Přilepené baterie mají mít utrum. EU chce právo na opravu, výrobcům ale ponechává zadní vrátka

Pouze jeden z deseti lidí si nechá opravit svůj rozbitý telefon, zbytek si raději koupí nový. Mobilní telefony jsou možná nejkřiklavějším příkladem doby, ve které není místo pro opravy, pouze pro nové produkty. Výrobci k tomu výrazně přispívají – zboží často navrhují tak, aby byl jeho servis co nejnáročnější, až nemožný. Podobným praktikám má zabránit nový evropský předpis, který zavádí právo spotřebitelů na opravu. Podle jeho dlouhodobých zastánců sice jde o krok správným směrem, problém ale zdaleka neřeší.

Rozbitý displej nebo vysloužilá baterie u telefonu, poškozený řemen u pračky či ucpaná parní tryska u kávovaru. Uživatelé výdobytků moderní techniky se dříve nebo později dostanou do situace, kdy už výrobky nefungují jako nové. Mnohdy není nutné znovu sahat do peněženky a kupovat nový přístroj – drobná oprava či výměna vadné součástky by problém mohly vyřešit.

Teoreticky. Zejména u elektroniky to platit nemusí. Výrobci se totiž různými praktikami snaží uživatele od drobných oprav odradit, nebo v nich probudit představu, že ji sami nezvládnou a musí do autorizovaného servisu, kde si za vyřešení problému účtují vysoké částky. Nebo přístroj rovnou zahodit a koupit si nový.

„Problémem je často vysoká cena náhradních dílů, která je někdy vyšší než cena celého výrobku. Nebo náhradní díl výrobce ani nenabízí. Pokud si koupíte neoriginální díl, může tam být ‚softwarový blok‘ – nebude kompatibilní a zařízení nebude správně fungovat,“ vyjmenovala Daniela Lalulová ze slovenské firmy Repairably, která se zasazuje o právo uživatelů na opravu.

Párování dílů omezuje i funkčnost součástek od výrobce

Zřejmě nejkřiklavějším příkladem jsou mobilní telefony. Doby, kdy šlo jednoduše odklopit zadní kryt a vyklopit baterii, jsou převážně pryč. Nyní se podobný úkon zpravidla neobejde bez speciálních nástrojů v rukou někoho, kdo přesně ví, co dělá. Někteří výrobci navíc proces záměrně ztěžují a součástky, které podléhají opotřebování, umisťují tak, aby byly co nejhůře přístupné. Například baterie do těla telefonu nevkládají, ale přilepují.

„Výrobci často používají různé taktiky, aby opravy ztížili. Patří mezi ně používání patentovaných šroubů, které vyžadují speciální šroubovací bity, těsnicí zařízení se silnými lepidly a omezování dostupnosti náhradních dílů nebo informací o opravách pro třetí strany nebo nezávislé opraváře,“ popsal ČT24 Manuel Häußermann z evropské pobočky společnosti iFixit, která poskytuje návody na opravy různých výrobků.

„Výrobci elektroniky také nechtějí poskytovat návod na opravu (rozebrání výrobku), jejich argumentem je bezpečnostní riziko,“ doplnila Laluhová.

Některé firmy se navíc opravám mimo autorizovaný servis snaží předejít i stále častějším párováním dílů. Klíčové součástky registrují pod unikátním sériovým číslem, které operační systém páruje s konkrétním telefonem. Pokud tento díl potřebuje vyměnit, musí opravář novou součástku na dálku skrze speciální software opět spárovat s konkrétním zařízením.

V opačném případě telefon transplantovaný díl nemusí vůbec přijmout nebo uživatele zasype chybovými hlášeními. U některých produktů navíc výměna dílu může vést i k osekání funkcí telefonu – a to i když vyměněná součástka pocházela přímo od výrobce, jen nebyla znovu spárována.

Výrobci také běžně přestali pro starší přístroje vydávat softwarové updaty s bezpečnostními prvky nebo naopak aktualizacemi starší modely cíleně zpomalují. 

Neživotní cyklus

Cílem těchto kroků je přesvědčit uživatele, že oprava přístroje by byla příliš náročná a drahá. Podle Häußermanna to však není vždy pravda. „Opravy obrazovek sice ve většině případů vyžadují určitý čas a zápal, ale rozhodně je zvládnou i laici,“ popsal na příkladu rozbitého displeje.

