Koblihy se prodávají pouze balené, banány musejí mít správné zakřivení a brambůrky nebo káva už se nedají koupit vůbec. Tak by to vypadalo v obchodech, kdyby byly pravdivé zkazky, které kolují mezi lidmi a občas proniknou i do některých médií. Česko je členem Evropské unie 15 let a už od počátku tu mají nejrůznější mýty o „zlém Bruselu“ úspěch.
Balené koblihy
Jedním z prvních mýtů týkajících se Evropské unie, který se v Česku rozšířil ještě před samotným vstupem, byl zákaz volného prodeje plněného a zdobeného pečiva. V roce 2002 se tak například koblihy, buchty nebo koláče začaly balit do plastových sáčků nebo prodávat jen u speciálních pultů s obsluhou. Totéž se týkalo například i tradičních půlek a čtvrtek chleba.
Opatření si někteří dávali do souvislosti s tehdejším přijímáním evropských norem kvůli blížícímu se vstupu do Evropské unie. Ta v tento rok skutečně vydala nařízení o požadavcích pro bezpečnost potravin a prevenci vzniku a šíření zdravotních rizik. Nenařizovala však, jak toho dosáhnout, a už vůbec nepožadovala balit pečivo. Mnozí Češi si navíc všimli, že ve většině jiných zemí EU se pečivo nebalí.
Takzvaná „koblihová vyhláška“ vznikla na českém ministerstvu zdravotnictví, které přijalo výrazně přísnější normu, než bylo nutné. Přesto se vymlouvalo na požadavky Unie. Vyhláška přestala platit po necelých čtyřech letech a s ní zmizely z obchodů i zplihlé koblihy s rozmáčeným cukrem na povrchu.
Zákaz křivých okurek a banánů
Velmi brzy se v Česku rozšířila také informace o nařízení, které zakazuje prodávat příliš křivé či příliš rovné banány nebo okurky. EU sice skutečně měla pravidla pro banány nebo okurky, ale jen pro rozdělení do tříd jakosti. Neznamenalo to tedy zákaz křivých banánů, jak se tradovalo, ale pouze to, že menší či zdeformované plody patří z hlediska obchodování do jiné kategorie.
Podobná pravidla již dříve existovala, ovšem na národní úrovni, například ve Francii, Itálii nebo Německu. Evropské nařízení tak jen sjednocovalo různá národní pravidla. Pro obchodníky na evropském trhu to tak přineslo zjednodušení, nikoli komplikace. Přesto Unie čelila kritice, že jsou pravidla zbytečně podrobná. Nařízení týkající se banánů bylo proto zjednodušeno a pravidla pro okurky v roce 2008 úplně zrušena.
Zákaz hranolků
Předloni proběhla bulvárními médii zpráva o tom, že EU chce zakázat smažené hranolky, brambůrky, a dokonce i chléb a kávu. Očividný nesmysl vycházel z nařízení, podle kterého měli výrobci nebo provozovatelé podniků zajistit snížení množství akrylamidu v těchto potravinách.
Akrylamid je rakovinotvorná látka, která vzniká při smažení, pečení nebo pražení některých potravin za vysokých teplot. Jde hlavně o výrobky z brambor, cereálií nebo kávu. Nejvyšší obsah nebezpečné látky mají právě průmyslově vyráběné potraviny jako brambůrky nebo hranolky. Vyskytuje se ale také v sušenkách, oplatkách, perníku, pražené i instantní kávě. O škodlivosti pro lidské zdraví se přitom ví přes patnáct let.
Unijní země se proto dohodly (pro byla i česká vláda), že cílem je výskyt akrylamidu v potravinách snížit, a to hlavně úpravou výrobních postupů. Například v případě hranolků stačí brambory nejprve předvařit a následně péct či smažit při teplotě pod 175 stupňů. Nešlo by tedy o omezení, nebo dokonce zákaz těchto druhů potravin, ale pouze o omezení škodlivin vznikajících při jejich nevhodné přípravě.
Konec zabijaček
Dalším z mýtů, který se Českem šířil, je údajný zákaz domácích zabijaček. Jejich pořádání upravuje především veterinární zákon z roku 1999 a ani po vstupu do EU se pravidla domácích porážek nezměnila. Unie ani nezakazuje pořádat vepřové hody jako společenskou akci.
Podmínku, aby maso a další části doma poraženého zvířete byly určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele, nařizují české veterinární zákony. A to dokonce už roku 1961. Zároveň nepřipouštějí takzvané obecní zabijačky. Omezení připisované Evropské unii tedy ve skutečnosti platí už déle než půl století a vstup do EU na tom nic nezměnil.
Další nepravdivá informace tvrdí, že evropské předpisy povolují rituální porážku z náboženských důvodů (k výrobě produktů s označením halal pro muslimy a košer pro židy). Stejně jako u domácích zabijaček si i v tomto případě pravidla určuje každý stát samostatně. Pět zemí už rituální porážky dříve zakázalo, letos se k nim přidala Belgie (s výjimkou Bruselu). V Česku je tento způsob povolený.
Tuzemák, co není rum
Mezi nejznámější mýty patří ty o zakázaném tuzemském rumu a pomazánkovém másle. V obou případech šlo hlavně o to, že výrobky klamaly zákazníky svým názvem, protože tuzemský rum ve skutečnosti nebyl rum a pomazánkové máslo nebylo máslo.
