Cesta režiséra Michala Nohejla na filmová plátna byla poměrně dlouhá. Celovečerní debut natočil až v pětačtyřiceti letech. Komorní satira Okupace prošla loni kiny bez většího diváckého povšimnutí – pořádně na něj upozornily až před pár dny Ceny české filmové kritiky. Okupaci vyznamenaly čtyřmi soškami, včetně té pro nejlepší film. Michal Nohejl byl hostem Událostí, komentářů.
Kritici Okupaci ocenili také za režii a scénář a Michala Nohejla označili za objev roku 2021. Mnozí tohoto tvůrce skutečně „objevili“ až poté, co na něj ukázaly filmové ceny. Nominován je jeho film také na Českého lva, který se uděluje začátkem března. Okupace vede nominace společně s životopisným dramatem Zátopek od Davida Ondříčka.
Okupace byla poslední šance
„Je to strašně zvláštní situace,“ podotýká Michal Nohejl k pozornosti, které se mu nyní dostává. „Úplně moc nerozumím, proč se tak stalo a co se stalo, ale cena mě samozřejmě těší a vážím si jí. Nejen já, je to ocenění i pro všechny zúčastněné, kteří na filmu spolupracovali.“
Režisérem chtěl prý být už od šesté třídy, filmu se věnuje od mládí, ale hlavně v reklamní branži. Na celovečerní hraný debut si musel počkat. „Člověk potřebuje hodně sil, je to běh na dlouhou trať. A nejen mně už síly docházely, ale potom přišel scénář k Okupaci. To byla poslední šance, kterou jsme si dávali,“ přiznává.
Příběh napsali Marek Šindelka a Vojtěch Mašek, oba se věnují také literatuře – Šindelka hlavně beletrii, Mašek komiksu. Mimochodem, oba připravovali komiksové zpracování příběhu o kuřimské kauze. Coby filmoví scenáristé se shodně podíleli na taktéž oceňovaných snímcích Václava Kadrnky, byť každý na jiném.
V kontextu Švejka i Vrbětic
Okupace si vystačí s komorní atmosférou ospalého večírku, který pořádají herci. Zábava se zvrhne nechtěným směrem, když bar začne „okupovat“ opilý sovětský důstojník. Příběh se totiž odehrává za normalizace, kdy taková situace prověří hrdinství a ukáže zbabělost.
Nohejl při přípravě filmu ani nemohl tušit, do jakého aktuálního kontextu se trefí. „Hrozba ruského medvěda je pořád, teď to ostatně vidíme, a v době vzniku filmu přišly události ve Vrběticích,“ zmiňuje zjištění tajných služeb, že do výbuchu v muničním areálu byli zapojeni ruští agenti.
K dramatu Okupace bývá přidáváno upřesnění „satirické“. Nohejl připouští určité „společné plochy“ se Švejkem, i když přímou inspiraci odmítá. „Mám pocit, že humor k nám patří, i když patří i k jiným národům nebo společnostem. Ale pro mě je hrozně důležitý – a obsažený je v Haškově Švejkovi i v našem filmu,“ dodává.
O čem bude případně jeho další počin, zatím prý netuší. Na žádný blockbuster ale nemyslí. Naopak to, že při natáčení Okupace nebyli tolik vázáni financemi, bylo podle něho pro výsledek důležité. Nejen proto, že to dávalo scénáři větší šanci na realizaci.
„Když je film dělaný s nízkým rozpočtem, je v tom obrovská svoboda,“ nepochybuje Nohejl. „A takhle bych si to představoval. Zároveň ale napsat tak subtilní věc je asi to nejtěžší, co může být. Kromě komedie,“ dodává v souvislosti s opakováním filmového úspěchu.
