Gustav Aulehla se fotografií nikdy neživil, pracoval jako stavař, přesto jako jeden z prvních etabloval v Československu žánr pouliční fotografie. Výstava Dobře utajené fotografie představuje v pražské Leica Gallery jeho momentky z padesátých až osmdesátých let minulého století.
Gustav Aulehla je dnes označován za průkopníka humanistické dokumentární fotografie v Československu. Každodenní život druhé poloviny dvacátého století se mu podařilo zachytit bez propagovaného optimistického pohledu na „poezii všedního dne“. „Příliš se nestaral, jestli jeho snímky budou publikovány, jestli jsou ideologicky vhodné,“ dodává historik fotografie Vladimír Birgus.
Aulehlova tvorba, kterou lze podle kurátorů přirovnat k osobnímu fotografickému deníku, čítá na osmdesát tisíc snímků. Syrová vizuální kronika vypráví z velké části o maloměstském životě v Krnově. Zdokumentoval sousedská setkání i své spolupracovníky z okresního stavebního podniku.
S fotoaparátem se vydával i do dalších měst, jedna z jeho – podle Vladimíra Birguse ikonických – fotografií vznikla v Mariánských Lázních v srpnu 1968. „Zachycuje starší ženu, která poslouchá tranzistorák se zprávami o okupaci Československa,“ popisuje Birgus.
Najednou se tu objevil fotograf
Velkým vzorem Gustava Aulehly byl jeden ze zakladatelů moderní fotožurnalistiky Henri Cartier-Bresson. „Podobně jako on se snažil komponovat v okamžiku stisku spouště, nikdy nedělal výřezy a také se snažil se o čistou kompozici a velice často používal konfrontace různých motivů,“ doplnil Birgus.
Gustav Aulehla zemřel předloni. Docenění se mu dostalo až v novém miléniu. Jeho fotografie zůstávaly dlouho v soukromém archivu, první monografie mu vyšla až v roce 2009.
„Najednou se tu objevil fotograf, kvůli němuž bylo třeba přepsat dějiny české dokumentární fotografie, fotograf, který se opravdu vymykal z kontextu doby a vytvořil díla, jež velice přesně ukazují tu dobu, kdy jsme tak málo mohli a tak mnoho museli,“ říká Birgus.
Dobře utajené fotografie jsou v Leica Gallery k vidění do 5. března.
