nezapomněl. Když to bylo možné, vyměnil vědecké pokusy za katedru na moskevské konzervatoři, kde mimo jiné zdokonaloval těremin a také vyučoval hru na něj.
Jeho tamní působení ovšem skončilo výpovědí a elektrické hudební nástroje nechal ředitel školy prý rozbít se slovy, že elektřina se nemá používat pro hudbu, ale na popravy.
Až rozpad Sovětského svazu Těrmenovi umožnil vycestovat opět do zahraničí, vrátil se ale vždy do Moskvy, kde v roce 1993, ve věku devadesáti sedmi let, zemřel.
Těremin inspiroval syntetizátory i Hitchcocka
I když těremin za jeho života i po smrti zůstal raritou a nenaplnil vědcův sen, že bude jednou běžný jako třeba housle, zásadně ovlivnil podobu moderní hudby. „Byl začátkem dlouhého vývoje, který stále trvá, kdy mladý člověk přijde do obchodu a řekne: ‚Chci tyhle elektronické klávesy pro svou kapelu,‘“ říká Těrmenův životopisec Glinsky. Říct to mohli třeba Led Zeppelin, kteří přímo těremin využili ve skladbě Whole Lotta Love.
Inspirací těreminem se netají průkopník elektronické hudby Robert Moog spojený s jedním z nejznámějších syntetizátorů. Pro těremin ale skládal už Bohuslav Martinů, v polovině minulého století nezvyklý zvuk využíval Hollywood pro navození atmosféry třeba ve sci-fi Den, kdy se zastavila Země nebo v Hitchcockově thrilleru Rozdvojená duše. Těremin je slyšet také ve znělce seriálu Vraždy v Midsomeru.
„Většina elektronických nástrojů nemá takové srdce ani duše,“ nepochybuje zakladatelka Těrmenovy společnosti v New Yorku Dorit Chryslerová.