Česko pro tuzemský rum usilovalo o výjimku, ale neuspělo. Evropské předpisy totiž povolují označovat jako rum jen nápoje z destilátu z cukrové třtiny, zatímco český rum se vyráběl z lihu (který se většinou připravuje z bramborového škrobu) a přidané rumové esence. Po vstupu do EU se tak výrobek začal označovat jen jako Tuzemský. Zákazníky to zřejmě nezmátlo, i nadále je nejoblíbenější českou lihovinou.
Loni se však tuzemák ocitl v ohrožení znovu. Mělo totiž začít platit nařízení o aromatech z roku 2008, které by zakázalo používat zdraví nebezpečné nebo rizikové látky pro ochucování jídel a nápojů. V tuzemáku se však používá rumový éter, obsahující mimo jiné furan, který může způsobovat rakovinu. Přestože výrobci dostali deset let čas na nalezení náhrady, zaspali a narychlo pak žádali o výjimku, kterou jen několik dnů před koncem přechodného období dostali.
Máslo, co není máslo
Druhým mučedníkem se u české veřejnosti stalo pomazánkové máslo. Jako máslo lze v EU označovat jen výrobek, který má nejméně 80 procent mléčného tuku. Tradiční česká pomazánka ho ale obsahuje jen 31 procent. Evropská komise kvůli tomu Česko zažalovala a v roce 2012 soud vyhrála.
České ministerstvo zemědělství pak zkusilo obejít zákaz tím, že chtělo pomazánkové máslo zaregistrovat jako takzvanou zaručenou tradiční specialitu. I takový pokus ale Komise a poté i evropský soud zamítly, Česko spor definitivně prohrálo v květnu 2015.
Všech pět českých výrobců pomazánkového másla už během předchozího roku ze jména svých produktů slovo máslo vypustilo, nově se tak na pultech objevilo například jen Tradiční pomazánkové. Výrobci se nejprve o další osud své pomazánky obávali, vzápětí ale začaly prodeje růst – zřejmě i díky „reklamě“, kterou pomazánkovému „máslu“ zajistil spor s Evropskou unií.
Dětská autíčka s pojištěním
Jeden z nejnovějších nesmyslů pochází z loňského června. Některá média včetně agentury ČTK převzala tvrzení České asociace pojišťoven, která uvedla, že podle nové evropské směrnice se bude muset platit povinné ručení i za dětská autíčka.
Evropská komise se vzápětí ohradila, že jde o hoax neboli smyšlenou poplašnou zprávu. Směrnice z roku 2009 o povinném ručení měla být pouze rozšířena o nové dopravní prostředky, jako jsou například elektrická vozítka typu segway nebo elektrokola. Soudní dvůr EU totiž rozhodl, že se pravidla vztahují i na ně.
Protože však jde jen o směrnici, státy si samy mohou určit, jak ji naplní. Mohou tak třeba segwayům nebo elektrokolům udělit výjimku. „Nikdo tedy Českou republiku nenutí, aby měla ve své legislativě, že třeba na elektrické golfové vozíky musíte mít povinné ručení. Stát ale musí zajistit, aby oběti, které například segway zraní, porazí nebo jim způsobí nějakou újmu, měly nárok na odškodnění ze strany státu, od národního garančního fondu,“ uvedlo české zastoupení Komise. Navíc šlo zatím jen o návrh, který by musel schválit Evropský parlament a Rada EU, nikoli o už hotovou normu.
GDPR řešily hlavně školy
Ještě větší rozruch ale vzbudilo Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, známé pod zkratkou GDPR. To sice přineslo přísnější pravidla pro uchovávání osobních údajů, ale také mnoho omylů a mýtů, které museli právníci a evropské instituce vyvracet.
Hned několik se jich týkalo škol. Objevily se například názory, že děti nebudou moci ve škole podepsat třeba obrázek svým jménem nebo se fotografovat a sdílet fotky ze školních akcí. K tomu, aby se fotky dětí mohly objevit na internetu, sice je potřeba souhlas rodičů, ale tak tomu bylo i dříve podle českých zákonů. Není ani pravda, že by se vyžadoval souhlas před uveřejněním každé takové fotografie, souhlas stačí dát jednou.
Konec luxování zatím nehrozí
Jeden z novějších mýtů se týká údajného zákazu silných vysavačů. EU sice skutečně usiluje o úspornější spotřebiče s nižší spotřebou elektrické energie, ale nijak neomezuje samotný výkon. Dohoda vlád členských zemí a europarlamentu, ze které po konzultaci s výrobci vzešlo nařízení o tzv. ekodesignu, má jen ukončit prodej silně neúsporných přístrojů.
Od září 2014 se tak mohou prodávat vysavače s příkonem maximálně 1600 wattů, od září 2017 se limit sníží na 900 wattů. Neznamená to však, že jsou vysavače méně účinné – pouze mají nižší spotřebu energie. O účinnosti totiž rozhoduje sací výkon a konstrukce celého přístroje, nikoli příkon.
Předpis také pro vysavače zavedl energetické štítky. Ty se už dříve osvědčily u jiných spotřebičů, třeba lednic nebo praček. Od doby zavedení se jejich spotřeba energie snížila na třetinu. Dva roky po zavedení štítků u televizí se 70 procent prodávaných přístrojů vešlo do nejvyšší třídy.