Strategie výrobců ale funguje – 89 procent uživatelů si místo servisu starého telefonu raději koupí nový, uvedl server Right to Repair.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) to však způsobuje řadu problémů. Dle jejího výzkumu čtyř skupin elektronických přístrojů vyplývá, že skutečný životní cyklus výrobku byl nejméně o 2,3 roku kratší, než udával výrobce.

„Zejména rychlý technologický vývoj znamená, že modely rychle zastarávají buď v očích spotřebitelů, nebo proto, že hardware již není slučitelný s aktualizovaným softwarem,“ uvedla agentura. „Možnosti oprav mnoha elektronických výrobků jsou rovněž omezené. Buď proto, že jejich konstrukce neumožňuje snadnou opravu, nebo proto, že náklady na opravu jsou ve srovnání s nákupem nového výrobku vysoké,“ doplnila.

Rychlejší přechod k novým modelům, které se od těch starších ani příliš lišit nemusí, zároveň výrazně podporují firmy marketingem.

Tuny elektroodpadu

Nejde však jen o peněženky zákazníků, ale také o to, co se stane, když přístroj přestane být přístrojem a přemění se v odpad.

Smetí z elektrických a elektronických zařízení není málo. V Evropské unii připadlo v roce 2016 na každého jejího obyvatele zhruba dvacet kilogramů tohoto odpadu. Stejný objem nových přístrojů přitom výrobci uvádějí každoročně na trh – v roce 2019 šlo podle EEA také o dvacet kilogramů na jednoho člověka.

Celý svět podle agentury v roce 2016 vyprodukoval přes 44 milionů tun elektroodpadu, z Evropy jej pocházela zhruba čtvrtina. Jde o vůbec nejrychleji rostoucí odpadní tok. 

Jenže jeho recyklace je problematická. Podle listu Le Monde je řádně zrecyklováno pouze 17,4 procenta tohoto materiálu. Zhruba dvacet procent je nelegálně vyváženo k takzvané neformální recyklaci do zemí Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky.

Žena ve Vietnamu sbírá elektroodpad na skládce
Zdroj: KHAM/Reuters

Spálit a vytěžit

Velkými otevřenými skládkami těchto zemí křižují lidé hledající vyřazenou elektroniku. Kovy, které jsou použité k její výrobě (zejména železo, měď a zlato), následně zpeněží. Protože jsou ale v přístrojích tyto kovy zastoupeny jen v malém množství, a navíc často sloučeny s jinými nerostnými surovinami, činí to jejich recyklaci náročnou i pro moderní provozy.

Na mimoevropských skládkách proto lidé hledající obživu volí jednoduchý přístup – elektroodpad spálí. Plameny sežehnou plasty a odhalí cenné kovy, zároveň však produkují vysoce toxické zplodiny, který zamořují ovzduší, půdu i vodu. Kvůli náročné recyklaci tak výrobci získávají materiál na nové výrobky jinde – těžbou.

Většina elektroodpadu ale do kontejnerů nikdy nedoputuje. Zůstává totiž nevyužitá ležet jako záložní telefony na dnech šuplíků nebo porouchané domácí spotřebiče na poličce ve sklepě.

Evropský předpis by měl opravy zjednodušit

Pro tyto přístroje bez budoucnosti však se však možná objevilo světlo naděje. Nový život by jim mohl vdechnout evropský zákon o právu na opravu. Evropským parlamentem prošla směrnice stanovující pravidla, která by měla zabránit zbytečnému vyhazování zboží a prodloužit životní cyklus elektroniky.

Právo na opravu by mělo platit v průběhu záruky i po ní. Před jejím vypršením budou mít výrobci povinnost nabídnout servis, pokud není dražší než výměna. Po záruce se pak u vybraných typů zboží má oprava výrazně zjednodušit.

„Spousta výrobků, které by šlo opravit, dnes putuje na skládky. To znamená úplně zbytečnou zátěž jak pro peněženky spotřebitelů, tak pro životní prostředí (…) Právo na opravu konečně tohle nesmyslné plýtvání zastaví,“ řekl ČTK europoslanec Marcel Kolaja (Piráti).

