V určitém čase, na určitém místě levitoval v luftu ideál umělecko-sociální sounáležitosti, a buch – bylo to tu. Slova průvodního textu k nahrávce týdne. Současní hudebníci oživují třináct skladeb svých slavných předchůdců, spojených místem působiště (Brno) a dobou působení (hlavně jde o perestrojkovou část 80. let). Deska Brzy na mě přijde řada je lehce samooslavným vzpomínkovým aktem. Spunktovala jej totiž žena, která se na té „brněnské scéně“ podílela. Ale co už – nejlépe se člověk pochválí sám a navíc, Lenka Zogatová to vybrala a dala dohromady pěkně. Na internetu prozatím neexistují (až na výjimku, kterou si pustíme) ukázky toho, jak zní „remake“ historického materiálu. Vizinoviny tedy krátce připomenou samotný originál, který vcelku neztratil nic ze své působivosti.
Nejprve dvě ukázky skupiny, která to z brněnské scény v jistém smyslu, jako kolektiv, „dotáhla nejdál“. Její existence se nadobro uzavřela smrtí Jiřího Kolšovského v roce 1998. To je ten, co zpívá v roztřepeném klobouku. Písničku Dunaje nazvanou Na jih natočila na desku Brzo na mě přijde řada elektronická kapela Midi Lidi.
Detail svědčící o povaze celku nabízí ukázka ze seriálu ČT nazvaného Bigbít. Muž v pruhovaném svetru je malíř Vladimír Kokolia, skupina, ve které zpíval se zavázanýma očima, se jmenovala E a tvořila ji spolu s ním dvojice členů Dunaje.
Pamětníci mají výhodu zážitku z pohledu na muže, dobrovolně oslepeného páskou přes oči, deklamujícího: „Ať jsi, nebo nejsi, mluvím s tebou.“ Dnes to zní jako meditace, tehdy taky.
Tuhle písničku dvojice Bittová + Fajt natočilo nově slovenské duo Longital. Zde ukázka originálu, jak jej zachytil film Step Across the Border z roku 1990.
Zatímco hudebníci v předchozích ukázkách platili za instrumentální veličiny, skupina Ještě jsme se nedohodli vznikla původně pro jediné recesistické vystoupení. „Na první poslech mne uchvátila pro mne do té doby neznámá forma, rytmika i texty, nepochopitelné a fascinující zároveň. Byl jsem doslova opojen tak trochu disrytmickým brnkáním a proklamací textů jak ze zakázaných knih imperialisty Hieronyma Bosche,“ vzpomíná jeden internetový bloger. A skutečně, dnes už si lze jen těžko představit, jak vše, co přesně „nezařezávalo“ jako Karel, Helena nebo Hana s Petrem a Standou, působilo skutečně zneklidňujícím způsobem. A k tomu ten podvratný humor! Jak to působí dnes, můžete posoudit zde. Skladbu od Ještě jsme se nedohodli natočili pražští OTK.
Tahle skupina se pojmenovala podle plakátků v brněnských šalinách, zvoucích na preventivní lékařské prohlídky. Zajímavostí byl plavovlasý muž u klavíru, který se veřejně hlásil ke svému pravoslaví. Martin Dohnal se později stal dramaturgem činohry Národního divadla v Brně, jeho spoluhráčem ve skupině byl například pozdější „veřejný intelektuál“, politolog a filosof Pavel Barša. Z ukázky je jasné, proč se na písničkovou desku skupina soudobé vážné hudby nekvalifikovala, pro „brněnskou scénu“ tehdejší doby ale byla zásadní.
Jeho epigoni jsou únavní, ale originál je skvělý. Emeritní vlasatec, fyzický básník a vysokoškolský profesor Petr Váša zde se skupinou Z kopce v roce 1987 komentuje zábavu ve druhém největším městě Československa. Na desku Brzo na mě přijde řada si dva interpreti (skupiny DVA a Napszyklat) vybrali skladby Vášovy další skupiny Ošklid. Klip má chvílemi mizerný zvuk, zato obrazem skvěle ilustruje tehdejší estetiku a konečně i podobu tvůrců.
Další originální hudbu „brněnské scény“ lze slyšet přímo z internetových stránek vzpomínkového projektu. Vizinoviny končí jediným videem ze současné doby, které je k nové desce k mání. Rapper Bonus si vybral málo známou skladbu kapely Happyend, tedy předchůdkyně Mňágy a Žďorp. Písnička Kolos má problémy vyšla na kazetě v roce 1985. Bonus a jeho společník Line Up ji natočili znovu. Doprovodné video je z nabídky Creative Commons.
