Kabinet jednomyslně schválil novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, jejíž ambicí je podpořit aktivní přístup občanů k vlastnímu zdraví či umožnit pojišťovnám nasmlouvat lidem zdravotní péči v zahraničí. Platit by mohla od roku 2026.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) novelu považuje za jeden ze dvou nejdůležitějších zákonů, které předložil, spolu s vládou nedávno schváleným zákonem o elektronickém zdravotnictví. Už dříve prohlásil, že přináší řešení pro zdravotnictví na příštích deset či patnáct let.
Klíčovou změnou je posílení podpory prevence. „Cílem je, aby občan mohl být zvýhodněn, když se stará o své zdraví,“ podotkl ministr. Nově by tak fond prevence mohl dosahovat až tří procent příjmů z pojistného (v současnosti je to půl procenta), a to v závislosti na hospodaření pojišťovny.
Novela by měla také umožnit širší využití těchto finančních prostředků. „Počítá s tím, že bude fungovat jakési osobní konto, (...) pojišťovny by tak mohly pojištěnce odměňovat za určité aktivity směrem k prevenci,“ popsala redaktorka ČT Karolína Jelínková.
„Nasbírané prostředky by mohli lidé využívat třeba na věci, které nejsou plně hrazeny ze zdravotního pojištění – třeba na doplatek u zubních výplní a podobně,“ dodala Jelínková. Nabídka toho, co všechno budou moci pojištěnci dbající na prevenci čerpat, však bude záviset z velké části na samotné zdravotní pojišťovně.
Ministerstvo si od této úpravy slibuje pokles počtu obézních lidí, diabetiků i hospitalizací, kterým lze předcházet.
Poskytování přeshraniční péče
Novela také přináší zjednodušení úhrady přeshraniční péče. „Chceme umožnit, aby v okrajových regionech lidé mohli konzumovat péči v nemocnici za hranicemi, tam, kde to dává smysl,“ poznamenal ministr.
Zdravotní pojišťovna by tak mohla uzavřít smlouvu s pracovišti v zahraničí. „To může být stěžejní pro péči o nemocné se vzácným onemocněním, kde může být třeba jen jedno dvě centra v Evropě. Umožní to také vyjednat podstatně výhodnější úhradové podmínky,“ ujasnil náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček.
V současnosti Česko v tomto ohledu vychází z evropské legislativy. Uhrazení zahraniční péče tak může pojištěnec dosáhnout jen za striktně daných podmínek, zejména musí mít souhlas pojišťovny s jejím čerpáním. Ten se vydává pro péči na území Česka nedostupnou a čerpání navíc musí být jednorázové.
Fond obecně prospěšných činností
V plánu je také zrušení rezervních fondů zdravotních pojišťoven, kam odvádějí 1,5 procenta vybraného pojistného, a zavedení nového fondu obecně prospěšných činností, kam bude směřovat až půl procenta vybraného zdravotního pojištění.
Prostředky z fondu obecně prospěšných činností by šlo využít i pro stipendia pro lékaře ve specializační přípravě pro konkrétní region. „Je potřeba síť budovat s ohledem na regionální dostupnost, to lze ještě relativně snadno u nemocnic, regulovat síť soukromých poskytovatelů je ale obtížnější. Pojišťovna má minimum nástrojů, jak to ovlivnit,“ upozornil Válek.
Z fondu by také mohly být placeny i některé činnosti Ústavu zdravotnických informací a statistiky a Státního zdravotního ústavu.
Nově by měli více pravomocí v předepisování péče, léků či zdravotních prostředků mít i nelékaři, například fyzioterapeuti či sestry v domácí péči.
Ústupky ministerstva
Nad dílčími parametry novely se diskutovalo už od jara, kdy ministerstvo návrh zveřejnilo. Ustoupilo například od toho, aby nebyla pro dospělé žádná zubní plomba plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění. V původním návrhu se počítalo jen s variantou částečné úhrady.
„Plně hrazené budou nevrstvené kompozity a chemicky nebo duálně tuhnoucí výplně. Ostatní výplně budou hrazené částečně,“ zopakoval Válek po jednání kabinetu. Amalgámové plomby, které už někteří lékaři v současné době svým pacientům ani nenabízejí, budou zakázané kvůli obsahu rtuti v roce 2026. Česká stomatologická komora navrhla resortu levnější plomby, které jsou ale méně kvalitní bez vrstvené fotokompozitní bílé výplně, které si lidé v ordinacích nyní hradí sami.
Resort také ustoupil od možnosti, aby pojišťovny vymáhaly po pojištěncích náklady na léčbu zranění, která si sami způsobí při nějakém trestném činu.
První čtení ve sněmovně chce Válek stihnout ještě před koncem roku, očekává ale řadu pozměňujících návrhů, koaličních i opozičních. I v důvodové zprávě resort přiznává, že novelizace tohoto zákona obvykle trvá dlouho, protože se do něj snaží různé skupiny působící v systému veřejného zdravotního pojištění vnést své pozměňující návrhy. Válek poznamenal, že je otevřený návrhům, které jsou „rozumné a propacientské“.
Naposledy podobně velkou novelu tohoto komplexního zákona předložil v roce 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO), platit začala kvůli covidové pandemii až o dva roky později. Týkala se zejména úhrad moderních drahých léčiv. Podle Válka to tehdy podpořila i tehdejší opozice, dnešní koalice. Ani u své novely neočekává bojkot ve zdravotnických výborech nebo obstrukce při projednávání na plénu sněmovny.
Zdravotnické prostředky
Vláda ve středu také souhlasila s vytvořením nového zákona o kategorizaci zdravotnických prostředků, který by mohl platit už od roku 2025. Na zdravotnické prostředky by mělo v příštím roce z veřejného zdravotního pojištění jít třináct miliard korun. Podle Válka zákon umožní v případě potřeby jejich výši snadněji měnit. K pacientům by se tak mohly rychleji dostat nejnovější typy pomůcek.
Jako zdravotnické prostředky se označuje široká oblast výrobků používaných ve zdravotnictví – obvazy a chirurgické nástroje či šití, inkontinenční a stomické pomůcky, berle nebo vozíky, implantáty, jako jsou náhrady kloubů, stomatologické výrobky jako můstky nebo korunky, sluchadla či kardiostimulátory i nejmodernější bionické protézy pro amputace. Patří mezi ně ale také zdravotnické informační systémy nebo diagnostická zařízení.
Co se například sluchadel týče, dětem hradí pojišťovny bezmála deset tisíc za jeden přístroj. Dospělí dostávají příspěvek jen na jeden kus, což je necelých sedm tisíc. Tato pravidla zůstanou i v příštím roce, rozšíří se ale skupina pacientů, kteří mají nárok na příspěvek na složitější typ přístroje.
Změna se pak týká také diabetiků. Některým pacientům s cukrovkou druhého typu by měly pojišťovny hradit senzor, který monitoruje hladinu cukru. „Zatím se zdá, že by to mělo být omezené na pacienty léčené inzulínem, a to ty, kteří jsou léčeni inzulínem nejméně třemi injekcemi denně, což ale samozřejmě je krok správným směrem,“ poznamenal přednosta Centra diabetologie v pražském IKEMu Martin Haluzík.