Uvedl, že nově budou výrobci povinni například informovat o tom, u jakých produktů musí opravy nabízet. V každé členské zemi by pak měl vzniknout web, který zákazníkům umožní najít si snadno v okolí opraváře. „Ve výsledku bude konečně stejně jednoduché si nechat zboží opravit jako si koupit nové. A ne jako dnes, kdy je sehnání opraváře mnohdy ‚mission impossible,‘“ dodal Kolaja.

Krok vpřed, ale nedostatečný, hodnotí legislativu zastánci práva na opravu

Obtíže potvrdila i Laluhová. Firma, v jejímž čele stojí, uděluje produktům certifikát opravitelnosti a patří tak k rostoucímu proudu, který se k této myšlence hlásí. „Přesně tento aspekt ve společnosti chybí. Opravitelnost není v okamžiku nákupu ani viditelná, ani zaručená, ani snadná, někdy dokonce neproveditelná,“ upozornila.

„Naštěstí se postupně přijímají legislativní změny i v této oblasti. Z našeho pohledu jsou však tyto změny pomalé a návrhy jsou často přijímány ve velmi zkrácené podobě pod tlakem silné lobby. Ale řekněme, že každý krok se počítá,“ okomentovala legislativu na evropské úrovni Laluhová.

Häußermann podotkl, že evropské právo v současné době vyžaduje poskytnutí náhradních dílů, nástrojů a dokumentace k řadě domácím spotřebičům. Tato pravidla by měla brzy platit také pro mobilní telefony a tablety. Ocenil též předpis, podle kterého by měli výrobci do roku 2027 bateriové výrobky opatřit vyměnitelnými bateriemi.

Řada značek se už měnící náladě sama přizpůsobuje, podle Häußermanna začínají již při výrobě zohledňovat opravitelnost produktů. Upozornil, že i americká společnost Apple, která „není příliš známá podporou samooprav“, začala v některých zemích prodávat sety, které mají servis zákazníkům umožnit. 

Přesto v zákonech stále vidí mezery. „Nezavádějí kontrolu cen náhradních dílů, což znamená, že výrobci mohou opravu znepřístupnit prostřednictvím drahých dílů. Nechrání ani před překážkami oprav skrze software, jako je párování dílů,“ poukázal. Přesto je podle něj do budoucnosti důvod k optimismu.

„Někdy narazíte na firmu, která dbá na opravitelnost svého výrobku, chce ji nabídnout zákazníkovi a máte pocit, že svět je hezké místo. Potom si uvědomíte stranu opravářů, kteří vám připomínají problémy typu párování dílů (…) a uvědomíte si, že někteří výrobci vytvářejí stále nové a nové překážky,“ dodala Laluhová.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Ekonomika

VideoNa podporu ekonomiky je čas vždy, říká Středula. Prouza varoval před plýtváním na dotace

Vždy je čas na to, abychom podpořili ekonomiku, prohlásil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. „Pokud to neuděláme, můžeme mít velké problémy do budoucna,“ dodal. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza zdůraznil potřebu „výrazných a rychlých reforem, abychom potom už podporu tolik nepotřebovali.“ Peníze se podle něj nemají jen plýtvat na dotace, které se projí. V Duelu ČT24 probrali také vliv probíhajícího konfliktu na Blízkém východě na českou ekonomiku, možné intervence vlády do trhu, politiku České národní banky či další změny důchodového systému. Věnovali se také problematice snižování výdajů státu nebo zvedání daní. Diskusí provázel Daniel Takáč.
před 8 hhodinami

Zůna by měl rezignovat, tvrdí Vondra. Fiala budoucí spolupráci s Hlaváčem hájí

Zástupci opozice kritizují pozici ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) při výběru nového náčelníka generálního štábu armády. Neexistuje jiné čestné řešení pro politika než okamžitě rezignovat, zhodnotil europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Zůna nehlasoval pro nominovaného Miroslava Hlaváče, s nímž má přitom úzce spolupracovat. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib se domnívá, že se SPD snaží Zůnu „neustále cenzurovat“. Šéf poslanců SPD Radim Fiala tvrdí, že Zůna hlasoval proti způsobu výběru. Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé) podotknul, že Hlaváč jako kandidát získal naprostou většinu. Nedělní debatou provázela Jana Peroutková.
před 13 hhodinami

