Ve věku 96 let zemřela válečná veteránka Božena Ivanová. Potvrdila to Československá obec legionářská. Za druhé světové války Ivanová absolvovala parašutistický výcvik v československých jednotkách v Sovětském svazu a působila jako spojařka. Byla nositelkou řady vyznamenání, včetně Medaile za hrdinství, kterou jí prezident republiky udělil v roce 2019.
Božena Ivanová (Koutná) se narodila 18. května 1927 v Praze. V roce 1931 její rodiče odešli za prací do Sovětského svazu, kam je poté následovala i ona se svou babičkou.
Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem se rodina Ivanové v roce 1942 zapojila do činnosti v tamních československých vojenských jednotkách. Maminka Ivanové pracovala jako kuchařka v důstojnické jídelně, otec sloužil u kulometné roty.
Ivanová vstoupila do armády v dubnu 1944, kdy byla v Jefremově zformována 2. paradesantní brigáda 1. československého armádního sboru, u které byla jako spojařka.
„Výcvik byl stejný pro kluky i holky, rozdíl byl jen v tom, že holky byly méněcenné, ty musely jít až poslední. Nejdřív nám dali ruské pušky, to nebylo možné unést, to byla strašná tíha. Potom nám dali automaty a to bylo něco. Automat byl lehký přes rameno,“ popsala pro Paměťovou stopu České televize. „Tady mám odznáček paradesantní brigády. Musela jsem mít tři seskoky. Ale já o nich nevím. Vždycky jsem omdlela, přišla jsem k sobě, až se otevřel padák a cuklo to. Pak jsem mávala nohama a spadla na zem jako pytel brambor,“ dodala.
Pohled, na který nemohla zapomenout
Přímo do bojů nakonec Ivanová nasazena nebyla. Přesto viděla tisíce mrtvých, když po převelení do Sagary u rumunských hranic musel její vojenský transport zastavit u města Kamenec Podolský na nynějším území Ukrajiny, kde byly odhaleny hromadné hroby civilistů zavražděných nacisty.
„V první jámě byla nahá těla Židů, bez dokladů, nikdo nevěděl, odkud ti lidé jsou. Ve dvou dalších jámách byly děti. Ty byly oblečené,“ vzpomínala Ivanová.
Exhumované děti se pokoušeli identifikovat jejich rodiče. „Procesí rodičů po chodníčkách… hledali a nacházeli, vozíkem je odváželi a pochovávali si je. Tohle nikdy v životě nezapomenu a dodnes to nemůžu v sobě vstřebat,“ líčila veteránka.
Rodina měla štěstí
„Ne, válka není hezká, ne. Mladí lidé jdou do války a umírají, to nemají. My jsme měli štěstí celá rodina, tři jsme byli, že jsme tomu vždycky tak nějak utekli,“ řekla v reportáži Božena Ivanová.
U výcvikové jednotky Ivanová poznala svého budoucího manžela Pavla Ivana, za něhož se provdala v roce 1945. Po válce byla Ivanová v domácnosti a později pracovala jako úřednice v zásobovacím skladu železnic.
Od roku 1996 byla aktivní členkou Jednoty Československé obce legionářské v Ústí nad Orlicí. Účastnila se besed ve školách a na veřejnosti či vzpomínkových akcí.
