Básník s kytarou, která byla větší než on

„Praská, praská, tiše praská stará skříň, že je zase o jednoho míň. O jednoho, co srdce puklo mu, že zabloudil zas po letech domů.“ Tak začíná píseň, kterou složila Dáša Vokatá, kolegyně Karla Kryla, který by dnes oslavil sedmdesátku. Na písničkářově pohřbu se pak rozloučila slovy: „Ten život bez Kryla je nějakej jinej.“

V padesáti jej zradilo srdce. Proč vlastně předčasně zemřel, na tom se jeho nejbližší asi nikdy neshodnou. Měl na tom svůj podíl jeho nový porevoluční životní styl, trápil se českým pojetím demokracie, nebo to bylo snad tím, že se nedokázal rozhodnout, kde je doma? 

V emigraci zakotvil v Mnichově, ve Svobodné Evropě, s ředitelem rádia byli dokonce přátelé: „Moje první vzpomínka na něj je nostalgická,“ vzpomíná ředitel Rádia Svobodná Evropa Pavel Pecháček. „Jednou odpoledne se ve studiu objevil mladý kluk a začal hrát na kytaru písničky, které jsme vůbec neznali, ale najednou se tam všichni shromáždili a s vyvalenýma očima poslouchali, co tam ten Karel zpívá,“ říká po letech.

Nejprve se písničkář stal stálým návštěvníkem rádia, později zde pracoval jako hudební redaktor. „Na rádiu zněl neustále, protože kromě toho, že tam byl sportovním redaktorem, tak tam měl i hudební pořady a v těch vysílal Karla Kryla,“ vzpomíná s úsměvem bývalý redaktor Svobodné Evropy Martin Schulz. „Byl nezapomenutelný. Zápasy třeba komentoval slovy: Domácí měli převahu a hosté více ze hry,“ dodává Pecháček.

„Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi“

Jeho písničky jsou pupeční šňůrou spojeny s událostmi roku 1968. Dvacet let se zpívaly snad u každého táborového ohně, ale na jeho osobu se postupně zapomínalo. Dokonce se opakovaně objevovaly zprávy, že zemřel. Na to většinou z emigrace vzkazoval: Přes všechna křivá svědectví sveřepě žiju. 

Když se v listopadu 1989 začala plnit náměstí, vzkázal mu Pecháček z Prahy, že na chodník na Václavském náměstí někdo napsal: Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi. „Potěšilo ho to a rozhodl se přijet,“ vzpomíná novinář. Ihned se stal populárním. Mnozí jej tak naživo viděli až v listopadu 1989, kdy se najednou objevil na balkoně budovy Melantrich, kde zpíval spolu s Karlem Gottem československou hymnu. 

Kryl se vrátil, zpíval před nabitými sály a byl dojatý, protože davy zpívaly po letech jeho písničky s ním. I ti, co jeho songy zrovna nemusí, je znají, protože jak říkával Ivan Magor Jirous: „On byl mistr verše, který si se slovy dělal, co chtěl - básník s kytarou, která byla větší než on.“ 

Ivan Magor Jirous: „Když jsem v době invaze slyšel ty Krylovy písničky, takový sra…, sentimentální cajdáky… Ale když jsem pak byl zavřený za Plastiky, tak jsem se přistihl, že si zpívám Kryla, že to mám v sobě zarytý, a to i když jsem to odmítal…“

Byl přímý, špatně se mu učilo diplomacii. Sice se vrátil, ale vlastně jinam - rodiče mrtví, rodný dům zbouraný, sourozenci vyrostli z dětských střevíčků, takže se s Karlem potkali jako cizinci. 

Z porevolučních poměrů byl značně rozčarován. O českém sametu říkal, že povede jenom k alibismu a k tomu, že komunisté pouze převléknou rudé pláště za modré. Mnozí Krylovi souputníci o něm prohlašovali, že zahořkl. Ze dvou šoků se nemohl do smrti vzpamatovat,„ tvrdí písničkář Jaroslav Hutka. “Z toho, že se objevil na Václavském náměstí spolu s Karlem Gottem, a také ho mrzelo, že se nikdy nesešel s Václavem Havlem." 

„Mrzelo mě, že viděl vývoj v Československu tak černě,“ doplňuje Hutku Pecháček. Podle něj Kryl nebyl politicky orientovaný, spíše sociálně. Často byl zdrcen z vývoje své země a jezdil si do kantýny Svobodné Evropy zanadávat. Kdyby dnes žil, jistě by k sociálním otázkám nemlčel, myslí si Pecháček. 

Karel Kryl zemřel nečekaně na infarkt 3. března 1994 v Mnichově, jen pár týdnů před padesátinami. Pohřben je na břevnovském hřbitově v Praze. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
před 6 hhodinami

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 12 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
před 19 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 22 hhodinami

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
včera v 09:00

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026

Peníze či drogy za „správný“ lístek. Film viní Fidesz z kupčení s hlasy

Vládní Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána před dubnovými volbami do parlamentu čelí obvinění z masového kupčení s hlasy, píše server BBC News s odkazem na dokumentární film s názvem Cena hlasu. Snímek nezávislých tvůrců dlouhodobě mapoval praktiky, které nyní v průzkumech zaostávající strana používá ke zvrácení výsledků. Představitelé Fideszu obyvatelům maďarských žup prý nabízí třeba peníze, práci, potřebné léky nebo nelegální drogy.
27. 3. 2026
Načítání...