VideoZákazníci u elektromobilů preferují ty s výrazně delším dojezdem

Automobilovému průmyslu se v Česku daří. Stoupá výroba i prodeje nových vozů. Automobilky navíc letos na trh plánují uvést řadu modelů. Na světové premiéře ve Švýcarsku tento týden představila svůj třetí plně elektrický vůz Škoda Auto. Zájem o elektromobily je v Česku ale zatím stále malý. Tajemník Svazu dovozců automobilů Josef Pokorný v Událostech, komentářích z ekonomiky uvedl, že za silnými prodeji stojí solidní výkon ekonomiky a dobrá dostupnost vozidel. Český zákazník je dle něj sice „poměrně konzervativní“, elektromobilita ale podle jeho názoru má budoucnost. Pořadem provázely Vanda Kofroňová a Tereza Gleichová.
před 14 hhodinami

VideoPodnikání se v roce 1991 dynamicky rozvíjelo a ceny rychle rostly

V květnu 1991 Československo evidovalo 650 tisíc soukromníků, většinou šlo o vedlejší činnost. Rozvoj obchodu byl tehdy teprve v začátcích a vedle spousty drobných podnikatelů působilo jen málo větších firem. Častým způsobem podnikání byl prodej čehokoliv, jakkoliv a skoro kdekoliv. Pravidla se tvořila narychlo. Tržní ekonomika byla stále na startu a inflace rostla skokově. Právě zdražování Čechoslováci vnímali nejvíc. Zhruba polovina z nich podle průzkumů hodnotila svoji ekonomickou situaci v květnu 1991 hůř než před rokem.
před 20 hhodinami

V Praze lidé kvůli cenám častěji shánějí menší byty. Zájem o nové a větší klesá

Poptávka po nových bytech v Praze meziročně klesla, podle developerů dokonce skoro o třetinu. Nejmenší zájem je kvůli vysoké ceně o velké byty. Developeři proto v nových projektech nabízejí především garsonky a dvougarsonky.
před 21 hhodinami

Zdražování zrychluje. ČNB inflaci připustit nechce, kabinet to kritizuje

Renomované instituce opouštějí optimistické scénáře a upravují své prognózy. Bankovní asociace i ministerstvo financí nově očekávají letošní inflaci dvě a půl procenta. Důvodem jsou dopady války na Blízkém východě, kvůli které mají navíc příští rok spotřebitelské ceny růst ještě razantněji, a to až nad tři procenta, tedy za hranici tolerančního pásma centrální banky. Její guvernér Aleš Michl růst inflace odmítl připustit i za cenu ekonomických škod, což premiér Andrej Babiš (ANO) kritizuje.
23. 5. 2026

EU a Mexiko podepsaly dohody. Mají posílit obchod a vést k odstranění cel

Evropská unie (EU) a Mexiko podepsaly dlouho odkládanou prozatímní obchodní dohodu (iTA) a další, takzvanou modernizovanou globální dohodu (MGA). Dohody by měly podle Evropské komise (EK) přispět k posílení politického dialogu a spolupráce mezi EU a Mexikem, vytvořit nové příležitosti v oblastech, jako jsou obchod, investice a čisté technologie, a zároveň posílit dodavatelské řetězce a podpořit cíle v oblasti klimatu. Cílem je i snížit závislost na Spojených státech a částečně se tak ochránit před cly, která zavedl prezident USA Donald Trump.
22. 5. 2026

Schillerová zveřejní první návrh rozpočtu až koncem srpna. U Stanjury to kritizovala

Přes sto miliard korun navíc oproti letošku požadují už nyní pro příští rok členové vlády pro své resorty, řekla ČT ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Trvá na tom, že deficit veřejných financí nepřesáhne tři procenta hrubého domácího produktu, tedy 356 miliard korun. První návrh rozpočtu plánuje Alena Schillerová zveřejnit koncem srpna. To v minulosti sama kritizovala u svého předchůdce Zbyňka Stanjury (ODS), který tento termín zavedl namísto dříve obvyklého konce června.
22. 5. 2026
Načítání...