Co by se lidé dozvěděli, kdyby městské zvířectvo mohlo odpovědět na otázku, jak se žije v Ostravě? Možné odpovědi odvozuje výstava v tamní galerii Plato pod názvem „Uprchlá, našel skrýš, stále uniká“ s podtitulem „zvířecí zpravodajství“. Přístupná je i domácím mazlíčkům. Plato sídlí v budově, která dlouhá léta sloužila jako městská jatka.
Galerie Plato chce návštěvníky motivovat, aby opustili lidskou optiku a vnímali výstavu perspektivou zvířat. Kustody a průvodci se proto stali liška, zajíc, sova, havran, holub, včela a srnka – jako zvířecí avatarové.
Architekturu výstavy tvoří obří zvířecí těla, škrabadla, boudy, pelechy, bidla, skrýše a objekty připomínající svěšený ocas nebo naddimenzovanou tlapu. Návštěvníci mají dovoleno si je ohmatat nebo se k nim klidně přitulit.
Chtějí zvířata přehlížení, nebo pozornost?
Se zvířaty jsou prostory galerie propojeny i historií – současné umění je viděno v prostorech, které od konce devatenáctého století sloužily jako městská jatka.
„Nechceme traumatizovat minulost, ale chceme aktivovat jiné spolubytí se zvířaty jako určitými spoluobčany našich měst,“ vysvětluje kurátorka Edith Jeřábková. „Zároveň si klademe otázku, jaká zvířata jsou odsouzena k neviditelnosti nebo přehlížení, jak jsou s touto situací spokojena nebo zda by uvítala, kdybychom jim věnovali trochu pozornosti,“ doplnila.
V prostoru původní vepřové porážky vzniklo zázemí pro „zvířecí zpravodajství“ přinášející reportáže z veřejných i skrytých míst Ostravy i vzdálenějších lokalit. „Od umělců a umělkyň, kteří přinesli svoje zprávy, jak se tady žije zvířatům a jaké jsou jejich podmínky k životu,“ vysvětlila kurátorka Eva Koťátková.
Výpovědí už je samotný název výstavy – „Uprchlá, našel skrýš, stále uniká“. Je dynamickou zkratkou ze skutečných novinových titulků týkajících se zvířat, jako „Lemur, který uprchl z ostravské zoo, stále uniká“ nebo „Na smrt odsouzení jeleni utekli z jatek, teď je honí policie“.
Jak se žije holubům, koním nebo kanárkům
Ostravskou faunu „vyzpovídali“ čeští i zahraniční tvůrci. Například Švédka Annika Erikssonová natočila film zachycující pohled racků, drůbeže a hospodářských zvířat na život na skládce či farmě. Malířka Hana Puchová v kreslené reportáži zprostředkovává život divokých koní z luk v Kozmicích nedaleko Ostravy. A americký umělec Jim Nollman přispěl rozhlasovou skladbou složenou v roce 1973 ke Dni díkůvzdání, kde nahrál sám sebe, jak zpívá dětské písničky se třemi sty krocany.
David Přílučík se ve videoreportáži o ostravských holubech společně s aktivistou Fukim pokouší změnit negativní vztah lidí k holubům. Součástí výstavy je i „holubí kadeřnictví“, kde se lidé v konkrétní dni mohou nechat od Fukiho, který je rovněž barber, ostříhat „na holuba“.
Holubí pověst se zhoršila poté, co leteckou poštu, ke které se tito ptáci využívali, vystřídaly technologie. Podobně elektronika nahradila práci kanárů v ostravských dolech, kde jejich chování varovalo včas horníky před únikem metanu. Jejich poslední připomínkou je veřejná voliéra v Ostravě-Přívoze a na výstavě příspěvek od Jiřího Žáka.
Výstava přináší také reportáže ze života městských koček, rysích a vlčích hlídek, zprávy o zvířatech bez domova i z vyloučených lokalit.
Kurátoři v jedné části výstavy pohled také obrátili – přinášejí i zprávu o tom, jak zvířata pozorují lidi. „Kdyby člověk vstoupil do redakce zvířecího pozorování, co by se o sobě dozvěděl,“ nastiňuje Koťátková.
Návštěvníci si mohou projít výstavu ve zvířecím obleku a vzít klidně na výstavu i svého domácího mazlíčka, výstava je uzpůsobená tak, aby si ji mohli prohlédnout psi, kočky nebo fretky. Pořídit si tu navíc mohou háčkované oblečky od umělkyně Lívie Škutové.
