Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček podporuje záměr vlády zřídit dětského ombudsmana. Varuje ale před vznikem jen formální instituce, řekl na tiskové konferenci. V Česku jako jedné z posledních evropských zemí dosud instituce dětského ombudsmana chybí. S jejím zřízením přitom počítá Úmluva o právech dítěte. Novela zákona, která dětského ombudsmana zřizuje, je v přípravě.
V té části Úmluvy o právech dítěte, která se týká jejich ochrany, působí i veřejný ochránce práv. Nemůže se ale těmito právy zabývat ve všech oblastech života, protože nespadají do jeho kompetence. Jde například o naplňování práva dítěte vyjádřit svůj názor v soudních řízeních nebo právo dítěte na obhajobu v trestním řízení.
V přípravě je novela, která institut dětského ombudsmana zřizuje, veřejný ochránce práv Stanislav Křeček ale varuje před zřízením ryze formální instituce o jednom člověku bez náležitého aparátu. „Obáváme se, že vláda chce poskytnout jenom jednu osobu na dětského ombudsmana, a ten by samozřejmě v žádném případě nemohl naplnit to, co veřejnost a děti od této funkce očekávají. Máme velkou obavu, že dětský ombudsman bude zřízen papírově, ale ve skutečnosti fungovat nebude,“ řekl.
Křeček uvedl, že pokud by dětský ombudsman k sobě neměl patřičný aparát, šlo by jen o ryze formální zřízení. „Tvrzení vlády, že vy (ombudsman) to stejně děláte, je absurdní. Pokud tedy vláda soudí, že nám nemusí dávat žádné peníze, protože my to stejně děláme, tak ať nezřizuje dětského ombudsmana. Ať řekne, že veřejný ochránce práv je dětský ombudsman,“ uvedl Křeček.
Zastánce dětí v právních sporech
Návrh novely ohledně dětského ombudsmana nedávno připomínkovala ministerstva a další připomínková místa. Očekává se, že jej vláda schválí letos na jaře, poté poputuje k projednání v Poslanecké sněmovně. Návrh počítá se čtyřmi variantami a jednou z nich je právě zřízení funkce dětského ombudsmana bez aparátu, jen s řidičem. Podle ombudsmana by patřičný aparát měl čítat dalších optimálně 30 pozic.
Děti by měly v dětském ombudsmanovi nalézt svého zastánce. Jeho pomoc by měla být dětem snadno přístupná, komunikace s ním srozumitelná. K pravomocem dětského ombudsmana by patřila například vzdělávací činnost o právech dítěte, kontrola dodržování práv dětí i vstupování do některých typů soudních řízení, zejména opatrovnických.
Pokud by dětský ombudsman nemohl problém prošetřit sám, měl by dítěti alespoň poradit. Měl by také umět názory dětí zprostředkovávat orgánům veřejné správy ve svých doporučeních a práva dětí prosazovat při tvorbě různých strategických a akčních plánů v legislativním procesu.
Se zřízením postu dětského ombudsmana počítá Úmluva o právech dítěte, která začala platit v někdejším Československu v únoru 1991. Závazky při svém vzniku převzalo Česko. Je jednou z posledních zemí, která dětského ombudsmana nemá. Vytvoření pozice doporučovaly opakovaně vládní výbor pro práva dítěte i mezinárodní instituce.
